Ideál pravdy Mistra Jana Husa nesmí nikdy zemřít

Odkaz Mistra Jana Husa má v sobě silný náboj a potenciál, kdy boj za pravdu je mnohem víc, než jen sada slov. Osobní postoj povyšující pravdu nad vlastní život přesáhl staletí a učenec z patnáctého století zůstává v myslích nás všech i v poněkud chaotickém 21. století, kdy se hydra smrtících ideologií probouzí v nepřeberných variantách, zatímco klerofašisté se sionisty, neonacisty i nacionálními bolševiky zneužívají katolickou víru ke svým ideologickým hrátkám. Vydávají se za ochránce univerzit, chrámů, kostelů i kultury národa, přitom nejsou nikým jiným, než vykradači a bořiči pokroku, vzdělanosti i pravdy, za kterou Mistr Jan Hus obětoval to nejcennější.

Na pomyslných hranicích zapalují pravdu. Těší se z plamenů a vyhledávají nové oběti, na nichž by mohli spáchat zločin veřejné vraždy, protože jinověrnictví Alláhovo ohrožuje jednobarevnost extrémistova světa. Klepy náboženského kléru, neochota poslechnout slova vedly před stovkami let ke zničení lidské bytosti, jejíž odkaz byl překrucován jak národními buditeli devatenáctého století, tak komunistickým režimem, který, i když nerad, nemohl přehlédnout odvahu, s níž se jeden nicotný tvor pokoušel o změnu světa zkaleného bojem vzdoropapežství i náboženského fundamentalismu.

Mistr Jan Hus vhodil do toku řeky kámen a přesto, že byl následně Rýnem pohlcen do zapomnění, zanechal v hlubinách černoty otisk, stopu, jizvu, na níž bychom nikdy neměli zapomínat. Nejde ani tak o ideál změnit katolickou církev, jako o to, co je v činech Mistra Jana Husa ukryto. Každý z nás, bohatý, chudý, zdravý, nemocný, může hodit kámen, kamínek, zrníčko písku do toku pomyslné řeky, protože i na první pohled nicotný zásah do směru vln dokáže změnit o pár mikrometrů tok proudu chladné vody.

Přesně toho se extrémisté s autoritativními režimy obávají. Komunisté odmítali pravdu, báli se jí jako čert kříže. Co kdyby více lidí se zrníčky v ruce chtělo proměnit bláto v čirou hladinu. Možná i proto idealizovali náboženský fundamentalismus, jež následoval po Husově smrti za hrdinství, protože kdyby se lidé soustředili na morální sílu Mistra Jana Husa, mohli by následně požadovat, aby pravda s ochranou lidských práv zůstávala na prvním místě. V rámci komunistického vyprávění byli radikálové s těmi umírněnými husity semleti dohromady a „konzervativní křídlo“ společně s krvežíznivými radikály Žižky utvářelo jednotný myšlenkový ráz, i když v realitě nikdy jednotnými v názorech ani cílech nebyli.

Nejrůznější  konvičkové, vandasové, bartošové a další stoupenci čecháčkovského extrémismu zahájili boj proti pravdě, protože jejich životní míza pryští v rozvrácení světa i přiživování fundamentalismu, v němž se římskokatolická církev v době Husova života nalézala. Byla jediným možným náboženstvím a k zachování monopolu jedinečnosti byla ochotna poslat všechny jinověrce i lidi s opačným názorem na onen svět za pomocí týrání i mučivé smrti. O místo na světě, monopol na zlo, usilují taktéž novodobí extrémisté, jež klidně použijí podobných postupů i principů, jež požívala církev ve své minulosti. Od 14. století bylo České království zasaženo morem boje proti kacířům.

Nejvíce jich bylo nalezeno v Praze, oblasti jižních Čech, Hradce Králové a na Žatecku. Odtud také pocházejí všichni pozdější husité, o kterých tolikrát básnil komunistický režim. Z náboženských fanatiků zneužívajících hrdinství Husovy oběti vytvořila rudá hvězda hrdiny, bez nichž se čecháčkovský fašista neobejde ve dne ani v noci. Za doprovodu Vozové hradby si holohlavci s germánskými runami na pažích připadají nadlidmi, protože se na malý okamžik ztotožnili s náboženskými fanatiky, jež mečem i ohněm obraceli ostatní na svou pravdu, jež sami obratně překovali v tisíce mrtvých, znásilněných i utýraných.

Novodobí extrémisté by mile rádi pokračovali v boji proti svým kacířům, kvůli kterým na internetu vytvářejí seznamy nepřátel národa, xenofilů, obhájců multikultury. Lidoví přisluhovači ďábla bojují proti lidovým kacířům, tak jako tomu bylo dávno před Husem i Viklefem. Odmítání očistce, odvádění desátek církvi, posvěcování, uctívání svatých i odpor k feudalismu dnes pro novodobé inkvizitory představuje ochrana lidských práv, prosazování multikultury i ochrana pokroku, ve kterém není správné sahat na brzdu zpátečníků. I když se nacházíme ve 21. století, stále odkaz Mistra Jana Husa žije a spolu s ním také pravda, za kterou a kvůli které je třeba v případě nutnosti obětovat to nejcennější, protože kacířství dneška, stejně jako to kacířství minula požaduje změnu světa k lepšímu.

Místo orebitů, táboritů, žatecko-lounského městského svazu v moderních časech máme klerofašisty, sionisty, Czech Defence League, Islám v ČR nechceme, nacionální bolševiky s dalšími fanatiky, jež se podobně jako náboženští fanatici ze 14. století pokoušejí o probuzení náboženské nenávisti, s níž ruku v ruce přichází rasismus, homofobie i nenávist vůči zdravotně postiženým a ostatním „potencionálně slabým článkům“ společnosti.

Pravdu pokroku, pravdu lidskosti, pravdu humanismu je třeba obhajovat a ochraňovat vůči všem buditelům extrémních nálad. I proto bychom neměli zapomínat na odkaz Mistra Jana Husa, protože pravda si zaslouží své věčné království na prohnilé Zemi.