Umožní přistoupení Palestiny k Mezinárodnímu trestnímu soudu vyšetřování zločinů Izraele?

Palestina dnes, 1. dubna 2015, podepsala Římský statut, pomocí kterého by mohl Mezinárodní trestní soud v Haagu získat pravomoc nad apartheidem sužovaným územím. Mnohdy lidé v tomto kroku očekávají mnohem víc, než je možné. Myslí si, že když Palestina přistoupí k Mezinárodnímu trestnímu soudu, budou veškeré Tel Avivem páchané válečné zločiny po právu potrestány. Ale ve skutečnosti tomu tak není.

Římským statutem byl na popud OSN 17. července 1998 na konferenci v Itálii zřízen Mezinárodní trestní soud a každý stát, který chce spadat pod judikaturu tohoto soudu, musí Římský statut podepsat a pro “funkčnost” Mezinárodního trestního soudu na svém území také následně Statut ratifikovat. Tato soudní instance se zabývá především vyšetřováním  válečných zločinů, aktů genocidy a zločinů proti lidskosti.

3. a 7. dubna 2014 generální tajemník OSN přijal přistoupení Palestiny ke čtrnácti mezinárodním smlouvám, jejichž “zařazení” do právního systému Palestiny napovídá, že by Palestina mohla nadále přistoupit k Římskému statutu.

Přistoupení Palestiny k Mezinárodnímu trestnímu soudu nepomůže k potrestání válečných zločinů Izraele. Tedy alespoň do té doby, než se palestinská vláda nerozhodne zachovat jako Uganda. Ta vydala prohlášení a využila zcela správně Článku 12 Římského statutu, respektive jeho 3. odstavce, ve kterém se píše:

Pokud je zapotřebí, aby stát, který není smluvní stranou tohoto Statutu, přijal jurisdikci podle odstavce 2, může tento stát prohlášením uloženým u tajemníka přijmout výkon jurisdikce Soudu vůči předmětnému zločinu. Stát přijímající jurisdikci neprodleně a bezvýhradně poskytne Soudu součinnost podle části 9.

Jinými slovy, tento článek umožňuje, pokud vláda vydá patřičné prohlášení, prošetřování zločinů, jež se odehrály před ratifikací Římského statutu. Vláda musí zároveň uvést přesné období, pro které “umožňuje Mezinárodnímu trestnímu soudu jeho pravomoc nad svým územím” a společně s tím musí vylíčit podstatu trestného činu, jež je následně podpořena nevyvratitelnými důkazy.

Teprve nyní bude jasné, jak hluboce a jak vážně to političtí představitelé myslí s potrestáním Izraele například za letní ofenzívu v roce 2014, při které zahynulo více než 2000 civilistů. Do té doby palestinští politici mohou mlžit a politikařit, hrát si s Tel Avivem bez ohledu na masakr civilistů na kočku a myš.

Pokud se politici nezachovají tak, jak říká článek 12 a jeho třetí odstavec Římského statutu, tak Mezinárodní trestní soud nemůže zabývat válečnými zločiny, jichž se v Gaze v určitých obdobích zcela prokazatelně Izrael dopustil.

Podle postavení politiků k Římskému statutu bude možné rozklíčovat jejich skutečné zájmy. Pokud Palestina Římský statut podepíše, ale následně neratifikuje, poté bude jasné, že ratifikaci chtějí palestinští politici využít pro “hrátky” zejména s Izraelem, kdy politici mohou požadovat po Tel Avivu nejrůznější věci, jinak Statut ratifikují a Mezinárodní trestní soud získá v Palestině “plnou pravomoc”. Mimochodem, mezi zeměmi, které Statut doposud neratifikovaly, je například Izrael nebo Putinovo Rusko, nebo Spojené státy americké.

Kličky v oblasti mezinárodního práva jsou spletité.

Dokonce ani v případě, pokud by Palestina použila stejnou cestu jako Uganda, není ještě stoprocentní, že válečné zločiny sionistické vlády páchané na Palestincích budou následně prošetřovány. 

Žalobce, tedy palestinští politici, budou muset prokázat, zda příslušná situace v oblasti je specifická pro konflikt v Gaze nebo něco mnohem víc, co by mělo být prošetřeno.

Bude se prošetřovat chování Izraele a reakce Palestiny…..žalující strana musí vypracovat velmi důsledný a kompletní seznam dění a důsledků izraelsko-palestinského sporu, ve kterém je mnoho důkazů o zneužívání civilistů ze strany Izraele a následného páchání válečných zločinů. Jde o to, v “právnické řeči”, jež se může na politický tlak různě formulovat, přesvědčit Mezinárodní trestní soud o nutnosti provést vyšetřování Izraele, který se zcela jistě i za pomoci svých spojenců bude snažit o interpretaci, ve které Izrael jedná v rámci situace příslušné pro konflikt v Gaze(Palestině)……

Bude se muset jednoznačně stanovit, vymezit, pojem “situace příslušná pro konflikt v Gaze(Palestině)…..co všechno sem k té slovní ekvilibristice patří……..tak jak tomu v právu často bývá, půjde o slovíčkaření, čí verze bude mít politicky větší váhu……půjde o to, jaké slovíčkaření vyhraje…… ochrana lidských práv by nemusela ve výsledku zvítězit. Proto je velmi důležité, aby se procesem zabývala ta největší právní esa, protože by Izrael ze svých provinění neměl vyklouznout.

Při retrospektivním zkoumání jednotlivých odkazů na internetu, je jasné, že se Mezinárodní trestní soud nebude zabývat v případě palestinské žaloby pouze tím, co provedla Izraelská armáda. Bude se také kontinuálně posuzovat, čeho se v konfliktu dopustila palestinská strana a Palestina nemůže následně žalobu na Izrael koncipovat pouze jako jednostrannou “žádost” na prozkoumání pouze chování Izraele. V Případě Ugandy také Mezinárodní trestní soud posuzoval chování nejen Armády božího odporu, ale také chování druhé žalující strany v konfliktu.

Izrael zcela jistě celé situace využije a může přibarvit informace o raketách Hamásu, obětech a terorismu, jež vláda z Tel Avivu pravidelně přibarvuje ke svému prospěchu. Stačí se podívat na to, jak izraelská vláda lže a popírá válečné zločiny, jichž se dopouští. Bylo by bláhové myslet si, že by nyní to samé v případě Mezinárodního soudu nedělala.

OSN se několikrát negativně vyjádřila k legálnosti Izraelem budovaných osad na palestinském území a je černou můrou Tel Avivu, pokud by Mezinárodní trestní soud vyšetřoval vysoké vládní činitele za povolení k takové výstavbě.

Římský statut i mezinárodní právo považuje výstavbu osad na okupovaných územích za válečný zločin.

Proto by tato problematika mohla tvořit jednu z páteřních základů žaloby. Izrael nemůže takovouto aktivitu jakkoli odůvodnit. Zakládání osad v Izraeli na palestinském území se děje nejen v rozporu s mezinárodním právem, ale dokonce některé izraelské osady existují v rozporu se samotným právem Izraele. Po uzavření Dohod z Osla se izraelská strana zavázala neformálně nestavět žádné nové osady na západním břehu Jordánu a pásma Gazy. Netanjahu však dohody z Osla nedodržoval a bez souhlasu státu budoval osady dál. Dokonce nezákonně stavěné osady Rechalim, Sansana a Bruchin sám legalizovalVláda legalizovala osady, které byly nelegální.  Docházelo tedy ke zneužívání státních prostředků na projekty Netanjahua a dříve také na projekty Šarona, který byl Netanjahuovským předchůdcem nezákonného počínání. Tyto osady byly tolerovány všemi představiteli vysoké izraelské politiky, i když byly nezákonné.

Plán Bushovy administrativy známý známý jako “Kvarteto: plán pro mír” , v první fázi nařizoval, že Izrael musí vyklidit všechny osady vytvořené po 21. březnu 2001.

V březnu roku 2005, Talia Sasson, nyní bývalá izraelská vrchní prokurátorka, připravila zprávu na žádost úřadu předsedy vlády, která poukazuje na  24 osad zřízených po březnu 2001. 71 dalších osad bylo podle zprávy vrchní prokurátorky založeno před tímto datem a  deset osad bylo vytvořeno na blíže neuvedeném datu. Zpráva dokumentuje skutečnost, že tyto osady byly vytvářeny v rozporu s izraelskými zákony, často na zemi pochybného vlastnictví, a to jak před, tak i po březnu 2001.  Většina faktů těchto faktů je již dlouho známa. Ale vůbec poprvé byly tyto informace potvrzeny oficiální zprávou.

Bude do případného vyšetřování zločinů Izraele Mezinárodního trestního soudu zasahovat Rada bezpečnosti OSN?

Rada bezpečnosti OSN má právo vyšetřování Mezinárodního trestního soudu na jeden rok “zmrazit”, pokud dojde k názoru, že vyšetřování narušuje mírový proces. Toto “zmražení” je dokonce možné prodloužit následovně na neurčito. 

Rada bezpečnosti tak neučinila ani v případě Súdánu, Ugandy….ale proces s Izraelem by přeci jen mohl vytvářet na jednotlivé členy Rady bezpečnosti OSN tlak. Především je tu jeden velmi silný spojenec, Spojené státy americké, který by mohl s pomocí “politického handlování s výhodami” přesvědčovat, aby hlasování skončilo “zmražením” vyšetřování Izraele.

Rozhodování Mezinárodního trestního soudu, zvláště poslední dobu, je dosti nevýhodné, protože se obrací na aktivity a chování Spojených států amerických a jejich spojenců v Afghanistánu a tzv. ochránci před terorismem se musejí zpovídat z válečných zločinů, jichž se dopustili. Viz rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu zabývat se proviněními Britů.

Bylo by krásné, kdyby ve věci Palestiny zvítězila lidská práva nad politikou a následným politikařením. Ale………..