Jiří Hrebenar: Kulturní památka Lety nebo Památník Lety?

Kulturní památka pietní místo Lety nebo Památník Lety? V jistém slova smyslu jde i nejde o slovíčkaření. Kulturní památka oscilující na pietním místě je významově něco jiného, než památník.

Odráží se v tom tíživé mlčení, ve kterém se pod hlavičkou Lidic dál pokračuje. Z čistě ideového hlediska: je možné místo, kde bylo mučeno a následně povražděno na stovky až tisíce lidí nazývat kulturní památkou?Čí kultura se v tom odráží? Je to kultura druhorepublikového Československa a následně Protektorátu Čechy a Morava, českých četníků, nebo snad umučených Romů, jež se čeští fašisté rozhodli sprovodit ze světa?

IMG_20150517_180204

Prvotní snaha o vyrovnání se s vlastní minulostí začíná slovy. Nevím, je tohle dobrý krok s vyrovnáním se historií českého národa? Usnesením vlády České republiky č. 589 ze dne 4. května 2009 se Lety u Písku přesunuly pod správu Památníku Lidice. 18. 6. 2010 byla slavnostně otevřena nově vytvořená Kulturní památka Lety nacházející se u stejnojmenné jihočeské obce…….odpovídala renovace místa historické realitě? Nebyly zmenšeniny ubikací spíše pro smích? Zachovaly by se Lidice stejně, pokud by Lety u Písku byly místem skonu Židů nebo jiných obyvatel tehdejšího Československa?

Proč u jednoho památníku k uctění obětí promlouvá prezident republiky, hraje tam kapela, politici si podávají ruce a státní televize poskytne dostatečný prostor ve večerních zprávách…zatímco na pietním místě skonu Romů se nic takového neodehrává? Jasně, byli tam také politici společně s romskými aktivisty a zahraničními hosty…..ale je to něco jiného, totálně něco jiného, než v Lidicích.

Proč jsou Lidice památníkem? Proč je Terezín památníkem? Proč jsou Lety “pouze” kulturní památkou? Je v tom vidět ochota společnosti odstrčit romské oběti nenávisti na druhou kolej, jako kdyby si utopené děti nezasloužily stejnou úctu jako povražděné děti z Lidic nebo Terezína. Obě dvě děti byly dětmi bez ohledu na barvu kůže a obě dvě děti by si zasloužily stejnou úctu. Osobně se stydím za český národ, za českou vládu, že není schopna a ani ochotna přijmout historická fakta v celé své šíři. Že není ochotna a ani schopna přijmout zodpovědnost za holocaust Romů, na němž se z vlastní iniciativy podílely protektorátní úřady. Stydím se za české politiky, stejně tak se stydím i za romské aktivisty, kterým jde pouze o politicky korektní vykládání minulosti, před hrdým postojem obhajovat čest a úctu umučených.

Osobně se stydím také za Konexi, jež ve valné většině je organizací neromskou, kde bychom Romy mohli spočítat na prstech jedné ruky. Stydím se za to, že si tancují, fotografují se před novináři a využívají styky s nejrůznějšími pro levicově nakloněnými médii, zatímco čecháčkovsky cosi blokují, přitom mají obavy cokoli v Letech u Písku udělat. Název Kulturní památka Lety ve mě vyvolává vztek, protože ponižuje ty, jež se nemohou bránit. Je snad tou kulturní památkou vepřín? Kam jsme to jako společnost klesli. Máme ministra pro lidská práva, ale ve skutečnosti se nic nezměnilo. Jede se podle starého řádu, kdy všechny oběti zlovůle nemají stejné renomé, protože se to nehodí do ošatky vládních politiků a koneckonců ani romských aktivistů, jež z toho, že hrají hru podle vládních zadání, mají také část výhod.

Jsem otrávený z toho, co se děje. Jsem otrávený z populismu, jež je ve jménu politické korektnosti pokládán za řešení. Ať je tomu jakkoli, Protektorát Čechy a Morava byl povinen ochraňovat a hájit obyvatele státu bez rozdílu na etnický původ. Prozře někdy společnost? Bude ochotna přiznat, že se Češi podíleli na holocaustu Romů? Budou aktivisté někdy jednat ve jménu Romů a nikoli ve jménu svém a jménu vládní politiky?