Jedličkův Liberland je pokusem o virtuální stát propagující politiku Petra Macha

Člen Strany svobodných občanů Vít Jedlička založil na balkáně Svobodnou republiku Liberland. Recesistický kousek výše jmenovaného šéfredaktora webu Reformy.cz se nesnaží o nic jiného, než o vytvoření daňového ráje, přitáhnutí pozornosti médií k libartariánství i Machově krajně pravicové Straně svobodných občanů, jež na půdě Evropského parlamentu spolupracuje s britským ultranacionalistou Nigelem Faragem

Hlavním cílem Liberlandu je získávání peněz z daní

Vít Jedlička velmi dobře ví, proč Liberland vytváří. Nejde o nic jiného, než o virtuální místo umělohmotně navýšené o ideál státu, kde může být formálně přihlášeno na miliony lidí, jež následně platí vůdcům Liberlandu dobrovolné daně. Vít Jedlička k ekonomice nového státu dodává: “Svobodná republika je místo, kde chceme vyzkoušet, jaké minimální množství zásahů státu je potřeba, aby společnost mohla fungovat. Nyní je rozvinutá na dobrovolné bázi, občané by tedy mohli dávat peníze účelně jen na věci, které podle nich mají smysl. Což je revoluční koncept a dle současných ohlasů je realizovatelný. Můžeme realizovat věci, které by jinde nešly. 

Je to další z libertariánských pravidel bezbřehé sobeckosti a víry, ve které musejí být všichni zaměstnaní, zdraví, mladí a plní sil, a tudíž nepotřebují daňově přispívat na sociální pojištění, důchody, protože sociální Darwinismus je jednou z hlavních součástí politického programu Svobodných občanů. Sociální, ekonomické zajištění je stejně tak jako péče o zdraví v očích libertariána soukromou věcí občana, a proto do ní stát zasahovat nebude. Na druhou stranu, virtualita státu vítá virtuální občany, pro které finanční analytik Jedlička může nabídnout “zajímavé produkty, projekty”, na které by Liberlanďané mohli dobrovolně přispívat. Asociálnost sociálního Darwinismu nebude v umělohmotném státě tak moc viditelnou překážkou. Jedná se přeci jen, na rozdíl od klasického státu, o “ekonomický projekt” s jasným receptem o zisk, kde jednotliví obyvatelé mohou být vybíráni například podle ekonomických parametrů. A pokud by přeci jen dobrovolnost selhala, lidé se pohádali…., potom je na řadě zásah virtuálního státu, který stanoví minimální povinnou daň.

Mediálně známý Čech nemusí mít výdaje na armádu, školství, dopravu, průmysl…..také pro koho by infrastrukturu státu známou například z Lucemburska, Vatikánu, San Marina nebo jakéhokoli jiné země stavěl, když téměř všichni virtuální obyvatelé budou stále ve svých domovinách, tak jak tomu bylo doposud. Recesistický nápad může přinést docela zajímavé příjmy. A o to jde především. Liberland chce k tomu účelu vytvořit svou vlastní virtuální měnu podobnou bitcoinům.

Za ideálem libertariánské politiky se ukrývá touha “napakovat” si kapsy tisíců, statisíců lidí napříč světem. Vítu Jedličkovi postačí pouze internet a funkci virtuálního prezidenta Liberlandu může vykonávat třeba uprostřed Václavského náměstí v Praze. Sám také médiím sdělil, že Čechem nadále zůstává: “Peníze téměř nebudeme potřebovat. Ani české občanství si neruším. Pouze chci místo daňového pekla v České republice daňový ráj” Kdo by také o virtuálního prezidenta virtuálního ministátečku pečoval v případě zdravotních potíží.

Liberland poskytuje teoretický prostor pro rasismus i extrémismus

Nový pseudostáteček nabízí v teoretické rovině tolik účelové svobody libertariána, jak jen to je možné. Ale ta, jak si níže ukážeme, bude dostupná pouze pro hrstku žadatelů o nové občanství, protože daňový ráj není ve své fyzické podobě balónek, jež by bylo možné kdykoli v případě potřeby zvětšit do požadovaných rozměrů. Na své si přijdou rasisté, xenofobové i další extrémisté. Nikdo nebude prověřovat, zda žadatelé o občanství Liberlandu extrémisty jsou nebo nejsou. Podmínky pro podávání žádosti o liberlandské občanství sice uvádí, že: 

Liberland aktuálně potřebuje osoby, které:

mají úctu k ostatním lidem a respektují názory ostatních bez ohledu na jejich rasu, národnost, orientaci, či náboženské vyznání
mají úctu k soukromému vlastnictví a jeho nedotknutelnosti
nemají komunistickou, nacistickou nebo jinak extremistickou minulost
nebyly v minulosti trestány za závažné trestné činy

Ale už první podmínka je projevem absolutní naivity Víta Jedličky.Větamají úctu k ostatním lidem a respektují názory ostatních bez ohledu na jejich rasu, národnost, orientaci, či náboženské vyznání” zní možná vznešeně, ale zároveň absencí antidiskriminačních opatření v ústavě poskytuje prostor další libertariánskou zásadě.

A sice té, že budou v nové republice respektovány také krajně nepřípustné názory týkající se například neonacismu, islamofobie, antisemitismu, homofobie, rasismu a řady dalších nesnášenlivostí, protože jedinec má v duchu libertariánství právo slovně posílat ostatní třeba do plynové komory, protože slova jsou v očích libertariána symbolem svobody každého člověka. Co na tom, že i nacismus a jeho zrůdnosti vznikly ze slov, jež se později zhmotnila v továrnu na smrt. Společenské prostředí poskytující svobodu jakýmkoli slovům bez ohledu na jejich reálný význam a budoucí dopad je velmi nebezpečné. Bylo by naivní myslet si, že mezi připravovanými paragrafy Liberlandu budou antidiskriminační zákony, protože Petr Mach společně se Stranou svobodných občanů antidiskriminační legislativu vnímá za naprosto zbytečnou a škodlivou.

Komunistická, nacistická, extrémistická minulost se někomu těžko dokazuje a s libertariánskou vírou, že slova, ač obsahují cokoli, jsou pouze slovy a každý má právo nosit oblečení s jakoukoli symbolikou, je složité rozklíčovat kdo je nebo není nacistou, extrémistou, komunistou. Ne každý extrémista, nacista, nebo komunista býval členem nacistických, komunistických a extrémistických spolků. A kdo je v očích krajně pravicové ideologie, do níž Strana svobodných občanů spadá, extrémistou či nacistou? Je jím osoba označená lidskoprávními aktivisty, mainstreamovými médii, nebo ten, kdo se znelíbí stoupenci Machovy politiky účelového libertariánství?

Motto “Žít a nechat žít” bude dostupné jen malé části žadatelů o liberlandské občanství

Mottem Liberlandu je Žít a nechat žít. To je sice hezké, ale ve skutečnosti to bude většině žadatelům o občanství platné jako mrtvému zimník. Sedm kilometrů čtverečních nárazníkové zóny mezi Chorvatskem a Srbskem není prostorem, kam by se mohlo vejít na tisíce lidí. Jedlička nedávno oznámil, že má v pořadníku na 250 000 žádostí o občanství, jimiž se bude s postupem času zabývat. Při rozloze území sedmi milionů čtverečních metrů má již nyní jeden žadatel o občanství v Liberlandu teoreticky k dispozici pouhých 28 metrů čtverečních prostoru. Což, jak jistě uznáte, není mnoho. Virtualita daňového ráje, jež v realitě zaujímá velmi malé území,  znepřístupňuje zásadu “Žít a nechat žít” pro 99,9 % žadatelů o občanství Liberlandu.

Pokud o takové virtuální občanství zažádá Čech, stále se musí řídit na území České republiky českým právním řádem i Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod i antidiskriminačními zákony, vůči kterým jako čert na kříži bojuje Petr Mach se svou politickou stranou. Jediné, co by se pro českého občana s virtuálním občanstvím změnilo, by byla výše daní, jež by následně platil. Je naivní a naprosto nereálné myslet si, že se Liberlanďané stanou v jednotlivých zemích natolik početnými nebo ekonomicky silnými, aby následně s vládami jednotlivých států vyjednávali výjimky umožňující praktikovat některé části liberlandských zákonů. Times se CNN možná přinesly tisíce zvědavců, to ale k získání mezinárodního vlivu nestačí.

Co přináší zásada “Žít a nechat žít” pro “šťastlivce” jež budou přebývat na území Jedličkova státu?

Pokud by si liberlandský občan v teoretické rovině zřídil na území Liberlandu firmu, mohl by kohokoli diskriminovat, protože dodržování lidských práv by bránilo podnikání.  Právnická, nebo fyzická osoba má právo kvůli nenávisti k Romům, muslimům či židům Roma, muslima, žida nezaměstnat a stát mu to nebude nařizovat, protože rasismus z pohledu libertariána má právo na život, pokud nepochází z rukou státu. Stejně tak podnikatel a majitel soukromého pozemku, budovy nebo hromadného dopravního prostředku má právo určit si, kdo bude podnikatelův majetek a jeho služby využívat. Pokud se rozhodne, že kadeřnictví je pouze pro bílé, může odmítat ostříhání černocha nebo Roma. Pokud se soukromý dopravce nějaké liberlandské dopravní společnosti rozhodne, že Romové, arabové a židé budou mít vyhrazená místa ke stání v zadní části autobusu, bude moci takovou službu s takto xenofobně nastavenými pravidly provozovat, protože účelové libertariánství Svobodných občanů takové počínání schvaluje a dokonce podporuje.

Jinými slovy, teoreticky je možné na území pseudostátečku dle zásad Svobodných občanů propagovat rasovou segregaci, nezaměstnávat Romy, neprodávat Romům byt, dům a propagovat zákonitosti a zvyky, jež by všude jinde byly na základě mezinárodních smluv a dohod absolutně nemožné a nepřípustné.

Ruku v ruce s akceptováním rasismu jde tolerance “akceptování” symboliky extrémismu, protože stoupenci politické strany Petra Macha razí teorii, že symbol je pouze projev osobní svobody, za který by nikdo neměl být stíhaný, nebo pronásledovaný ze strany justice, policie, nebo jiných orgánů k tomu určených. Podobně je tomu u hudební produkce, kdy libertariáni tvrdí totéž. Je otázkou, zda připravované zákony zakážou symboliku nacismu a komunismu. Vzhledem k názorům představitelů Strany svobodných občanů je to dosti nepravděpodobné. Leda, že by je k tomu přinutily banky a tlak ostatních institucí.

Teoretickým cílem zakladatelů nového státu je vytvořit společnost, kde lidé budou moci podnikat jakkoli, aniž by jim do toho zasahoval stát s regulačními zákony, jež jsou Machovi a jeho lidem v Česku na obtíž. Podpora rasismu jako práva na vlastní rozhodnutí je provázena odstraněním administrativní zátěže z rukou státu i statistických výkaznictví, kdy odpočitatelné položky a složité daňové přiznání nebude třeba, protože daňová zátěž bude malá, zpočátku dobrovolná a její výkaznictví značně zjednodušené.

 Liberland přináší prvky “přímé demokracie” po v zoru Švýcarska

Po Tomio Okamurovi se koncept přímé demokracie znovu objevuje v podobenství Liberlandu. Do půl roku by Vít Jedlička nejradši viděl uspořádání voleb. Dvacetičlenný parlament bude ústavou limitovaný, aby nemohl nařizovat daně. Jako mustr při utváření referend poslouží elektronický volební systém vyzkoušený u Svobodných. Možná by nebylo od věci vzpomenout si, jakými potížemi beránkovské volení onemocnělo. Volby, referenda a cokoli o čem mají rozhodovat občané Liberlandu, bude ve virtuálním státu řešeno jak jinak než virtuální cestou. U virtuálních občanů registrujících se de facto jen k menší daňové povinnosti to ani jinak udělat nejde. Hasiči určeni pro ničení požárů těch málo liberlandských budov budou fungovat na dobrovolné bázi.

Libertariáni si práva a svobodu vykládají po svém. Často ji přikrašlují podle toho, jak potřebují. Je otázkou času, kdy se utopie libertariánů střetne s realitou. Svobodní Petra Macha nevnímají stát z morálního, ale z praktického hlediska. Přijímají sociální Darwinismus, protože jako účeloví pragmatici nemají slitování s méně výkonnými celky státu, s nimiž by se museli dělit o patřičný zisk. Solidarita, slitování se zdravotně postiženými a sociálně slabými je pro libertariány naprosto cizí.

Z uvažování Hayeka si odnesli Svobodní občané, že centrální plánování je méně efektivní, než decentralizované. Naučili se, že aktivity jednotlivců jsou lepší, než nařízení vlády. Vědí, že někdy může trh fungovat špatně. Zároveň odmítají demokracii jako nefunkční a neefektivní proces narušující existenci státu. Chápou, že násilné zrušení státu by věci více uvrhlo do nezřízených problémů, a proto tolerují například rasismus, protože bezohlednost a slepota vůči potřebám společnosti je u libertariánů běžná. Místo demokracie nabízejí zdánlivě neohraničenou svobodu, jež v důsledku neznamená nic jiného, než další druh diktatury, protože hádky mezi jednotlivými navrhovateli řešení vedou k přirozené dominanci jedněch nad druhými.

Libertariány nezajímá, jakým způsobem došlo k přeměně do podobenství libertariánské společnosti. Případně, kdo k nastolení takového zřízení dopomohl. Dokonce je nezajímá, zda při přeměně došlo k vážnému ohrožení některé sociální skupiny obyvatelstva, protože by stejně tato skupina zdržovala a blokovala funkčnost libertariánské společenství. Pragmatismus představitelů Strany svobodných občanů je asociální a pokud by Liberland nebyl ekonomickým projektem, byla by asociálnost také více viditelnou.

Zakladatel libertariánského státu využil nejasnosti mezinárodního práva

Liberland nebude chránit a strážit svoje hranice, protože si možná jeho zakladatel jasně uvědomuje, že jeho sny o čistě libertariánském státě mohou skončit rychlostí blesku. Je naivní myslet si, že v Evropě existuje kousíček území, o které by nikdo nestál. Mezinárodní právo nestanoví pravidla pro vyhlášení nezávislosti státu ani nevymezuje okolnosti, za kterých by státy měly být prohlašovány a vytvářeny. Rozhodnutí o uznání státu je rozhodnutím politickým, nikoli mezinárodněprávním, i když samo o sobě má mezinárodněprávní důsledky.

Některé učebnice mezinárodního práva odkazují na Montevidejskou úmluvu z roku 1933, jehož mezinárodní působnost zahrnuje 19 smluvních stran z amerického kontinentu. Tato úmluva v prvním článku stanoví, že stát jako subjekt mezinárodního práva musí mít

  • trvalé obyvatelstvo
  • vymezené území
  • vládu
  • schopnost vstupovat do vztahů s jinými státy

Článek 2 stejné úmluvy dále tvrdí, ze politická existence státu je nezávislá na uznání jinými státy a stát má určitá práva(bránit svou celistvost, nezávislost, snažit se o své zachování a prosperitu, spravovat vnitřní záležitosti a definovat pravomoci a oprávnění svých soudů ještě před uznáním jakýmkoli jiným státem.

Samotné uznání je uvedené v článku 6 a definuje ho tak, že uznávající stát akceptuje subjektivitu uznávaného státu a všechna jeho práva a povinnosti vyplývající z mezinárodního práva, uznání je bezpodmínečné a nezrušitelné.

Formulace Montevidejské úmluvy nejspíš při založení Liberlandu využívá také Vít Jedlička. Uznání státu jiným státem není vymahatelné a není rovněž stanoveno, jak se takové uznání jiným státem uděluje.

Liberland je recesistickým pokusem, na který v případě neúspěchu Strana svobodných občanů mile ráda zapomene.