Brno se omluvilo za kolektivní vinu páchanou na Němcích

Metropole Moravy opět ukázala, jak by to mělo správně vypadat. Aplikování kolektivní viny napojené na nezměrné násilí nemůže být ve 21. století omlouvané, nebo tiše obcházené. Poválečné Československo tím, že vyhánělo každého, kdo mluvil německy, nebo měl německé občanství, pokračovalo ve starém, Němci a českými fašisty zavedeném pořádku, kdy rozlišování lidí podle etnického původu hraje prim v právu na život.

Brněnští zastupitelé se 19. května 2015 jedenáct minut po dvanácté rozhodli naprosto správně. Z celkového počtu 38 přítomných zastupitelů, 34 souhlasilo s níže uvedeným prohlášením Magistrátu města Bran. 4 zastupitelé byli proti.
Po svém se k hlasování postavili také zastupitelé z ČSSD a ODS, jež na hlasování nedorazili.

Rozhodli se jednou provždy z morálního hlediska postavit čelem ke zodpovědnosti za chyby minulosti, jichž se tehdejší zástupci města v roce 1945 dopustili. Proč muselo trvat tak dlouho, než došlo k podobnému uznání historických chyb, jež samotné Brno poškodily jak kulturně, tak lidsky?

nemecko_brno
Prohlášení schválené zastupiteli Brna

Události z poválečných let jsou doposud živou věcí, protože komunistická ideologie a následně ideologie demokratické České republiky vytvořila jasnou dělící čáru mezi oběťmi a agresorem. Jenže, taková přesná dělící čára nikdy neexistovala. Oběť nacistické zlovůle, nejen že ze své snažlivosti a podlézavosti Berlínu v období Protektorátu iniciovala vyvražďování Romů, ale také v poválečném období zmatků se dopouštěla lynčování i msty vůči německým obyvatelům.

Před válkou žilo v Brně přes 50 000 Němců. Přibližně dvě třetiny z nich opustily Brno již před příchodem Rudé armády a zbytek byl nehumánně a protilidsky vyhnán.

Události z let 1945 a 1946 jsou skutečně hrozné. Vzpomenout bychom mohli brněnský pochod smrti , uváděný ve výše zobrazeném prohlášení Magistrátu města Brna, kdy z třinácti přeřadišť bylo jako dobytek Revolučními gardami brněnské Zbrojovky hnáno hnáno městem na 25 000 německých obyvatel . Byla použita kolektivní vina, ve jménu které se s lidmi zacházelo jako s věcmi. Ženy, starci, děti, se nevyhnuly kolektivnímu obvinění z podílení se na válečných zvěrstev. Copak malé dítě, nebo pomalu chodící muž, či žena mohli někoho trýznit, vraždit, či nějak komukoli ubližovat? Brněnský pochod se podobal nacistickým pochodům smrti, kdy lidé počasí nepočasí byli hnáni bez jídla, pití, bez lékařské péče, bez přestávek na odpočinek do nedalekého Rakouska.

Zloba brněnských úřadů se obrátila také vůči smíšeným manželstvím, kdy si Čech vzal německy mluvící ženu nebo naopak. Hnaní byli také němečtí Židé, jež se zrovna před chvilkou vrátili z koncentračních táborů, aby následně byli ve štvavé kampani semleti se všemi bez rozdílu. Když se po okolí rozneslo, že mezi odsouvanými jsou výše jmenovaní lidé, došlo k dalšímu rozdělování, kdy 15 000 neschopných dalšího pochodu, německých Židů, smíšených manželství, německých antifašistů zůstalo ve sběrném táboře v Pohořelicích(kde díky hrozným a nelidským podmínkách panovala epidemie tyfu a úplavice a denně zde umíralo na 60 až 70 lidí). Zbytek, 10 000 pokračoval v dalším pochodování. V pohořelickém táboře zemřelo 459 brněnských Němců, v okolních obcích kvůli nedostatku místa zemřelo na dalších 170 brněnských Němců. Rakouské úřady evidují, že při pochodu k rakouské hranici zemřelo na 1062 dalších obětí. Při celé vysidlovací akci z Brna mělo zemřít na 1691 obětí.

1691 lidí bylo po 30. květnu 1945 zavražděno a mnoho dalších celoživotně traumatizováno, zdravotně poškozeno s celoživotními následky. 

Ideově na páchání zla podílela a morálně jej podporovala tehdejší komunistická strana.

Sídlem Krajského výboru KSČ byla budova Legionbanky. 30. května 1945 se obrátila delegace závodní rady brněnské Zbrojovky na komunistického předsedu městského národního výboru Vladimíra Matulu……mladí “cucáci”, mezi kterými byla většina lidí mladších 25 let, žádali komunisty o pomoc s “lynčem” (požadavkem rázného a bezkompromisního postupu) na brněnských Němcích. Omladina se chtěla mstít a bylo jim jedno, jestli zabijí dítě, nemluvně, těhotnou ženu, nebo vetchého starce……hlavní bylo “využít” chaosu k páchání zla i pokračování válečných zločinů, tentokrát z českých rukou. Po jednání s policejním ředitelem Josefem Babákem se komunisté s dělníky ze Zbrojovky dohodli, že akce započne ještě téhož večera. Následně policejní ředitelství vypracovalo zvláštní vyhlášku, kterou Vladimír Matula podepsal.

Nejaktivnější člen KSČ a vrchní administrativní tajemník v Brně ,Vladimír Matula, podepsal a umastil KSČ krví, i když je sám v dobovém tisku kvůli výzvám humánního zacházení s Němci napadán za nadržování Němcům.

Brno bylo osvobozeno od nacistické nadvlády 26. dubna 1945 vojsky druhého ukrajinského frontu Rudé armády a první rumunské armády.  Hned druhý den (27. dubna 1945) převzal řízení města nový správní úřad Národní výbor zemského hlavního města Brna. Na jeho utváření se významně podílela komunistická strana. V Národním výboru z 30 členů měla KSČ 12 mandátů, zatímco sociální demokraté a národní socialisté po 6, lidovci 4 a 2 mandáty dostali nestraníci. Brno nedodrželo Košický vládní program, jež schválila tehdejší vláda Edvarda Beneše 5. dubna 1945 na zasedání v Košicích. Dokument hlásal rovnost politických stran při obsazování národních výborů. Ale v tom nebyla moravská metropole sama.

Komunisté měli v rozporu s dohodami  ve většině měst a obcích výsostné, speciální postavení. I proto KSČ nese minimálně formální zodpovědnost za dění, jež vedlo k lynčování a vraždění Němců žijících na území tehdejšího Československa. 

Proto není divu, že komunisté odmítají jakékoli omluvy, protože by odsouhlasením chyb minula dali prostor rozborům, kdo všechno byl v chaotickém poválečném Československu formálně zodpovědný například za masakr Němců.

18614_10203149384455950_4733242394826032884_n
Zdroj” Facebook”
Jediný, kdo nesouhlasil s rozhodnutím a následným vydáním prohlášení, byli komunističtí zastupitelé. 

Každopádně, ostatní města v Česku na Moravě i Slezsku by měla následovat Brno, protože na mnoha místech republiky docházelo k lynčování Němců a představitelé městských, či obecních zastupitelstev by měli formálně nést zodpovědnost za chyby minulosti. Je to černá kaňka na české historii, na níž se podílel Edvard Beneš, další vládní politici, komunisté hojně zastoupení na městech a obcích spolu s dalšími představiteli revolučních gard. 

Je naivní myslet si, že všichni Němci byli nacisty, jako je stejně naivní myslet si, že všichni Češi se v poválečném období dopustili válečných zločinů. Národ se chtěl mstít, použil zkratek NĚMEC = NACISTA. A to bylo velmi špatné. Pokud chceme hledět do budoucnosti, musíme se všemi důsledky vyrovnat s vlastní minulostí, do níž patří také podíl na válečných zvěrstvech a současná politická reprezentace od té nejvyšší, vládní, po tu krajskou, městskou i obecní by měla alespoň v morální rovině přiznat část své viny s výzvou o společný život v rámci demokracie i budoucího pokroku, jež je možný pouze a jen tehdy, pokud na sebe nebudou lidé pohlížet skrze barvu kůže, druh náboženství nebo sexuální orientaci.