Boko Haram je pro Islámský stát největším strategickým partnerem v Africe

Islamističtí radikálové mají smůlu. Jsou zastíněni západním fetišem, Islámským státem, o kterém se dnem i nocí v novinách, na internetu a dokonce i v rozhlase vedou rozličné desputace. Al-Šabáb, Al-Kájda, nebo dokonce i Boko Haram přestávají v globálním měřítku tolik znamenat.

Autoři často přehnaně pojatých článků si našli jiný idol svého zaměstnání. Skáčou podle toho, jak Islámský stát píská a vraždění z rukou výše jmenovaných organizací si vůbec nevšímají. A pokud ano, spletou si je s Islámským státem, aníž by si uvědomili, že stovky mrtvých, nebo unesené turisty mají na svědomí staří známí radikálové, o nichž západní média psávala dlouhosáhlé články plné krve a nenávisti vůči islámu, s nímž ve skutečnosti činy teroristů nemají nic společného.

Islámský stát vzal ostatním organizacím šmak exkluzivity. S bestiálně prováděnými vraždami přitahuje „diváctvo“, vytváří patřičný strach, příběh i ztělesnění arciďábla na zemi, kvůli němuž jednotlivé články nebo televizní spoty získávají na atraktivitě. Pokud chtějí islamisté nadále fungovat s patřičnou slávou, musejí chtě nechtě nějakým způsobem sami sebe identifikovat s Islámským státem. Proto není divu, že se 7. března 2015 vůdce obávané nigérijské teroristické skupiny Boko Haram, Abubakar Shekau, veřejně přihlásil k Islámskému státu. Tímto aktem se Shekau společně s Boko Haram připojil k rostoucímu počtu extrémistů z Egypta, Libye, Alžírska, Maroka a Tunisu. Od tohoto okamžiku nevraždí Boko Haram, ale Islámský stát a jeho bojovníci, jež se mávnutím proutku díky deklaraci poslušnosti al-Baghdádímu dostali také do srdce Afriky.

Otázka je, do jaké míry je ochotný Shekau skutečně poslouchat Baghdádího příkazy. Na druhou stranu provolání věrnosti k jinému teroristickému vůdci není mezi teroristickými uskupeními nic nového. Vyřeší se tím strategické a někdy i ideologické obtíže, s nimiž by si osamocení hrdlořezy jen těžko poradili. Dokáže Islámský stát s pomocí svých nových členů pomoci také Boko Haram? Nemá náhodou přihlášení se k jednotnému spolku teroristů spíše ideologický, než praktický význam? Nigérijská vláda pohlíží na Boko Haram jako na dávno poražený slepenec masových vrahů. Ale je tomu skutečně tak?

Intenzivní vojenská opatření doplněna o žoldáky z Jihoafrické republiky by tomu mohla místy nasvědčovat. I za porušování lidských práv s velkými ztrátami mezi civilisty bojovali Nigérií najatí bojovníci s Boko Haram. Došlo k osvobození území, jež Boko Haram měla pod svou kontrolou. Díky silnému tlaku se Boko Haram v Kamerunu a Nigérii uchýlila k zoufalejším taktikám odporu, jakými byli například sebevražední atentátníci, jež s bombami kolem pasu ve jménu terorismu rozsévali po okolí smrt. K tomuto účelu byly využívány také děti, malé holčičky, nebo hospodářská zvířata. Docházelo k únosům lidí a násilnému náboru nových členů, jejichž poslušnost byla vynucována za pomocí vyhrůžek a násilí.

Už v červnu minulého roku cosi naznačovalo, že by nigérijští teroristé mohli mít k Islámskému státu v nejbližších měsících intenzivnější vztah. Shekau v červnu roku 2014 kvitoval al Baghdadiho snahu o založení chalifátu s nadšením a dokonce přislíbil aktivní pomoc při takových úvahách a následných aktivitách. Jenže to ještě Boko Haram byla v plné síle a těšila se ze svého zkázonosného úspěchu. Taktika Boko Haram se od června minulého roku stále více podobá taktice používané Islámským státem. Brutální praktiky, dramatické veřejné popravy prováděné tím nejhorším způsobem nejsou výjimkou.

Shekau se k oddanosti zahraniční teroristické skupině poprvé přihlásil v roce 2011, když Boko Haram oficiálně vstoupilo za pomoci teroristického útoku na sídlo Organizace spojených národů v Abuji, do souručenství tehdy médii propírané Al-Kájdy. Díky novému partnerství došlo k zásadní přeměně filozofie a práce Boko Haram. Al-Kájda přinesla sebevražedné útoky, únosy cizinců, provádění ozbrojených operací například v severním Mali. Během několika posledních let navíc Shekau vede vnitřní boj v Boko Haram s milovníky a zastánci(Jusufijci) doktrín zakladatele Boko Haram, Mohammeda Jusufa. Ti jsou považováni za méně krvelačné a násilné, zatímco Shekauova část věrných jde po té nejnásilnější linii po vzoru Islámského státu. Ostatně, rozkol v extrémistických hnutích není ničím novým. Vždy v takových spolcích ideově bojují „umírnění“ s těmi „radikálnějšími“. Důležité je, která větev získala převahu. Když Shekau začal otevřeně podporovat Islámský stát, Jusufiové se od takového počínání distancovali a označovali šéfa Boko Haram za „jasného nepřítele džihádu“. Nikdo z opozičních vůdců uvnitř frakcí v Boko Haram ale aktivně nevystoupil, aby chystané „fúzi“ zabránil.

Největší Nigérijské teroristické uskupení je pro Islámský stát velmi důležité a spojenectví s Al-Baghdádím dává Boko Haram kontinentální význam, což je velmi nebezpečné. Teoreticky vzato, nová aliance teroristických uskupení můře zajistit nový přísun finančních prostředků, zbraně i zahraniční bojovníky, jež by hravě mohli zvrátit výsledky v domácí Nigérii. Boko Haram je největším strategickým partnerem Islámského státu v Africe a teoreticky vzato, může usnadnit Islámskému státu průnik do subsaharské části Afriky, i proto by Boko Haram nemělo být pouze problémem Nigérie, protože když se tito teroristé nechají růst, může docházet k ohrožení Evropy. Především by v hledáčku měl být dovoz zbraní do Kamerunu, Čadu, Nigérie, Nigeru, protože není žádná jistota, že se zbrojní arzenál nedostane do rukou Boko Haram. Mělo by se také přihlížet k nevojenským řešením nastalé situace nevojenskou cestou. Je potřeba vyvíjet komunitní programy, eliminovat beztrestnost za zvěrstva páchané v severní Nigérii. Právě v tomto ohledu se téměř nic za doprovodu ozbrojených střetů neděje.

Je třeba dlouhodobých plánů s dlouhodobým dopadem. Je třeba posílit justici, aby ke zodpovědnosti byli hnány špičky Boko Haram a nikoli pouze řadoví členové……..je vůbec nějaká naděje na změnu?