Už nikdy více Birkenau

Zítra, v noci z 8. na 9. března se blíží další velmi smutné výročí, na které bychom nikdy neměli zapomínat. Před 71 lety nacisté zahájili likvidaci tzv. „terezínského rodinného tábora“ (BIIb) v Auschwitz II – Birkenau. Všichni zde umístění židovští vězni měli ve svých osobních dokumentech poznámku SB = Sonderbehandlung (zvláštní zacházení), což neznamenalo nic jiného, než smrt v plynové komoře. Osudné noci bylo povražděno na 3 792 lidí a na 60 jich bylo nacisty ubito, protože se bránili a odmítali nechat se povraždit v průmyslově pojatých jatkách neschopného malíře obrazů.

Stačila jedna jediná nenávist tenkrát směřovaná na Židy. Žid se stal nepřítelem, stal se jednoduchou hračkou, na které si frustráti mohli vybíjet svou neschopnost i bídné životy. Žida chtěli přestěhovávat, a když zjistili náckové, že je to příliš nákladné, tak zahájili masové vraždění, na jehož prahu stáli jako pokusní králíci zdravotně postižení. Společnost selhala, když se v nenávisti vyhledávala příležitost k obohacení, obchodování s majetkem zadržovaných a vražděných. Nikdy bychom neměli dopustit opakování takových zrůdností, protože stigma holocaustu je stále živé a stále drásá do dveří v naději, že nastane příhodné období, jež by dokázalo znovu rozfajrovat pece v koncentrácích, z nichž jsou nyní muzea hrůzy.

Ohroženými opakovaným nebezpečím holocaustu dnes nejsou ani tak Židé, jako muslimové, které by islasmofobní klika nechala klidně zlikvidovat jako Žida předválečného Československa. Zrod sionismu, jež se v mnohém podobá fašismu, napomáhá díky víře v jedinečnost a nadlidskost židovského národa, k opakování nejrůznějších podobenství holocaustu, jež se v Izraeli zrcadlí v apartheidu i vytváření dětského ghetta v Gaze. Klerofašisté, sionisté, islamofobní spolky jako Konvičkův Czech Defence League, nebo facebookový Islám ČR nechceme, jsou typickými napodobiteli nacistů. Pravidelně hovoří, že v případě potřeby začnou, pokud budou mít dostatek možností, s vyhlazováním ideových nepřátel, kterými mohou být odpůrci sionismu, muslimové, Romové……

Březnová a červencová likvidace tzv. “rodinného tábora” v Auschwitz – Birkenau organizovaná v roce 1944 představuje největší hromadné vraždy československých občanů v době II. světové války. Mezi oběťmi byli jak Romové, tak Židé, komunisté, Němci odmítající nacismus. Když esesáci odváděli československé Židy do plynových komor, stigmatizované oběti s Davidovou hvězdou na prsou zpívaly jako akt vzdoru Kde domov můj, Hatikvu a Internacionálu, protože si v neskonalé hrůze vzpomněly na rodné domovy, své příbuzné, vlast i vlastenectví, jež s tím dnešním nemá nic společného.

Ze 17.500 vězňů „terezínského rodinného tábora” se konce války dočkalo pouze 1 294 lidí. Už nikdy více nesmíme dopustit, aby Židé, muslimové, Romové, homosexuálové, komunisté nebo někdo jiný z řad minority nebyl vražděn podobným ani jiným způsobem. Všichni jsme lidé. Náboženství, víra, rasový původ, sexuální preference nebo sociální statut z nás nedělá někoho jiného, vyjímečného. Je třeba ochraňovat lidská práva, pěstovat humanismus a potírat jakékoli formy extrémismu i nesnášenlivosti.