V diplomacii musí mít žena při audienci s papežem zahalené vlasy

Islamofobové s oblibou sobě vlastní kritizují zahalování muslimek. Vidí v tom nebezpečí, jež se zuby nehty snaží o destrukci evropské kultury. Zvolili si sexismus a ve jménu jeho také volají po křesťanství, aniž by si uvědomili, že zahalování vlasů ženy společně s předepsaným stylem odívání je obsaženo nejen v Bibli, ale také v diplomatickém protokolu, podle kterého se žena při audienci s papežem musí řídit.

Jako typický a neklamný důkaz by mohla sloužit momentka z audience slovenského prezidenta s papežem ve Vatikáně.

papez

Diplomatický protokol „ústředí“ římskokatolické církve je známý svou neústupností vůči ženskému pohlaví.  Abychom pochopili proč mají ženy při diplomatickém setkání s papežem zahalené vlasy, musíme si nejprve říci něco bližšího o církevním právu, jež je v římskokatolické církvi “řízeno” za pomoci Kodexu kanonického práva, který představuje souhrn vnitřních předpisů a norem, jimiž se římskokatolická církev společně  s římskokatolickými věřícími řídí.

Poprvé Kodex kanonického práva vyšel v roce 1917 jako výsledek snahy papeže Benedikta XV. o přehledný a sjednocený soubor církevních předpisů. V současnosti je v platnosti jeho „novelizovaná“ podoba z roku 1983. Kodex kanonického práva je členěn do sedmi knih a jednotlivé „předpisy, paragrafy“ v každé knize jsou označovány jako kánony a mají své jedinečné číslo, podle kterého tu, či onu pasáž velmi jednoduše najdete.

Značná část kanonického práva zůstala po „novelizaci“ stejná, zatímco některé kánony byly zcela odstraněny. Revize kanonického práva z roku 1983 se řídila zásadou subsidiarity, což ve výsledku není nic jiného, než předání více pravomocí nižším autoritám(diecéznímu biskupovi, farnímu pastorovi), tak aby se na správě církevních jednotek, nebo řešení případných problémů podílel níže postavený klér, místo vysoce postavených hodnostářů nacházejících se například ve Vatikánu.

Jedním ze zrušených kanonů byl také Kanon 1262, který nejenže nařizoval, že ženy musejí být odděleny v kostele od mužů, ale zároveň “nutil” ženu při vstupu do kostela zahalovat si hlavu a pohybovat se uvnitř svatostánku ve skromném, nevyzývajícím oblečení.

V současnosti neexistuje podle umírněného výkladu kanonického práva žádný kanonický předpis, který by zrušenou část nahrazoval a nutil ženu k zahalování hlavy při vstupu do kostela.

Přesto všechno si mnoho lidí myslí, že je ustanovení Kánonu 1262 přikazující zahalování hlav žen stále v platnosti. Na vině je neznalost kanonického práva a také ochota ultrakatolických kruhů mlžit a používat jednotlivé části Kodexu kanonického práva ve svůj prospěch.

Někteří radikální představitelé římskokatolické církve si myslí, že zahalování hlav žen v kostele je dlouholetý, univerzální zvyk, který nemůže být jen tak zrušený novým Kodexem kanonického práva.

Takovému výkladu práva napomáhá Kánon 26, který říká, že jestliže není obyčej v rozporu s církevním právem a je užíván po dobu třiceti let, nabývá moci církevního zákona.

Kánon 5.2: Dosud platné mimoprávní obyčeje, ať univerzální (obecné) nebo partikulární, zůstávají nedotknuté

Kánon 26: Jestliže obyčej proti stávajícímu církevnímu právu nebo mimo něj nebyl zvlášť schválen příslušným zákonodárcem, nabývá moci zákona, jen když je ve shodě se zákonem zachováván po dobu třiceti nepřetržitých a plných let. Obyčej proti církevnímu zákonu, který doložkou zakazuje vznik budoucího obyčeje, jen tehdy může dále platit, je-li stoletý nebo odnepaměti

Kánon 28: Bez újmy předpisu Kánon 5 se obyčej proti nebo mimo zákon odvolává obyčejem opačným nebo opačným zákonem. Ale zákon neodvolává obyčejů stoletých nebo nepamětných, rovněž obecný zákon neodvolává partikulární obyčeje.

Problematika zahalování hlav žen v římskokatolické církvi není skutečně věcí jednoduchou. V Koránu je předem jasné, jak to se zahalením ve skutečnosti je. V římskokatolickém světě existují na zahalování de facto dva základní pohledy.

Ultrakatolické kruhy tvrdí, že ženy byly nuceny církevním zákonem zahalovat si v kostele hlavu tak dlouho(déle jak třicet let), že se z této povinnosti stal univerzální zvyk a tudíž podle kanonu 26 zahalování hlavy ženy nabylo jako univerzální obyčej podobu zákona, jež nemohl  být novým Kodexem podle kanonu 28 zrušený.

Druhá skupina naopak tvrdí, že ženy k zakrývání byly nuceny církevním zákonem(kanonem 1262) a nezakrývaly svou hlavu z důvodu dlouho zakořeněného zvyku, a proto mohl být kánon zakázaný a povinnost mít zahalenou hlavu v kostele už neplatí.

Problematika zvyků a tradic je v kanonickém zákoně skutečně na první pohled značně zavádějící. Ale pokud se  v roce podíváme například na dlouholetý zvyk Poláků nosit velikonoční košíky do kostela k požehnání na Bílou sobotu, možná pochopíme snáze, jak to s těmi předpisy je. To, že farář požehná košík, není v rozporu s kanonickým právem a zcela nepochybně se tak děje v Polsku po celé generace. Tudíž je možné tvrdit, že požehnání košíku ve věci kanonického práva nabylo role církevního zákona. Z výše uvedených kánonů vyplývá, že by takový zvyk nemohl být zakázaný, zároveň však neznamená, že by existující zákon, kánon, nařizoval věřícím, aby na Bílou sobotu do kostelů vstupovali pouze s velikonočními košíky. Zákon tuto možnost nabízí, nezakazuje, ale nepřikazuje.

Umírněný pohled na římskokatolickou víru má podobný názor na zahalování žen v kostelech. I kdyby podle neortodoxního pohledu měli ortodoxní hlasatelé výkladu pravdu, z věci logiky by kanon ženám zahalování pouze umožňoval, nikoli však přikazoval. Totéž platí o cudném oblékání a oddělení mužů a žen v kostele.

Z neortodoxního pohledu na věc je tvrzení: “křesťanský pořádek o návštěvě kostela říká, že žena by měla mít na hlavě pokrývku a blůzku s dlouhým rukávem a sukní 10 cm pod kolena” je nepravdivý, protože z věci uvedené logiky kanon nenařizuje, ale dává možnost. Etiketa slušného chování pouze nezávazně dodává, že člověk by do kostela neměl vstupovat ve vyzývavém a extravagantním oblečení, neměl by tam křičet a dělat hluk, měl by se  chovat uctivě a s pokorou….

Kodex kanonického práva byl dosud přímo novelizován dvakrát: motem proprio Jana Pavla II. Ad tuendam fidem z roku 1998 a motem proprio Benedikta XVI. Omnium in mentem z roku 2009. Ani jedna z novelizací nedává v kostele při mši zahalovat vlasy.

Když jsme si vysvětlili, jak je tomu v nediplomatické sféře, pojďme se na malý okamžik podívat na diplomacii a pokusme se odpovědět na otázku, proč ženy mají na fotografii ze setkání slovenského prezidenta s papežem zakryté vlasy šátkem.

Diplomatický protokol Vatikánu uvádí, žena musí při setkání s papežem mít na hlavě pokrývku, sukni sahající pod kolena. Nesmí mít vyzývavé oblečení s velkým výstřihem nebo křiklavých vzorů a barev. Diplomacie striktním nařízením nepřímo kopíruje První list Korintským, jež je součástí Nového zákona a zároveň jedním z listů apoštola Pavla:

„Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh. Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou, zneuctívá toho, kdo je mu hlavou, a každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou; je to jedno a totéž, jako kdyby byla ostříhaná. Jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. Je-li však pro ženu potupné dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje. Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy. Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže. Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže. Proto má žena mít na hlavě znamení moci kvůli andělům.

(I. Korintským 11:3–10)

Zakryté vlasy s nevyzývavým oděvem představují při audienci s papežem projev úcty. Zároveň se v zakrytí vlasů zobrazuje šovinistický pohled na ženu, jež je podle biblických textů považována za “odlesk slávy mužovy”. “Žena mít na hlavě znamení moci kvůli andělům”………šátek, pokrývka hlavy jsou na rozdíl od islámu, v křesťanství vnímány jako ponížení ženské bytosti, jež by neměla být výše než muž. Papež je muž. A to muž nejvyšší mající k Bohu nejblíže.  I proto musí žena jako projev úcty k muži – papeži  – zástupci Boha na Zemi – projevit úctu pokrytím hlavy, jinak by porušila obecně zažitý kolorit diplomatického protokolu a na světě by bylo pořádné diplomatické faux pas. Fotografie slovenského prezidenta s papežem nezobrazuje nic jiného, než zastaralý systém kostnatosti římskokatolické církve.