UKIP přispěje ke zpomalení vývoje britské společnosti

Zítra jsou ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska volby. Xenofobně a antievropsky naladěné strany očekávají úspěchy. Například takový Nigel Farage, jemuž nedávno Petr Mach vyslovil v proslovu „věrnost na věčné časy“, očekává více jak desetiprocentní úspěch. Kritizuje Brusel, kde může. Nasadil silně nenávistnou rétoriku vůči imigrantům a jako třešničku na dortu v prapodivném spojenectví ponechal radikály z Britain First útočit na aktivisty, jež naordinovali Faragemu vlastní medicínu.

Navštívili jej během chvilky strávené s rodinou v pubu Queen’s Head. Převlečeni do karnevalových kostýmů předvedli šéfovi britských extrémistů zajímavé divadlo. Zaměstnancům hospůdky sdělili, že zde budou slavit narozeniny, vyzdobili místnost papíry s pozdravy v českém, polském i anglickém jazyce. Ke zdi dali svůj transparent, na který mířily bodová světla a celý prostor okrášlili barvou duhy.

farage_antiukip

Na improvizovaném pódiu, na něž viděl také Nigel Farage s rodinou, pronášeli aktivisté v barevném oblečení jednotlivá prohlášení. Imigranti, aktivisté za práva lidí s HIV, gayové, zdravotně postižení společně s matkami kojícími panenky posílali vzkaz co si o politice nenávisti myslí. Mezi účinkujícími byl dokonce muslim, který přednesl na místě do mikrofonu modlitbu za toleranci. Nechyběli ani zástupci romské komunity v Anglii, kteří rovněž sdělili předsedovi nacionalistů, co si myslí o slovních obratech antievropské politiky.

Nigel Fagare nevydržel a se svou rodinou z pubu utekl do auta. Aktivisté vyrazili za ním a obklopili jeho auto. Nechtěli ho nechat odjet a na přední sklo pokládali svůj „manifest“. Podle tvrzení Farageho, někteří aktivisté dupali na kapotě a dokonce ho honili před dostáním se do auta po silnici. Pomstu za akci přislíbila neúspěšná, silně radikální politická strana Britain First. Na internetu vyvěšovala fotografie jednotlivých účastníků a vyzývala k útoku na ně. Jedním z nich byl Paul Golding.

daduc_britainfirst

UKIP využil situace a v médiích zahájil „chudáčkovskou“ kampaň, ve které Nigel Farage neváhal použít své děti jako oběť levicových aktivistů, jež měli deseti a patnácti letou dceru údajně vyděsit k pláči. Krajně pravicoví odmítači humanismu velmi dobře vědí, že potřebují něco víc, pokud chtějí uspět. Média sice pravidelně píší o teoretickém úspěchu UKIPu se skotskou nacionalistickou stranou. Ovšem, něco jiného jsou předoklady a něco jiného realita.

Sny o úspěchu mohou nacionalistům připadat lákavě, ale nejspíš nikdy nenaleznou řádného naplnění. Třináctiprocentní úspěch předpovídaný některými deníky by nemusel odpovídat skutečné volební síle ultrapravicové strany. Ne každý je nadšený z nesnášenlivosti, jež partaj kolem sebe rozšiřuje. 55letý Robert Blay z hrabství Hampshire kandiduje ve volbách za UKIP proti konzervativci Ranil Jayawardenovi. Neudržel myšlenky na uzdě a před redaktorem deníku The Daily Mirror pronesl několik velmi kontroverzních výroků.

Postarší xenofob netušil, že hovoří s novinářem, jež politika natáčel skrytou kamerou. Při diskuzi o možnosti, že by se Jayawardena mohl jednou stát prvním britským premiérem asijského původu, Blay nevydržel a prohlásil, že v takovém případě mu osobně prožene „hlavou kulku“. Pro UKIPáře není každý Brit dostatečně britský, aby mohl sloužit národu a vlasti v parlamentu. Sada urážek oscilující na hranici absolutní nenávisti ukázala podstatu Nigelovy politiky, ve které mají prostor rasisté se svými jedinečně bílými sny.

Politická strana z ostrovů není ničím jiným, než hnusnou partají projevující se sexismem, rasismem a násilím. David Cameron se pokouší lézt do řitě radikálům, a proto není divu, že Nigel Farage s předstihem navrhuje konzervativcům Camerona jako dalšího předsedu vlády. UKIP a Demokratická unionistická strana podpoří současného premiéra. Ovšem zato budou obě dvě partaje něco požadovat. Lze předpokládat, že nový kabinet bude naoplátku prosazovat některé téze UKIPářů.

Konzervativci nepředstavují dobré řešení pro humanismus. Přiklánějí se k ultrapravicovému koloritu, ve kterém UKIP dostává velkou šanci. Labouristé nabízejí méně napětí. Méně drastického nesnášení a méně přerozdělování lidí podle barvy kůže, sexuální orientace nebo náboženského vyznání. UKIP s konzervativci zabrzdí vývoj. Bylo by dobré, kdyby zvítězil humanismus nad potřebami politických her.