Petr Mach zkouší v Česku obhajovat právo na rasismus

Petr Mach podporuje realitní makléřku Elišku Noskovou. Ta odmítla pronajmout byt Romům, a proto nyní zcela správně čelí právním důsledkům svého jednání. Rozlišovat lidi podle rasy je nejen hloupé, ale naprosto necivilizované. Není divu, že šéf Svobodných coby jako „zapomenutý“ europoslanec nelení a chytá se „z principu“ nabízené možnosti zviditelnit se po delší době v českých médiích. Vyzkoušel si to u dětí odebraných norskou sociálkou a nyní volnoběhem obhajuje právo majitele domu pronajmout ho komukoli na základě jakýchkoli pohnutek.

Ještě před necelými třemi roky Petr Mach v rozhovoru obhajoval právo nacistů bojkotovat židovské obchody. Ve své podstatě nejvyšší beránek v řadě nedělá nic jiného, než že pokračuje ve svém tažení proti ochraně lidských práv, o kterých si myslí, že kazí byznys i svobodnou volbu podnikatelů, kteří podle zásad ultralibertariána mají právo na rasismus i rasovou diskriminaci, protože ji neaplikuje stát, ale soukromý subjekt. Výše jmenovaná realitní makléřka se zachovala přesně podle dikce Machovy mysli. Co bychom také chtěli očekávat od člověka obdivujícího xenofoba NIgela Farageho. Ten se nedávno nechal slyšet, že by bylo na čase, aby v Anglii přestaly platit antidiskriminační zákony.

To znamená, že pokud se třeba někdo rozhodne, že Romové budou sedět v zadní části autobusu a budou muset svým bílým spoluobčanům automaticky vstávat.

Já bych chtěl rozlišit, já jsem proti jakýkoliv diskriminaci ze strany státu, proti jakýkoliv diskriminaci, ať negativní či pozitivní na základě zákona, takže jsem proti segregaci, jsem proti apartheidu, ale to mluvíme o státnim, o státnim majetku, o státnim autobusu, o státnim metru. Když bude mít někdo soukromej prostředek a řekne: “Tohle je autobus pro Romy a já tam žádný bílý nechci”, tak já budu hájit jejich právo si takovej autobus udělat.

Zdroj: rozhovor s Petrem Machem

Totéž by si přál i Petr Mach, a proto jako gesto zakládá pro Elišku Noskovou bankovní účet pro případ, že by musela platit stotisícovou pokutu za své odmítavé jednání. I když by šéf Svobodných mohl celou případnou pokutu uhradit ze svého, skládá na vytvořený bankovní účet jen 13 000 korun jako gesto.

ucet

Ono také o nic jiného nejde, než o vyvolání gesta, poslíčka pro další volby, kdy by mohl v horečce shánění hlasů tvrdit, že jako jediný se zastal podnikatelky, která nechtěla pronajmout byt Romce. K dnešnímu dni je na účtu 21 371,28 Kč.  Zdá se, že si Petr Mach plete liberální politiku s politikou nakloněnou rasové diskriminaci. Zákony ochraňující menšiny jsou třeba, a pokud by nebyly, předhodila by tím společnost minority jako přesnídávku nejrůznějším vykukům, kteří by si bez obav z postihu dovolili vylévat svou frustraci z neschopnosti na Romech, homosexuálech, Vietnamcích, či zdravotně postižených.

Je dobře, že úřad paní Šabatové kontroluje dodržování lidských práv a v praxi zjišťuje, jak se to má s tím rasismem. To je velmi důležité, protože, pokud chceme řešit rasismus, musíme nejprve vědět, jak je aplikován v praxi. Nejedná se o šikanu ze strany státu, jak ji nazývá Petr Mach. Presumpce neviny je základem demokracie, ale stejně tak jejím základem je prosazování stejných práv pro všechny bez ohledu na etnický, nebo jakýkoli jiný původ. Petr Mach ve svých slovech lete páté přes deváté. Směšuje presumpci neviny s právem poukázat na jedince, jež podle jasných důkazů porušuje antidiskriminační zákony. Společnost má právo vědět, že existují lidé, kteří na základě rasy, etnického původu rozhodují, zda poskytnou své služby. Úřady nepraktikují estébácké praktiky, pouze prověřují v praxi porušování lidských práv, což se zajisté nelíbí Petru Machovi, protože jeho partaj svou nabídkou oslovuje především spoluobčany s xenofobním smýšlením, jež následně podává za libertariánství.

Ve svém článku v Parlamentních listech výše zmiňovaný eurofob s europoslaneckým pasem projevuje pouze svou antipatii k úřadu Anny Šabatové. U někoho, kdo na stranickém sjezdu UKIPu lezl Faragemu do řitního otvoru je naivní myslet si, že zareaguje jinak, než obhajobou práva diskriminovat. Xenofobie a rozdělování společnosti podle starých zásad strýčka Toma je v zemi, kde je hluboce zakořeněn smysl pro rasismus, bývá docela dobrým artiklem k politickým úspěchům. Ultranacionální strany obecně část své existence staví na populismu. Slibují nesplnitelné, zapojují se bez jakýchkoli hlubších znalostí do nejrůznějších kauz v dojemné víře, že když budou partajníci postávat mezi domnělými oběťmi systému, bude strana a její politika vnímána jako ochránce národa. I v tomto ohledu se Svobodní Petra Macha neliší. Vytvářejí symboliku, svým chováním se pokoušejí o prohloubení pozice mezi ultranacionálně naladěnými spoluobčany.

Svobodní občané jako politický subjekt slábnou a zabydlení se mezi panevropsky působícími xenofobními stranami nevychází, takže jediné, co se nabízí, je exhibice na výhodných tématech, jakými jsou české děti v Norsku nebo nyní případ Elišky Noskové.