Segregace a diskriminace romských dětí na školách musí skončit

Segregace romských dětí ve vzdělávacím systému je nepřijatelná. Česká republika nesmí třídit děti podle toho jaké jsou nebo nejsou rasy. Romské děti mají plné právo navštěvovat stejná školská zařízení jako děti majoritních obyvatel. Na základě rozsudku Evropského soudu pro lidská práva je Česká republika povinna od roku 2007 přijmout taková opatření, která by zamezila segregaci romských dětí na školách. Ačkoli rozsudek existuje a ČR je povinna se mu podřídit, dodnes inkluzivní vzdělání prakticky neexistuje.

Nerespektuje snad premiér Nečas rozhodnutí mezinárodního soudu? Možná si předseda Občanských demokratů bere nepěkný vzor ze svého premiérského kolegy Netanjahua, kterého nedávno slavnostně vítal při státní návštěvě Prahy. Izrael nerespektuje rozhodnutí OSN a chová se na svém území rasisticky, tak i my můžeme být naprosto stejní?

Náš stát je středoevropskou zemí, která by měla dodržovat lidská práva. Tím více, pokud jde o nevinné děti. Tenkrát v roce 2007 zmíněný Evropský soud pro lidská práva uznal námitky 18 romských dětí z Ostravy. Tyto děti byly podle soudního rozhodnutí nezákonně a diskriminačně umístněny do zvláštních škol. Na základě tohoto případu byla naše republika povinna zabránit dalším podobným svévolným zacházením s romskými dětmi. 

Přidělování romských dětí do praktických škol(dříve speciálních škol) se děje podle mezinárodního soudu nezákonně. Proč nezákonnost nevadí vrcholným představitelům státu? Najednou tady máme závazný rozsudek a nedostatek politické vůle, která by učinila podobným praktikám konec. Nečasův kabinet má ve své vládní strategii pořádný zmatek. Ostatně na to ukazují nejen české nevládní organizace, ale i samotná Evropská unie a její mezinárodní instituce.

Amnesty International ve své výroční zprávě po právu poukazuje na hrubý nedostatek v implementaci antidiskriminačních postupů proti segregaci romských dětí. Tento stát má totiž dvě strategie boje proti diskriminaci: “Národní akční plán inkluzivního vzdělávání a Strategii boje proti sociálnímu vyloučení” Tyto dva plány se sami tlučou a ve výsledku poté nikdo neví, jaký plán platí a jaký ne.  Česká republika dostává od Evropské unie dotace na podporu inkluzivího vzdělávání. Tyto dotace však několikrát putovaly úplně do jiné kapitoly. Inkluzivní vzdělání, pro které byly dotace určeny, najednou bylo na suchu. Naše vláda chce přijímat dotace z EU, a přitom tyto dotace často využívá na něco totálně jiného. Proč peníze neputovaly na inkluzivní vzdělání?

Podle vyhlášek Ministerstva školství mohou do praktických škol chodit jen takové děti, které mají lehká mentální postižení. A navíc rodiče takových dětí musí k docházce jejich dítěte do praktických škol tzv. informativní souhlas. Přesto právě v rozporu s vyhláškami jsou romské děti strkány do praktických škol. S odůvodněním nižší duševní schopnosti je na 30 % romských dětí oddělováno, neboli segregováno od ostatních dětí. V majoritní společnosti je tento poměr jen něco kolem 2 % dětí, kteří chodí do praktické školy.

Mentální postižení je tady velmi často zaměňované za sociální znevýhodnění. Toto je trend, se kterým v žádném případě naše republika nemůže souhlasit. Sociální znevýhodnění nemůže a nesmí být klíčem pro rasové segregace. Výbor ministrů Rady Evropy, který dohlíží na dodržení rozsudku z roku 2007 se znovu schází v červnu tohoto roku. Bude jistě nemile překvapený. Je to pět let. Tak dlouhou etapu měla vláda na implementaci opatření. Místo, aby vláda vymýšlela kroky jak dosáhnout nařízení z rozsudku, tak raději přemýšlí nad restriktivními opatřeními vlády na Šluknovsku a severu Čech. Pořádkové síly a rasisticky laděná prohlášení jsou nyní vládě mnohem bližší.

Nečas s jeho vládním kabinetem raději budou populistickými. Udělá radost Václavu Klausovi a jeho nacipartičce, kterou se tento politik tak moc rád obklopuje. V rozporu s platnými zákony je mnoho romských dětí nuceno studovat na praktických školách. Zhruba 80 % studentů těchto zařízení tvoří právě romské děti. Kritéria, na jejichž základě se žáci do těchto škol umisťují, nejsou jasně definována.  Dohled nad rozhodováním o umístění dětí do praktických škol je nedostatečný a nefungují mechanismy pro integraci dětí zařazených do těchto škol omylem, zpět do běžných základních škol.

Jakmile se tam dítě dostane, už těžko se vrací do běžné základní školy. Školský systém České republiky není de facto připravený a dokonce ani ochotný poskytnout podporu dětem z odlišného sociálního a etnického prostředí. Právo na stejné hodnotné vzdělání je jedním ze základních lidských práv. Tady romské děti velmi často nedostávají kvalitní vzdělání. Praktické školy představují, ať si to připustíme, nebo ne, mnohem horší vzdělání, než vzdělání v klasických školách. Rodiče takových dětí jsou postaveni mezi složité dilema. Buď jejich potomek získá horší vzdělání, nebo získá mnohem kvalitnější typ vzdělání, ale za cenu nulové podpory ze školského okolí.

V České republice podle odhadů žije na 150 000 – 300 000 Romů. Což v procentuální míře představuje zhruba 1,6 % – 3 % z celkového počtu obyvatelstva ČR. Praxe aplikovaná na romských dětech je bezesporu diskriminací dětí a je nezákonná. Děti směřující do praktických škol dostávají políček do celého života. Vzdělání získané na praktických školách omezuje takové děti v dalším případném vzdělání. Dokonce je omezuje i v pozdější volbě zaměstnání. 

Velmi často se stává, že je rodičům romských dětí nabídnutá okamžité praktická škola, aníž by jim byli vysvětleny další možné alternativy vzdělání. Takovým rodičům nejsou vysvětlovány ani rozdíly mezi osnovami praktické a klasické základní školy. Rodičům také často není vysvětlen celoživotní vliv praktické školy na potomkův život. Rodiče romského dítěte jsou velmi často neinformovaní a svolí s docházkou do praktické školy. Tento postup úřadů je diskriminační a podle mezinárodního práva je  takový rodičovský souhlas  také neplatný. Nikdo se nemůže vzdát na základě mezinárodního práva být nediskriminován. Toto  nemůže nařídit žádný zákon ani vyhláška.

Legislativa, na základě které byl v roce 1997 vynesen rozsudek, byla v roce 2005 zrušena. Nový zákon však nic neřešil, přejmenoval zvláštní školy na praktické školy a to bylo všechno. Praktické školy jsou zřizovány nadále jako zvláštní školy zvlášť určenými krajskými orgány.  Ostatní školy jsou zřizovány městy nebo obcemi. Žáci základních škol praktických se učí podle méně náročného dodatku rámcového vzdělávacího programu. Vzdělání zde získané je podprůměrné a znemožňuje další studium. Podle nového zákona z roku 2005 je oficiálně vysvědčení z praktické školy rovnocenné vysvědčením z ostatních základních škol. Děti z praktických škol se mohou oficiálně zapojit do studia na kterékoli střední škole v České republice. Jenže přijetí na střední školu je podmíněno také přijímacími řízeními a přijímacími zkouškami, které dítě z praktické školy neudělá a na školu není přijaté, protože se učilo podle omezeného rámcového vzdělávacího programu. 

Velmi silné diskriminaci jsou vystavené romské děti také na klasických základních školách. Na mnoha běžných základních školách vznikají třídy s romskými a neromskými dětmi, což je také diskriminační. Zákon dovoluje řediteli školy zřídit na klasické škole třídy speciální, které budou vyhovovat speciálním potřebám žáků.

Běžné základní školy také často nemají možnost ani vůli poskytnout zvláštní podporu romským žákům, kteří pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí. Tyto děti nemají ve vzdělání stejnou startovací pozici jako ostatní, protože často nechodily do mateřské školy a rodina jim neposkytla dostatečnou podporu a motivaci. To je také jeden z důvodů nástupu dětí do praktických škol. 

Romští rodiče si velmi často nemohou svobodně vybrat základní školu pro své dítě, protože ředitelé těchto škol záměrně udržují počet romských žáků na nízké úrovni, což je opět v rozporu s lidskými právy. 

Romové a jejich děti jsou oběťmi zakořeněných předsudků. Učitelé předem od romských dětí očekávají nižší výsledky, automaticky je považují za hlupáky. Romští rodiče nedůvěřují často školám, když jim škola nic nepřinesla, tak nepřinese ani jejich potomkům. Proto také romské děti často dostávají od rodičů nižší podporu. Mnoho Romů nevěří, že lepší vzdělání přinese nějaký prospěch, a tak doma dítě v učení nepodporují. 

Segregace dětí není rozhodně dobrá. Takové dítě žije v romském ghettu nebo v nějakém místě s vyšším výskytem Romů. Už tam je segregované. Potom přijde do školy, kde je také segregované od většinové společnosti. Takové dítě je 9 let segregované ve škole, potom se z praktické školy dostává zpět do ghetta. Je sociálně vyloučené, protože díky špatnému vzdělání nemůže pokračovat ve vzdělání a tím pádem nemůže sehnat práci a je nezaměstnané.  je tu potom těžká sociální spirála, která se těžko překonává.

Velmi málo dětí z praktických škol, ze speciálních tříd na klasických základních školách, nebo z ryze romských tříd pokračují na učilištích. Pokud jsou přijaté, většinou je nedostudují, protože nemají motivaci, zájem ani podporu rodiny.

Ve školách, kam chodí jenom Romové, je často zvykem, že děti ukončí základní školu a dál ve studiu nepokračují. Není tam nikdo, kdo by je motivoval a řekl “budeme se dál učit a podáme si spolu přihlášku.” Pokud romské dítě například studuje s neromskými, je často také šikanováno nebo ostrakizováno za svůj původ. To je další jev na českých školách. Děti ve třídách, ve kterých jsou pouze Romové, vědí jak se mají chovat mezi Romy, ale nevědí jak se chovat mezi neromy. To je další negativní rys segregace romských dětí na školách. Segregace ve vzdělávacím systému vytváří další možné problémy společného soužití mezi romskou a neromskou komunitou.

Školy, které navštěvují převážně děti z většinové populace, obvykle nemají zájem, zkušenosti ani kapacitu vzdělávat děti ze sociálně znevýhodňujícího prostředí. Ministerstvo připravuje různé testy úrovní žáků a není schopné vymyslet takový systém, ve kterém by byli bez segregace integrované také děti ze sociálně znevýhodněných prostředí. Školský zákon přitom definuje sociálně znevýhodněné prostředí velmi, velmi povrchně. Tento povrchní popis se také podepisuje na vysokém počtu romských dětí v praktických školách. Prakticky neexistují finanční prostředky, které by řešily potřeby dětí ze sociálně vyloučených prostředí. Školy, které vzdělávají žáky se zdravotními potížemi nebo s fyzickým či mentálním postižením, sice dostávají na každého žáka vyšší částku, ale na vzdělávání žáků ze sociálně či sociokulturně znevýhodňujícího prostředí škola peníze navíc nedostává.

Školský zákon sice říká, že poslední rok předškolní docházky je školka zdarma, ale sotva dvě pětiny romských dětí  ze sociálně znevýhodněných prostředí školku navštěvuje. Tato nízká návštěvnost školky je především kvůli neochotě školky přistoupit na speciální potřeby takových dětí například přijetím asistenta pedagoga. Jistá možnost jak zlepšit postavení romských dětí ve školní docházce je tzv. přípravka. Počty přípravek rostou, ale pokud spočítáme počet dětí ve školkách a v přípravkách, tak do obou institucí chodí zhruba jen 48 % dětí ze sociálně vyloučených oblastí.

Přípravné třídy jsou dobrým řešením. Podle statistik zhruba 80 % romských dětí navštěvujících tyto přípravky na klasických základních školách také většinou na klasických základních školách zůstanou až do posledního ročníku školní docházky. Předškolní vzdělávání je na první dojem dobrým  nástrojem, který vyhovuje potřebám vzdělávání romských dětí ze sociálně vyloučených prostředí. Bohužel šetření Ministerstva školství ukazuje, že přípravné třídy jsou zřizovány hlavně na školách s převažujícím počtem romských studentů. Přípravné třídy tedy mohou zvyšovat segregaci romských dětí.

Dalším možným řešením při vzdělávání romských dětí ze sociálně znevýhodněných oblastí mohou být asistenti pedagogů. Tato funkce byla zřízena v roce 1998. Asistenti pedagogů pomáhají dětem se speciálními vzdělávacími potřebami překonat studijní obtíže a v důsledku toho také usnadňují integraci dětí ze sociálně či sociokulturně znevýhodňujícího prostředí do běžných škol. Asistent pedagoga se účastní výuky, individuálně pomáhá dětem s učením, organizuje kvalitní volnočasové aktivity, dohlíží na plnění domácích úkolů, poskytuje dětem konzultace a slouží jako prostředník mezi školou a rodinami žáků. 

Podle zjištění z roku 2008 pouze 65 % romských dětí ze sociálně vyloučených oblastí ČR bez asistenta pedagoga dokončilo třetí ročník základní školy ve své původní třídě. S asistentem pedagoga je toto číslo mnohem vyšší.

Tady na mém článku vidíte, že segregace romských dětí je velmi špatná a neprospívá ani většinové společnosti. Stát by měl podle mého laického názoru zavést předškolní přípravky i na klasických základních školách, mělo by dojít k odstranění rasistických chování ředitelů škol, nedostatek financí na asistenty pedagogů by měl být vyřešen. Tímto nedostatkem asistentů trpí i zdravotně postižené děti. Je to velmi vážný problém.  Tento stát musí například ve vzdělávacím systému mnohé změnit, jinak nedojde k nápravě a bude docházet k otevřenému rasismu, což si Česká republika a její lid vůbec nezaslouží. Do lidu České republiky patří také Romové, kteří jsou Čechy, Slezany i Moravany jako já nebo vy.