Ničili islamisté v Mosulu originály nebo kopie?

Extrémisté svou moc stavějí na příbězích. Islamisté potřebují kvůli jednoduchému získání území, vlivu i poslušnosti vzbuzovat strach s nejhorším opovržením, proto se chovají jako zvířata v lidském těle a upalují lidi jako na běžícím pásu. Na černém trhu prodávají ropu, zatímco v západních médiích zobrazují sebe samotné jako kulturní barbary, když ve frenetickém opojení ničí v Mosulském muzeu tisíce let staré památky. V přímém přenosu za pomoci zděšených západních médií a natěšených islamofobů dochází k dalšímu vytváření obrázku.

Je to takový malý náborový klip, ve kterém jsou přesvědčováni mlčky evropští zpropadenci ve víře, jež by chtěli dělat totéž co bezvěrci z celosvětově rozšiřovaného videa. Kontroverzita se snadno prodává. Přiláká wahhábisty, zaručí nesmrtelnou slávu, s níž se snadněji vyjednává s ideovým nepřítelem. Události kolem Islámského státu se těžko komentují. Jsou plné polopravd, přehánění, většina zpráv je určena k sehrávání divadla a nikoli k informování, co se skutečně v té oblasti děje. Západní média přehánějí, protože potřebují přesvědčit veřejnost o správnosti války vůči Islámskému státu a Islámský stát, jež se státu ve skutečnosti nepodobá, zase na oplátku potřebuje ventilovat krutost, s níž se stává známějším a mnohem lákavějším pro ostatní radikály podobného ražení.

Něco jiného se ukazuje navenek a něco jiného se skutečně dělá. Teroristé ovládají Mosul od loňského léta, přesto teprve tento týden zaplavilo internet a všechna mainstreamová média video, jak islamisté s kladivy ničí starověké artefakty. Kupodivu nikdo ve večerních novinách neřekl ani slůvko pochybností, zda jsou ty starodávné vzácnosti skutečně pravé, nebo zda se jedná o napodobeniny, či skutečné originály. Je běžnou praxí, že se v muzeích vystavují u velmi cenných nálezů pouze jejich umně vyvedené napodobeniny, jejichž tržní cena se pohybuje maximálně ve stovkách tisíců, ale ta historická u nich nemá hodnotu ani děravého pětníku. Zároveň teroristé mohli kvůli pořízení snímků napodobeniny snadno vyrobit.

[embedplusvideo height=”311″ width=”500″ editlink=”http://bit.ly/18a7GHE” standard=”http://www.youtube.com/v/Tb-QDFtNtBY?fs=1″ vars=”ytid=Tb-QDFtNtBY&width=500&height=311&start=&stop=&rs=w&hd=0&autoplay=0&react=0&chapters=&notes=&lean=1″ id=”ep5134″ /]

Kupodivu, Západ byl spokojený ve svém zděšení, islamofobové byli spokojeni, že mají další náboje do chatrných bambitek a na své si přišli i wahhábističtí radikálové, jež si posteskli se slzou v oku nad tím, jak správné je ničení soch a obrazů ztvárňujících jiné božstvo, protože taková díla jen odtahují mysl od správné víry a správného boha. Památky Asyřanů pocházející až ze 7. století před naším letopočtem teatrálně mizely před zraky duševně hladovějících diváků.

Pravost videa byla nezávisle experty ověřena. Spolu s tím místní archeologové potvrdili, že na nahrávce jsou zachyceny objekty, jež byly v muzeu vystavovány. To ovšem neznamená, že předměty z videa byly originály. Peter Stone, předseda britského Národního výboru modrého štítu zabývajícího se ochranou kulturního dědictví v oblastech konfliktů, k celé věci poznamenal, že teroristé, jež na videu ničili historické památky, jsou v odborných kruzích známi jako zdařilí obchodníci s uměním na černém trhu. Ničí napodobeniny, odlitky ze sádry, zatímco původní artefakty za přemrštěné ceny prodávají na černém trhu zájemcům. Bylo tomu tak i nyní? Byli by schopni odborníci rozpoznat ze záznamu, zda se jedná o zdařilou napodobeninu nebo originál?

Politici s médii často podceňují vynalézavost a sofistikovanost chování islamistických násilníků. A to je špatně, protože s takovým, přístupem nejsme jako společnost schopni o problematice přemýšlet bez růžových, nebo naopak zbytečně černých brýlích na očích.

Britské muzeum ve svém prohlášení přiznává, že je obtížné věc hodnotit, protože chybí přesvědčivé důkazy o tom, zda šlo nebo nešlo o originály artefaktů. Zdá se, že média překotně informovala, aniž by si ověřila všechny dostupné údaje a informace. Možná byly ničeny originály, ale také třeba jen napodobeniny, zatímco extrémisté rozprodávali památky starověkého Ninive některému ze zámožných kupců, třeba ze Západu. To, že se náboženští fundamentalisté tváří jako největší odpůrci všeho západní, ještě neznamená, že se západním neobchodují. Tam, kde je nabídka milionů, tam také dochází k zaoblení hran vzájemné nevraživosti. Stejně tak ukradené kulturní dědictví mohli radikálové rozprodat zbohatlíkům a boháčům z některé blízkovýchodní země.

Není to poprvé, co jsou muzea v Iráku drancována. Poprvé se tak stalo po roce 2003, kdy byly velmi drahocenné sbírky ničeny americkými vojáky, kradeny, odváženy, a to i za přítomnosti spojeneckých armád. Symbolika barbarství a vidin zbohatnutí na úkor cizí kultury není pouze doménou dnešních islamistů. Je to prastarý “zvyk” okupačních armád od nepaměti.

Média by měla informovat objektivně bez koloritu nevraživosti a senzacechtivosti. Bohužel informace jsou často strhávány vlnou populismu, islamofobie a zcela zbytečně jitří nálady bez patřičných důkazů.