Ukrajinský prezident Poroshenko oslavoval banderovce jako hrdiny války

Oslavy konce druhé světové války každý prožíval po svém. Neonacisté na sociálních sítích oznamovali, že neslaví to, co všichni ostatní, protože nacismus byl poražen koalicí vojsk. Ukrajinský prezident Poroshenko neváhal a bez obtíží po banderovsku zapózoval před objektivy natěšených novinářů. Postarší banderovci s vlčím mákem na klopě postávali okolo hlavy ukrajinského státu.

Kdo by to dnes řekl do dědečků a babiček. Mají na hrudnících spoustu vyznamenání, a dokonce se ve světlech státní politiky jako první zasazovali o samostatnost státu. Co na tom, že kvůli tomu sloužili s náckem a Himmlerovi s Hitlerem slíbili věrnost. To je detail, na který nehodlá nová politická vlna z Kyjeva poukazovat. Vyvražďování na Volyni, velmi sadistické zacházení s odpůrci a ideovými nepřáteli, nebo dokonce obyčejnými civilisty z Polska…..to všechno je přeci dávno zapomenutá minulost, nad níž ani tlející kosti obětí ve jménu mezinárodní politiky nezapláčou.

Ukrajinský prezident Poroshenko se fotografuje se zaťatou pěstí (pozdrav banderovců) společně s veterány s UPA

Zatímco svět vzpomíná na oběti nacistické zlovůle a upozorňuje na to, že se nikdy více nic podobného nesmí opakovat, Ukrajina se potácí ve svém metrixu, kde se kindernáckovské deriváty podílejí na tvorbě zákonů i podobě “moderní” Ukrajiny. Územně významné a na transfer ropy důležité dominium xenofobní politické strany Svoboda v područí Pravého sektoru odmítá naoko veřejně hovořit o obětech běsnění jednotek UPA jako o válečných zločinech proti lidskosti. Stejně tak zločinec a koleborant Štěpán Bandera je Poroshenkem i dalšími ukrajinskými politiky pokládaný za národního hrdinu, a nikoli za válečného zločince, nad kterým by se měly uzavřít vody zapomnění.

Postarší dědečkové s babičkami usmívající se do objektivů fotografů se ve čtyřicátých letech minulého století podíleli na zvěrstvech. Ve jménu nacionalismu upalovali lidi, muže ubíjeli holemi nebo pažbami samopalů k smrti, ženy znásilňovali nebo znetvořili, děti probodali nožem nebo jen tak pro radost přibili ke dveřím stodoly. Postarší památníci z Polska by mohli vyprávět. Ze začátku byli ujišťováni, že se s nimi nic nestane, ale za úsvitu banderovci vesnici obklopili a za pomocí seker, kladiv, nožů a pil obyvatele vísky mučili a znetvořená těla vhazovali do studní nebo odvodňovacích strouh při cestě.

Historik Timothy Snyder popisuje vraždy Poláků takto: “Ukrajinští partyzáni spálili domy, stříleli na ty, kteří se snažili uprchnout a donutili je vrátit se dovnitř stavení, zajaté venku zabíjeli srpy a vidlemi. V některých případech byli sťati, roztrháni na kusy, ukřižováni, nebo byli jinak vystaveni s cílem zastrašit zbývající Poláky na útěk.” Bojovníci z UPA byli opravdu Hrdiny Ukrajiny. Chovali se stejně, mnohdy ještě hůř než nacisté. Polští historici odhadují, že během etnických čistek ve Volyni z rukou příslušníků UPA přišlo o život v letech 1943 – 1945 přes 100 000 polských civilistů, a to včetně žen, dětí i nemluvňat. Přibližně dalších půl milionů Poláků z oblasti před banderovci uprchlo.  Velitel UPA, Dmytro Kljačkivskyj, nařídil likvidaci celé mužské polské populace mezi 16 a 60 let. Přesto většina z obětí byly ženy a děti. V červenci 1943 bylo během tzv. „krvavé neděle“ napadeno 530 polských vesnic.

Tohle všechno Poroshenko fotografiemi s představiteli UPA schvaluje. Šlape po hrobech umučených a povražděných. Pokládá je za nutné zlo, překážku k získání samostatnosti, přes kterou je nutné se přenést. Dmytro Jaroš, šéf pokračovatelů banderovců, je poslanec, stejně tak mnozí straníci ze Svobody…………banderovci mají Ukrajinu v rukou, probanderovský prezident probanderovsky chválí, protože je sám banderovec.