Ultraortodoxní Židé “cumlají” novorozeňatům penis

Islamofobové velmi často a velmi rádi poukazují na praktiky islamistů, zatímco zcela účelově zapomínají na judaismus a jeho ultraortodoxní praktiky. Málokdo z nežidovské komunity se dostane k rituálu chlapecké obřízky osmidenních batolat zvané brit mila.  Obřízka není povolena pouze rodině trpící hemofílií. Totálním amputováním předkožky na pohlavním orgánu chlapce dochází podle Tory k uzavření smlouvy mezi Bohem a Izraelem. Přesné důvody, proč k obřezání dochází, Tora nedává. Provádí se už od časů Abrahama, avšak obřízka v takové podobě, v jaké ji známe dnes, existuje až od časů darování Tory na hoře Sinaj.

Obřízku smí provádět vyškolený operatér – mohel. Na obřízce jako takové by neexistovalo nic zázračného ani podivného, kdyby neexistovala praktika Mecica be-pe („sání ústy“), při které má mohel ústní kontakt s genitáliemi chlapce, což je v západoevropském prostředí minimálně nezvyklé. Dospělý muž v obřadním hábitu za přítomnosti chlapcovy rodiny cucá ústy penis osmidenního novorozeněte a nahromaděnou krev z úst plive do připravené nádoby. Obřezaný penis obvázán a zákrok se považuje za hotový. Je to prapodivná praktika, při které běžného, naprosto neznalého diváka napadne hned několik mylných asociací. První, na co si při takové podívané vzpomenete, je pedofilie. Západoevropská kultura nás učí, že pohlavní orgány dětí nejsou určeny do úst. Proč by také byly. Koho by to napadlo? Snad opravdu úchylného člověka, jehož předobraz občas vídáme v krimi zprávách jako zvrhlíka, jež dítě sexuálně obtěžoval, i když se malý človíček nemohl bránit.

Myslí se prodírají nejrůznější vnitřní hlasy, ve kterých se pere tolerance ke zvykům odlišných kultur s doposud vžitými normami morálních zásad. Hodnotíme okolí na základě vžitých zásad a je pouze na nás, zda jsme ochotni respektovat něco odlišného. Mohel děcko sexuálně nezneužívá, jen praktikuje tradice ultraortodoxních židů, jež mohou být odlišné od zažitých morálních hodnot západních kultur. To však nemusí znamenat, že takové praktiky při obřadech jsou z pohledu ortodoxního žida špatné, nebo nezákonné. Je třeba mít pochopení a snažit se alespoň v náznaku pochopit odehrávající se rituál. Jako nežidovský divák nevyrůstající v ultraortodoxním prostředí nikdy nejsme schopní ani při sebelepší vůli pochopit do všech rozměrů to, co se při Halašské praktice obřízky odehrává. Můžeme se pokusit pochopit, neměli bychom však na první dobrou takový rituál odmítat, protože to, co není normální pro nás, to může být normální pro ostatní.

Je třeba vědět a znát…..teprve potom můžeme něco odmítat. Extrémisté takový logický přístup postrádají. Za každou cenu chtějí, aby se všechno v okolí dělalo přesně tak, jak jsou zvyklí. Kdyby islamofobové byli antisemity, okamžitě by sepisovali sáhodlouhé spisky o tom, jak jsou ti Židé nechutnými pedofily zneužívající děti už v osmi dnech života a na internetových diskusích s židem by dělali narážky na to, jestli si nechce žid zakouřit s osmidenního dítěte. Nejenže jsou takové připomínky ubohé, ale také hloupé. Jenže stejně se chovají islamofobové, když záměrně zkreslují a na základě svých zkreslených pohledů plných neznalosti urážejí muslimy. Hovoří o okrajové záležitosti, jako kdyby se jednalo o masově rozšířený jev.

Metoda Mecica be-pe, při níž mohel saje pohlavní úd dítěte, není příliš rozšířenou a je záležitostí ultraortodoxních komunit. Hojně se používala až do 19. století, kdy byl tento způsob obřízky kvůli možné nákazy novorozeněte „hromadně“ v e Francii zakazován. Poté bylo používání Mecica be-pe zakazováno v dalších zemích světa. Přesto všechno je i přes zákazy v některých ultraortodoxních komunitách obřízka, při níž ústa mohela přijdou do styku s penisem novorozeněte aplikována „načerno“ v některých ultraortodoxních komunitách.

Antisemita, by podobně jako islamofob, utrousil cosi o kulturní i morální pokleslosti Židů, když nedbají zdraví a životů dětí, které tímto druhem obřízky ohrožují na životě. Samozřejmě, to není pravda, i když může být dítě nakažené například virem Herpesu, na který zemřeli vinou sajícího mohela v americkém New Yorku v roce 2005 dva novorozenci.

Opět se v takovém pohledu na problematiku zobrazuje spíše připitomělé pravidlo „jsi v mojí zemi, dodržuj moje pravidla“. Tak v reálném světě nic nefunguje. Soužití odlišných kultur vedle sebe není o diktátu majority minoritě. Naopak majorita je povinna vytvořit takové podmínky, aby minorita neztratila svou identitu s kulturou předků. Pouze zvyky s vnitřními „psanými i nepsanými pravidly fungování komunity“ nesmějí být v rozporu s platnými zákony.  A o tom je skutečná demokracie, rozvinutá společnost respektující, nikoli diktující.