Kdyby se Izrael za hitlerovské éry choval k přistěhovalcům stejně jako dnes, přispěl by k holocaustu

Jom ha-šoa (Den památky obětí holocaustu) byl vždy velmi důležitým v izraelské společnosti. Od nejstarších dob poválečné historie až po dětství současných obyvatel státu Davidovy hvězdy je lidem připomínáno období průmyslového vyvražďování…..toho období, kdy mýtus nadlidí vytvářený rasismem a nekonečným šovinismem znamenal smrt milionů. Slova nacionalismu nemající nic společného s památkou holocaustu se díky dokonalému školení zaryla do hloubky duše Izraelců. Mýtus o nenávisti probarvený výlety do bývalých koncentráků v Polsku, za přítomnosti příslušníků Mossadu, vyvolávají v mnoha teenagrech pocit falešné ohroženosti.

Den památky obětí holocaustu není jen o podivných proslovech Bibiho(oficiální přezdívka Benamina Netanjahua) před lačnými médii. Je především o hodnotách, na které současný Izrael pradávno zapomněl. Židé v Izraeli vědí o hrůzách minulosti ze vzpomínek babiček, strýců a dalších členů rodiny, kteří vše zažili takříkajíc na vlastní kůži.

K tomu navíc Izrael zabředl v minulosti, ve které školí své občany ve strachu přede všemi. Židé jsou v pojetí státní politiky Izraele udržováni ve strachu umělé demagogie. Protože strach a pocit permanentního ohrožení legitimizuje extrémně protekcionářskou politiku státu Davidovy hvězdy. Politiku, která ve výsledku neznamená nic jiného, než prosazování rasismu, apartheidu a kulturního šovinismu, ve kterém nadlidmi zůstávají izraelští Židé, zatímco všichni ostatní jsou podsouváni do rolí podlidí.

Benjamin Netanjahu 7. dubna 2013 hovořil o Židech jako o uprchlících, kteří museli utéct ze své vlasti kvůli ohrožení nacismem. Nenávist vyhnala miliony lidí ven, pryč do neznáma, zatímco současná ultranacionalistická vláda Bibiho dělá to samé. Vydává dvojí zákony, obsazuje nezákonně ostatní území, zakládá na nich osady a zabraňuje rovnocennému postavení nežidovských spoluobčanů ve společnosti.

Ostatní státy před desítkami let přijímaly židovské uprchlíky, aby jim poskytly bezpečí azylu. Jak by se k těmto uprchlíkům zachoval současný, vládními normami, sešněrovaný Izrael? Bibi prosazuje protizákonnou politiku kriminalizace uprchlíků, kteří jsou v rozporu s mezinárodním právem zadržováni ve specializovaných zařízeních. Tato zařízení jsou stavěna v pouštních oblastech blízkosti egyptské hranice.

Židé za nacistické éry utíkali před jistou smrtí. V podobném postavení se nacházejí například Eritrejci, kteří utíkají z nejhorší africké diktatury do lepší budoucnosti. Hledají místa, kde nebudou umírat hlady. Hledají bezpečí, kde se ženy nebudou muset obávat ze znásilňování. Přesto jsou Izraelem odmítáni. Z historického hlediska Židé od počátků První světové války utíkali ze své domoviny například do USA právě kvůli hospodářským důvodům. Přesto tito přistěhovalci byli v Americe přijati.

Benjamin Netanjahu hovoří o židovských uprchlících, kterým je třeba pomáhat, a přitom podobným uprchlíkům odmítá pomoci a s rasistickým tónem vyzývá obyvatele Izraele k rasizujícím typům chování. Afričtí uprchlíci nejsou žádanými. Jsou plevelem, kterému není možné pomoci. Jsou plevelem, protože  národ “ohrožených” nemůže pomáhat jiným. Bibi se staví zády, upřednostňuje politiku rasismů před humanitárními zvyklostmi vyspělé civilizace.

Jak se Izrael zachoval k  africkým Židům, takzvaným Falašům? Ti byli přesídleni do Izraele. Jsou zde oběťmi rasismu, nemají stejná práva jako ostatní obyvatelé státu Davidovy hvězdy, nemají přístup ke vzdělání. Dokonce místní lidé na jinak zbarvené z Afriky pokřikují rasistická hesla. Falašové se v Izraeli nedostanou ke stejné zdravotní péči a není pro ně přístupný stejný sociální program, na který mají právo ostatní obyvatelé Izraele. Izrael dokonce v rozporu s mezinárodním právem nutí Falašské ženy

Tel Aviv si vytvořil politiku, ve které je přednější démonizovat, kriminalizovat, znevýhodňovat a segregovat lidi přicházející z často nelidských prostředí. Co by se stalo, kdyby se stejně, tak jako dnes, zachoval Izrael k prchajícím Židům ve třicátých letech? Považoval by je tak jako Falaše za druhořadé? Internoval by je v lágrech? Kolik prchajících Židů by Izrael odmítl? Odmítnutí lodi s Židy by bylo jejich faktickým odsouzením k smrti. Přesto všechno Izrael Súdánce a Eritrejce posílá zpět do jejich domoviny, i když ví, že takové navrácení uprchlíků znamená jejich smrt. Navíc navrácení o země, ve které je jistá smrt, je v rozporu s mezinárodním právem. Poslal by Bibi do náruče esesáků lodě plné židovských uprchlíků?

Pokud by se Izrael choval k uprchlíkům tak jako dnes, zemřelo by více než 6 milionů lidí. Uvědomuje si Izrael, že svým jednání by ve třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století také přispěl k holocaustu? Uvědomuje si také Izrael, že svým jednáním přispívá ke genocidám v Eritreji, Etiopii a dalších zemích?