Lety u Písku: memento populismu české vlády i romských aktivistů

Před dvaceti lety v Letech u Písku politici odhalili památník Zdenka Hůly. Za deštivého a dosti chladného dne se vzduchem linul zápach chlévské mrvy. Pod nohama se kupilo bahno a úcta k povražděným Romům se zdánlivě přibližovala ve slovech přítomných potentátů. Nová republika si nevěděla rady se zodpovědností za způsobený holocaust. Při určování pozice koncentračního tábora v Letech u Písku se vycházelo z topografických údajů vojenských kartografů a nikoli ze svědectví tenkrát ještě žijících pamětníků. 

Česká republika nechtěla a doposud nechce přiznat, že koncentrační tábor vznikl čistě z iniciativy českých fašistů, jež k likvidaci Romů sáhli z vlastní iniciativy. Lety u Písku nesmí být vnímány v celé své “nahé” realitě, protože by vyšlo najevo, že českoslovenští, tenkrát protektorátní, četníci  vytvořili české Dachau, kde působil místní “doktor Mengele”, jež vybrané oběti vraždil smrtící injekcí jako nějaké zatoulané psy. Předsedové vlád odmítají minulost českého národa, aby ji za přispění romských aktivistů vykládali po svém. Vychází se z neúplných a šlendriánsky vedených jmenných seznamů, na základě kterých se hovoří “jen” o stovkách obětí, i když investigativní pátrání Paula Polanského hovoří o něčem jiném.

Od dnů, kdy se slavnostně odhaloval kamenný památník, se toho moc nezměnilo. Prasečák dál páchne, romští pseudoaktivisté vartují před dveřmi velkoprasečáku, zatímco neexistuje žádná nová studie zabývající se například odkupem území, na kterém se zemědělský podnik nachází. Populismus českých politiků je krmen populismem pseudoaktivistů, kterým nejde ani tak o adekvátní památník utýraným obětem fašismu, jako o exhibování před kamerami a fotoaparáty nejrůznějších domácích i přespolních médií. Vyvolává se iluze rychlých řešení, zatímco se potichu reálné a smysluplné projekty zasouvají hluboko pod koberec.

Letošní  blokáda farmy je legální, aktivisté disponují záborem veřejného prostranství na silnici č. 19 od prasečí farmy až k hřbitovu v nedalekých Mirovicích, kam byla odvážena těla obětí tábora v Letech“, sděluje Konexe na svých stránkách………snad mrtví a utýraní takové snažení přivítají a ti přeživší se pobaví nad dalším kolem populismu…..

Válku nepřežilo v českých zemích na devadesát procent Romů. Po příchodu Václava Havla se na pietní místo nedostavil žádný prezident. Nebyl tam Klaus, není tam ani Miloš Zeman. Také proč by tam chodil, když u čecháčků s nacionálním bolševismem v srdci nezíská návštěvou koncentráku, ve kterém zemřeli Romové, žádné politické body. První český premiér, jež do Let zamířil, byl Petr Nečas. Stalo se tak v roce 2012. Jeho návštěva byla umaštěna strachem nešlápnout někam do zakázaných míst. Zodpovědnost Česka je nepřijatelná, tenkrát byl nacismus a čeští četníci jsou ve slovech předsedy vlády opomíjeni. Jako kdyby sadisté Pešek, Hejduk s Černým nikdy neexistovali. Je to ostuda, na níž participuje příliš mnoho lidí i subjektů.

Z Let u Písku si některé lidskoprávní organizace vytvářejí “firemní značku”. Natisknou plakáty, před vchodem do zemědělské velkovýrobny umístí podobiznu Václava Havla…….snaží se vyvolat dojem dvou táborů ONI a MY, jako kdyby aktivisté nevěděli, že i oni jsou součástí trapnodivadla, na něž se pokoušejí nejapně poukazovat. Kritizují správně politiky, politické strany, ale zapomínají kritizovat romské zástupce spojené s památníkem v Letech u Písku. Ten příběh není jednostranný a lidskoprávní organizace společně s romskými aktivisty jsou tu mimo jiné také od toho, aby zajistili pietní místo odpočinku obětí tyranie, protože Vláda České republiky to neudělá, ani to nechce udělat. Stačí se podívat na Dientsbierovu politiku upřednostňování krajů před skutečnými potřebami sociálně slabých spoluobčanů.

Vlnitý eternit na střechách blízkého prasečáku signalizuje jak hluboce je ve společnosti zažraná nestoudnost minulosti…….lidé mluví a mluví a karavana populismu pokračuje na své cestě dál…….politici se scházejí a promlouvaí každý rok k nedočkavým médiím, nově nalezená Romka s hereckým talentem tancuje čardášek, představitelé romských politických stran zdatně karikují své kolegy z řad majority…… zatímco všechno zůstává při starém.  Téměř nikdo nechce slyšet pravdu o Letech. Jakoby ve skutečnosti nikdo nechtěl uctít památku utýraných.

Degradací Romů to  všechno začalo a degradací Romů všechno skončilo. Nikdo nebyl náležitě potrestán, jako kdyby mrtvé a tyranizované oběti nic neznamenaly…….Mrtví nejsou jen písmenka na cedulích, jsou to osudy, násilně ukončené životy……kdo z romských i neromských řečníků na vzpomínkových setkáních v Letech  má opravdový zájem o oběti romského holocaustu z Let jako o lidi, jako o lidské bytosti a nikoli jako o cedulky, čísla z evidence zkázy?