Dan Landa v Hydeparku ukázal, že ultranacionalismus je mu velmi blízký

Kouzelník Žito44 se díky lidovcům dostává do Hydeparku. Kdyby nebyl osloven pražským zastupitelem k sepsání “hymny” na Karla IV., nedostal by se těsně před konáním velkokoncertu do povědomí diváků. Obíhání menhirů před “relaxačním centrem” vyměnil za televizní studio, kde zvědavého diváka seznamuje s taji své, poněkud zahnědlé a časem zdeformované duše. Idol neonacistů a nejrůznějších duší extrémismu se dostává ke slovu, aby konečně po desítkách let veřejně přiznal, že v devadesátých letech byl rasistou, protože tenkrát rasistou podle Landova názoru byl přeci každý.

Daniel Landa vystudoval před mnoha lety na konzervatoři hudebně dramatický obor a sám sebe nazývá poserou, přecitlivělým chlapečkem, který ze strachu začal vlastní strach rozšiřovat do celého okolí. Je na první pohled krásné, že své náckovské období sám Daniel Landa označuje za období “poseroutského děsu a následného běsu”…….ale překonala ikona skinheadství a čecháčkovského nacionalizování dávno překonané časy? Pokud by se milovník run a překotného nacionalismu polepšil, rozhodně by ani ve jménu byznisu neoživoval projekt Orlíku, k jehož období se vesele hlásí. Nedával by příležitost současným zpěvákům k tomu, aby si také oni jako třešničku na dortu vyzkoušeli v přímém přenosu před bandou nostalgiků bílého jezdce, nebo vozovou hradbu.

Dlouholeté přátelství s Hermanem, tzv. sousedství na Vyšehradě, nebo fanouškovství předsedy KDU-ČSL přichází vhod a ve správný čas. Několik měsíců před obrovským comebackem a megakoncertem dostává Landa mediální prostor k sepsání “hymny” na Karla IV. Proč bychom jako národ nemohli ve jménu oslav sedmistého výročí pokračovat v překrucování historie……vezme se plastičnost národa a po vzoru hvězdné brány hollywoodských dramatiků se nalepí přesně na místečko, kde národ chceme mít. A přesně k tomu poslouží Dan Landa. Pražský radní dává prostor k užitkovému přístupu k vlastním dějinám, kdy se zapomene na Němce, Židy, ale také muslimy, pro které za vlády Karla IV. v pražských Střešovicích vznikla nejstarší doložená mešita v českých zemích.

Nacionalizace si žádá své a Dan Landa je pro lidovce i ostatní nacionalisticky smýšlející strany osobou ochotnou páchat nejrůznější zkratky. Když dojde k mediálním přestřelkám, opět se Dan Landa nezachová jako chlap a říká, že hymna nebyla pro Karla IV. v žádné fázi a vlastně jde jen o píseň napsanou pro jeho nové CD, které si s radním zpěvák poslechl.  Samozřejmě se s pražským radním pro kulturu Landa nezná, a proto jej familierně nazývá “Honza Wolf”……..Landa i radní se po mediálním nátlaku od úmyslu sepsat hymnu distancovali……to byla další praktická ukázka toho, že nacionalista s runou na plecích nechce mít pokažený obchod i prodávání lístků na budoucí koncert, a proto raději vše popře a následně odešle sociálnědemokratickému zastupiteli Dolínkovi tak trošku výhružnou esemesku: “Tady Daniel Landa, rád bych s Vámi krátce hovořil. Stejně k tomu dojde, ale rád bych to řešil v míru a klidu. Nepodceňuju Vás, ani Vy mne ale nepodceňujte. D. L.

Nacionalista Landa nevidí ve své textovce nic výhrůžného……..i v tomto úhlu pohledu nezapře v duši stále plápolající a hořící ideál nacionalismu, kanad, bombrů i dalších propriet, se kterými se vyšehradský nacionál pokoušel o posilování rasistického, xenofobního a naprosto škaredého tónu v raně postkomunistické společnosti. S velkomoravskou ozdobou na krku, germánskými barvami ve znaku a runami na zádech působil Landa přesně tak, jak chtěl. Jako nacionalista, jež si pokračuje dál ve svých kejklích trapnosti, kdy je germánské přinášeno do českého a kdy se jako malé dítě vymlouvá na dvojsmysly, tak jak to dělají ostatní představitelé ultrapravicové scény.

Dan Landa s mírem a láskou, ukázal v roce 2012 čeho je schopný. S nožem v ruce usměrňoval údajně hlučné lidi na Vyšehradě, jednoho z účastníků nechtěného setkání skopl a posléze odjel autem pryč. Jen je škoda, že Žito44 skutečně neodletěl do afghánského Mordoru, jak mnohokrát sliboval. Mohl by svým fanouškům ukázat, jak moc je silným i statečným například v horách i zákrutách afghánské přírody. Místo toho s Lounovou vyráží za žraloky a slibuje sedm kejklí, mezi kterými je rovněž megakoncert se stotisícovou návštěvností.

Landa se nepovažuje za neonacistu, ale kérky na jeho těle říkají, že ke krajně pravicovému smýšlení nemá daleko. Mohli bychom vzpomenout tetování Mercurius, kde počet oběhů planety Merkur kolem Slunce dává číslo 88 a to v neonacistické ideologii neznamená nic jiného, než nacistický pozdrav “Heil Hitler”…….V přímém přenosu zpěvák přebělených a nacionalismem přeplněných textů doznává, že měl špatnou zkušenost s romskou populací, a proto byl rasistou…….jenže kdo nechal působit rasismus v takové míře kvůli osobním zkušenostem, má rasismus zakořeněný velmi hluboko a není možné, aby po letech svůj rasismus ztratil, nebo na něj zapomněl. Takový názor potvrdí každý psycholog, psychiatr a z řeči Landova těla během Hydeparku, je jasné, že se necítil příliš komfortně. Přišel tam, aby způsobil další kontroverzi a tím pádem se dostal do ještě většího povědomí, jež ve své podstatě může přinést vyšší zisky i více prodaných lístků.

Daniel Landa sice nezaložil žádnou politickou stranu a nezavinil žádné vyhlazovací tábory, ale svými písněmi vychovával a stále vychovává morálně pokleslou spodinu českého národa, jež by vyhlazovací tábory byla ochotna založit a následně i vyvražďovat například Romy. V tom tkví nebezpečnost Landovy minulosti a rovněž jeho přítomnosti. Na textech Orlíku vyrůstali extrémisté, rasisté a brali si z nich mravní ponaučení i pohled na svět. Texty Orlíku jsou nyní znovu prezentovány novějšími kapelami, jakou je například Ortel a řada dalších. Landa s dalšími lidmi vytvořil podhoubí čecháčkovskému rasismu a nyní stále za pomoci nejrůznějších dvojsmyslů zkouší prezentaci ultranacionalismu jako dobrou cestu mravně silného člověka.

Landa zná osobně lidi, kteří budou bojovat za tuto zemi, ale tak nějak neříká, o koho by se jednalo. Nerad si připojuje ke svým citům k vlasti žádné ismy, protože by možná posléze musel k nějakému tomu ismu svou náklonnost přiznat. Rovněž odmítá popisovat hranice, kde láska ke krajině končí a začíná xenofobie……proč by to dělal, když ve svých mnoha textech xenofobii Landa má víc než dost. Krizi vlastní identity prapodivný umělec, nově přecházející na pohanství, nahrazuje například rasismem, nacionalismem, ale také hrou na Žita44 nebo bělobou oděného člena a spoluzakladatele řádu Ordo Lumen Templi. Landa v přímém přenosu tehdy vypadal jako služebník Ku – Klux – Klanu. Marketing mu v roce 2004 vyhořel a nyní opět po jedenácti letech hodlá v něčem podobném pokračovat.

Daniel Landa nemá názory, ale pocity……každý, kdo zná jeho tvorbu velmi dobře ví, že Landovy pocity jsou hlavně o rasismu, nesnášenlivosti, xenofobii, nacionalismu…..a v tom také Landa hodlá nadále pokračovat.