Výbory pro národnostní menšiny ano, ale bez “starých pák”

Výbory pro národnostní menšiny jsou dobrým krokem vpřed. Mohou zajistit lepší komunikaci s vedením města, vidí jednotlivé vyhlášky, proti kterým se mohou ozvat, pokud nápady místních politiků obsahují rétoriku nic než národa…..to všechno je věc záslužná a v českém prostředí také více než nutná. Jenže obyčejné sestavení nějakého útvaru, organizace samo o sobě nic neřeší.

Záleží na tom, kdo v takové komisi zasedá a čeho chce docílit. České prostředí je vysoce náchylné ke klientelismu, kdy se do rolí zástupců národnostních menšin dostávají nepovolaní, amatérismem ovonění zástupci usilující nejen o vlastní prospěch, ale také o prospěch majitelů rodinných, nebo spřízněných firem. Pokud chceme odstraňovat rasismus a sbližovat kulturu národů v jednotlivých městech, potom tak musíme činit s odborníky, nikoli pouze se známými tvářemi, o jejichž kvalitách lze s úspěšností pochybovat.

Nestačí mít politickou stranu, nebo neziskovku. To samo o sobě vůbec nic neříká. Lidskoprávní prostředí je v Česku ve velmi špatném stavu. Módou zůstává populismus, kdy je důležité, jak neziskovka vypadá pro nezúčastněné osoby, protože existují norské fondy, příspěvky z Bruselu nebo ze státního rozpočtu, pro které je důležité, kolikrát organizace bránila, nebo naopak vyvolávala demonstrace, kolikrát byly v médiích články o chystaných akcích……jediný, kdo je v tomto soukolí zapomínaným, jsou sociálně slabí a sociálně potřební obyvatelé Česka, o něž by se neziskovka nebo politická strana měla zajímat. Pan iks má známého pana ypsilon, a proto další lidé nemohou o panu iks říct něco špatného, protože pan ypsilon by pro ty další lidi mohl v budoucnu něco udělat.

Populismus je jako zhoubný nádor. Prorůstá hlouběji a hlouběji. I proto se neustále objevují „staré páky“ z devadesátých let. V průběhu desetiletí zakládají jednu organizaci za druhou. V tichosti v přítmí prchají do bezpečí, zatímco za ně někdo jiný hasí následky aktivistovy, či politikovy práce.  Tenkrát maníci s máslem na hlavě pokazili, co se dalo, ale například mezi Romy zůstávají romští předáci známí především z porevolučních dob stále ikonami, jež se jako první ozvali a nazvali stav v Česku za rasismus. Co na tom, že tito stejní lidé svou činností kritizovaný rasismus prohloubili a zcela naopak šli na ruku vládě, jež je také v jednotlivých odborech na ministerstvech, či vládních úřadech platila, aby romským dobrovolníkům zavřela včas ústa i případný elán na prosazení změn.

Je naivní očekávat od takových exponentů „aktivismu“, že se rozhodnou pro jinou cestičku, než na kterou jsou doposud zvyklí. Staré páky chtějí probudit ROIku jako zombie z mělkého hrobu, trapnotragickým způsobem vyvolávají vytváření romské „vlády“ v Ostravě, aby se následně přihlašovaly do nově vytvořených organizací, jako jsou místní výbory pro národnostní menšiny. Díky sebezahleděnosti a nezájmu o okolí mají kreatury minulosti volný ring. Nikdo se neptá, proč prominent minula, známý například vyjednáváním s anticiganistou, zasedá v nově vytvořeném orgánu města. Proč by to také lidé dělali, když na serveru Romea.cz najdou chvalozpěv na staré páky, mnoho slovíček nacionalismu doplněných o dávku pohádek o tom, jaké to v nově sestaveném výboru bude.

Boj s rasismem není možné dělat polovičatě a zároveň není dobré oživovat bídu a lesk devadesátých let, protože je rok 2015 a štafetu by měli přijmout nové generace bez kontaktů na „staré páky“. Pokud k tomu nedojde, není možné očekávat jakékoli zlepšení.