Konvička se v Teplicích přiživuje na neschopnosti čecháčků

Konvičkovi krajně pravicoví extrémisté s desetiprocentními muži z Pro-Vlasti, Generace identity a dalších ultrapravicově smýšlejících organizací rádi prezentují své myšlenky nenávidění. Tentokrát si vybrali ke svým dubnovým perverzím Teplice. Krajně pravicoví nešťastníci ukázali své hrdinství a v poklidu, před začátkem lázeňské sezóny, zkoušeli přesvědčit i za použití Třešňákova mrakodrapu místní obyvatele. IVČRN ve skutečnosti nedělá nic jiného, než že ve věci Teplic lže jako když bičem práská. Pojďme se na okamžik podívat na situaci v inkriminovaném severočeském městečku, jehož ekonomika je závislá především na turismu a poskytováním léčebných procedur. 

Arabové v Teplicích netvoří ucelenou komunitu. “Místní” Arabové pocházejí především z Iráku, Palestiny, Libanonu, Jemenu, Tunisu, Libye a z Alžírska. Jejich přítomnost ve městě je důsledkem několika imigračních vln. Jednak to jsou cizinci, kteří v 60. – 80. letech 20. století studovali na československých školách, našli si zde práci a trvale se usadili na území ČR. Československo tenkrát mělo uzavřeno stipendijní dohody s Irákem, Sýrií, Libanonem, Jordánskem a Egyptem. Devadesátá léta byla ve znamení pracovní imigrace.

Závistiví xenofobové nejspíš žárlí na to, že ten podle nich nerozvinutý a zaostalý muslim pracuje v Teplicích na pozici lékaře, inženýra, překladatele, drobného obchodníka, podnikatele, řidiče, číšníka nebo kuchaře, zatímco ta nula se stolečkem a pár lístky nemá školy žádné, neuchytí se jinde, než na úřadech práce nebo na podřadných místech, kde třeba musí poslouchat ty vzdělané muslimy. Arabové žijící v Teplicích navíc mají své pracovní zaměření v různé míře propojené s arabskými lázeňskými hosty, a proto se stávají otloukánky v rukou neúspěšných čecháčků, na jejichž panorama není nikdo zvědavý.

Islamofobové tradičně nafukují počet muslimů, Arabů. Navyšují dokonce i počet turistů v lázeňském městě. O muslimech hovoří, jako kdyby představovali víc jak padesát procent klientely. Jako kdyby v perverzních myšlenkách islamofobních kreatur představovali muslim s muslimkou nějakou armádu džihádistů připravujících se k okupaci jednoho severočeského města.

Politika Lázní Teplice v Čechách je založena na snaze o maximální přizpůsobení lázeňského zařízení potřebám svých klientů. Toto směřování se samozřejmě odráží i na požadavcích kladených na český personál a jeho vystupování a interakci s hosty. V průběhu 90. let organizovaly lázně sérii několika seminářů vedených doc. PhDr. Františkem Ondrášem, Ph.D. z Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK zaměřených na kulturní odlišnosti arabské klientely.  Ultranacionalista nadaný touhou světovlády tuto politiku “náš host, náš pán” považuje za pokoru, protože nemůže nosit draze nabytá trička Czech Defence League vykládající báchorku o tom, že se “cizák” musí podrobit tomu nekulturnímu barbarovi, jemuž kraluje dnem i nocí jihočeský broukovědec.  Tepličtí spoluobčané se na ulicích setkávají se dvěma druhy Arabů. S těmi, co se usídlili ve městě na trvalo a umí dokonale česky a také s těmi lázeňskými hosty, kteří nemají potřebu učit se jazyk středoevropanů, protože na rozdíl od nich ovládají například několik světových jazyků.

Neměli bychom podcenit fakt, že naše postoje vůči Arabům jsou ať chceme nebo nechceme
deformovány. Islámský svět vidíme v přívalu negativních zpráv ve spojitosti s násilím. V této lavině
zaniká skutečnost, že drtivá většina z více než jedné miliardy muslimů žije pokojně a řídí se svou
vírou s důrazem na laskavost, bratrství, shovívavost, sociální spravedlnost a mír. Je-li náš postoj
negativní, nemůžeme pochopit jednání a cítění muslimského klienta. Na projevy jeho chování
reagujeme špatně a podstatnou měrou snižujeme šanci se dorozumět. Proto předpokladem úspěchu a
součástí naší profesionality je, aby náš postoj k nim byl kladný. Nemáme-li takový, nezbývá, než si jej
vytvořit. 

Zdroj: citace z manuálu Lázní Teplice určenému zaměstnancům lázní před rokem 2011

Zaměstnanci měli možnost konzultovat s docentem Ondráškem praktické otázky vycházející z péče o klienty z Blízkého východu a Afriky. Rozsáhlé změny přišly v roce 2006, kdy lázně podepsali s nejmenovanou firmou prestižní smlouvu  o generálním zastoupení společnosti Lázně Teplice a.s. pro všechny země Blízkého východu a severní Afriky. Důsledkem této spolupráce byla řada změn v mnohaletém fungování provozu léčebných zařízení a rovněž v organizaci servisu zajišťovaném pro arabskou lázeňskou klientelu. Generální zastoupení v podstatě znamenalo, že všichni arabští klienti přijíždějící do teplických lázní musejí využít zprostředkování služeb této společnosti. Ve vztahu k samotnému chodu lázní měla nejmenovaná firma povinnost zajistit co nejefektivnější realizaci balneoprovozu. Generální zastoupení firmy skončilo v prosinci roku 2011.

Centrální “import” arabských hostů vzal provize menším cestovkám ve městě. Hotely musely splňovat požadovaný standard a musely poskytovat dané služby….není potom divu, že čecháčkovští podnikatelé někdy ztratili nervy a požadovali po městě vyhlášky, kterými by město korigovalo turismus ve městě. Panoramatičtí podnikavci poté využívali vlivu u krajských i městských politiků a dožadovali se dotací, aby vůbec mohli nějaké služby nabízet. Nespokojených, ve skutečnosti neschopných podnikavců využili extrémisté  prezentaci, že už i ten a onen hoteliér je z arabské klientely nešťastný, a proto je třeba proti zahaleným ženám a jejich rodinám pobývajících v Teplicích zakročit.

Islám, podobně jako judaismus mají své specifické rysy. V případě islámu mezi tyto rysy patří standardizovaná modlitba ve stanovených časech dne, společná páteční modlitba, specifický způsob odívání, rituály poutě do Mekky, půst v měsíci Ramadánu a spoustu dalších “tradic”, které využívají nechápající a nevzdělaní xenofobové jako podklad pro své teorie specializované formy apartheidu, kdy by pro Konvičkovy stoupence bylo nejlepší, pokud by se muslimové pochybovali v předem vybrané části města, aby s nimi ostatní obyvatelé nepřišli do styku. Naprostá většina Arabů žijících v Teplicích je muslimského vyznání. Ve městě funguje pobočka Islámské nadace v Praze, jehož prostory také slouží jako modlitebna a informační centrum zároveň. Muslimové se již několikrát pokoušeli o výstavbu mešity v Teplicích, ale pokaždé doplatili na xenofobii nechápajících politiků, šílenství Czech Defence League a dalších organizací. Mešita v Teplicích vyrostla až v roce 2011, bez jakékoliv mediální pozornosti. Jedná se o stavbu, která plní všechny funkce mešity, nicméně jako mešita není označována. 

I v tomto přístupu městských úřadů je vidět populismus. Postavte si tu mešitu, jen ji proboha nenazývejte mešitou, protože bychom museli jednat jako pošuci z Czech Defence League, které velí sexistický docent z Jihočeské univerzity. Muslimové poučeni ze zmíněných neúspěšných pokusů z let 1995 a 2004 využili možnost pojmenovat budované prostory jako kanceláře, a tím se výrazně zjednodušil a urychlil průběh stavebního řízení. Města ani obce by neměla jednat populisticky a ke všem žádostem by měla přistupovat stejně, bohužel se tak i pod tlakem extrémistů neděje. To je také důkaz neexistence občanské společnosti, kdy ve vakuu vyrůstají plísně, jež se následně třeba jako Czech Defence League a řada dalších organizací svou hnilobnou činností rozlézají po všech koutech republiky.

Religionista Zdeněk Vojtíšek vidí v “boji” o mešity boj o symbol: 

Vše nasvědčuje tomu, že odpůrcům mešit nevadí přítomnost cizinců (např. v Teplicích je přítomnost Arabů zcela běžnou zkušeností) ani jejich náboženská aktivita (jak opět např. v Teplicích dokazuje existence dokonce dvou modliteben ve městě), ale viditelný vstup muslimů do veřejného prostoru. Důležitost této symbolické roviny ostatně dokazuje otázka minaretu v Brně, neboť minaret je architektonickým prvkem, který jednoznačně (a pro odpůrce snad až příliš agresivně) na přítomnost muslimů ve veřejném prostoru ukazuje. Naopak tam, kde mešita vyrostla zcela na okraji tohoto prostoru, bez výrazných architektonických prvků, a dokonce bez označení “mešita” (jako se to stalo v Praze), proběhla tato stavba naprosto bez odporu

Extrémisté vedeni na Ministerstvu vnitra jako extrémisté ohrožující bezpečnost Česka nechtějí svolit islámu vstup do veřejného prostoru, protože poté by se tento veřejný prosto mohl nadýchnout a uviděl by, že Czeh Defence League a různé další fašizující spolky lidem lžou a ve skutečnosti se obávají o sebe samotné, protože s multikulturní společností by se zúžil počet naslouchačů a našeptávačů, jejichž počet je zvláště na internetu extrémisty uměle navyšován.

 Lázně v Teplicích navštěvují hlavně čtyři druhy klientů:

1) Manažeři, samoplátci, podnikatelé
2) Němci, Euroklientela
3) Muslimští klienti
4) Ruští klienti

Bod číslo tři: muslimská klientela, mají problém, že nezapadají do boje o symboliku, narušují koncept nacionalismu, kdy odlišným oblečením na sebe strhávají pozornost a to extrémisté nemají rád, i proto se muslimové stávají na první pohled nejjednodušším cílem, na kterém je pro rasistického čecháčka neznalého vůbec ničeho ohrožení české kultury. Termín “muslimský klient” je tak trochu nešťastným. Označuje islám jako kulturu, přitom v Teplicích nejde o nic jiného, než že se chod lázní a zaměstnanci přizpůsobili kulturním zvykům obyvatel Perského zálivu. Navíc po roce 2011 došlo k přeorientování se na německou a ruskou klientelu. To jen média jako Teplický deník, řada dalších médií a Konvičkova skupinka fanatiků přehání a dělá z Teplic další Rijád, Kuvajt nebo jakékoli jiné arabské město, ve kterém by se hoši a holky z Czech Defence League totálně pomátli.

Extrémisté využívají zažitých stereotypů vytvářených médii. Ovlivňují tím samotná média a poté i veřejnost, která nalétne na nesmyslné a lživé informace. Lidé se poté stávají oběťmi dezinformací, mediálních válek, v níchž Teplice slouží islamofobům jako pověstné kladivo nikoli však na čarodějnice, ale na Ústředí muslimských obcí, i když se ho problematika v Teplicích přímo netýká. Muslimové v Teplicích jsou totiž vydávány Czech Deence League a dalšími islamofoby jako ukázkový příklad nebezpečí islamizace, i když žádná islamizace Teplicím nehrozí ani omylem. Nebýt muslimů, Arabů, Kuberovo městečko by nemělo peníze na ledacos a spolu s ním i samotné lázně.

Z turistů město profituje a jako takové by se mělo turistů vážit.