Za nacismu i středověku žlutá barva segregovala Židy a posílala je na smrt

Vzhledem k blížícímu se šestistému výročí od upálení Mistra Jana Husa není na škodu připomenout si 4. lateránský koncil z 11. listopadu 1215, na který se vzpomínaný učenec a církevní reformátor při střetu realismu s nominalismem odkazoval. Tento koncil mimo jiné kromě doslovného čtení biblických textů, zavádění přeměny chleba a vína na tělo a krev Kristovu a zákazu podávat víno, posiloval také středověký antisemitismus. 

Nařizoval, aby muslimové a Židé nosili na svrchní části oděvů viditelně odlišující znak, jež by výše uvedené příslušníky náboženských minorit odděloval od křesťanů. Byla tím dovršena středověká nenávist usilující o dominium jediné možné cesty k Bohu. Od počátku 13. století byla židovská komunita většinovou společností nucena k oddělování se, stranění se bokem. Vznikala ghetta a spolu s tím se prohlubovala diskriminace Židů, jež byli následně obviňováni z nejrůznějších činů, skutků, jichž se samozřejmě dopustit nemohli. Židé se stali ve středověké Evropě majetkem vládců, stejně jako otroci byli majetkem říše římské. 4. lateránský koncil z 13. století způsobil mnoho zla, v němž se pokračovalo po stovky let až ke konci 18. století.

Hitlerova židovská hvězda vystupující v platnost ve Věstníku říšského protektora 19. září 1941, eskalující v masové vyvražďování milionů má historické prakořeny na počátku 13. století.

zidovska_hvezda_nacismus
Židovská hvězda zavedená nacismem i kolaborantskými vládami v Evropě

Církev se tak trochu nacházela ve schizofrenním stavu, kdy na jedné straně ideově s vladaři zápasila o světovládu a o možnost kupit tehdejší majetek do svých rukou, zatímco teologicky nesouhlasila s protižidovským násilím, ale samotné Židy kladla do podřízeného postavení, jež mělo být trestem za ukřižování Ježíše Krista. Církev byla rozpolcena nejen například Františkány, kteří poukazovali na to, že Ježíš byl chudý a papež by se měl zbavit majetku ve prospěch chudých, ale také teology, kteří se obrátili proti papežovi a za peníze sloužili panovníkovi. Středověký lid byl rozpolcen, protože nevěděl, komu má věřit, když teologové rozšiřují protichůdná tvrzení……docházelo k názorovému schizmatu a veřejnost začala pochybovat o tom, že náboženský prelát má vždy nehynoucí pravdu. Svou vrchnostenskou pozici nad Židy církev aplikovala také s pomocí antisemitských nařízení. Na doporučení svatého Ludvíka a Řehoře IX. bylo Židům zakázáno vykonávat veřejné funkce.

Dovršením toho všeho byl již zmíněný 4. lateránský koncil, který se rozhodl na první dobrou rozlišit a také zároveň ponížit Židy v očích tehdejšího obyvatelstva. Rozlišovací znamení měla v každé zemi jinou podobu. Nejčastěji Židé nosili na oblečeních žluté kolečko jako znamení těch, co odpadli, selhali a podíleli se na zabití mužíka na kříži. Žlutá barva byla použita za středověku. Žlutá barva byla použita také za dob nacistického Německa. Žlutá totiž v křesťanské tradici znamená odpadlictví, jež je vyhrazeno pouze lidem, jejichž údělem je žít jako renegáti na pokraji společnosti. Stejný ideový rámec, oddělit “nepřátele”, ať už jsou jimi na základě rasy, politického názoru nebo náboženského vyznání, byl obsažen jak v chuti nacistů, tak v chuti středověkých církevních prelátů.

zide_puntik
středověká kresba zachycujícího židovského učence s odlišovacím kolečkem na svršku oblečení

Kromě žluté, se objevovalo také červenobílé kolečko. lidé jej nosili na viditelných částech oděvu, nebo měli na ruce pásku v takových barvách. Někdy rozlišujícím oděvem byly zvláštní pláštěnky, kápě, čepce, klobouky, ale také krejzlíky, mašle do vlasů. V Itálii se například židovské ženy musely odlišovat od ostatních nošením červených zástěr a platila pro ně povinnost nosit modré stuhy.

klobouk_muz
středověká vitráž z vídeňského chrámu zachycující židovského věřícího s odlišujícím kloboukem

Muži museli nosit klobouk, na kterém byl připevněn červený šátek……ostatně, je to právě klobouk, který měl hned několik funkcí. Jednak odlišoval židovské muže od ostatních mužů a v určitých provedeních měl klobouk ponižovat a zesměšňovat. Klobouky sehrály zvláštní roli v útlaků Židů. Měly různé bizarní tvary. Jako příklad by mohl sloužit štrajml. Některé klobouky musely mít na špičce připevněnou kuličku. V německy hovořících zemích se stal typickým židovským znamením žlutý špičatý klobouk.

To se týkalo také českých zemí. Doposud jeho podobu nalezneme například ve znaku Židovské obce v Praze. Žlutý špičatý klobouk se tam dostal pravděpodobně někdy v polovině 16. století. Stejný klobouk umístěný uvnitř Davidovy hvězdy je možné spatřit také na průčelí Židovské radnice, nebo portálu Staronové synagogy. Povinnost nošení špičatého klobouku byla pro židovské muže oficiálně zrušena až císařem Josefem II. v roce 1781.

Abychom pochopili v souvislostech spojitost koncilu k 13. století s životem a názory Mistra Jana Husa, navraťme se ještě na chvilku zpátky k 4. lateránskému koncilu. Jak již bylo na začátku článku řečeno, koncil nahradil nekvašený chléb hostií a laikům zakázal nadále přijímat víno. Koncil zároveň současně vyhlásil církevní dogma, že v hostii a víně podávaném při svátosti přijímání je skutečně přítomno Kristovo tělo a krev.

Ideová přeměna chleba na Kristovo tělo a vína na krev je v teologii nazývána jako Transsubstanciace. Definoval ji Tomáš Akvinský. Křesťanští preláti tenkrát neřekli nic jiného, než jen to, že svátosti přijímání jsou “natolik magické”, že je v nich přítomen Ježíš Kristus. To, že chléb a víno jsou tělo a krev Kristova také znamená to, že kněz je jediný, kdo se dotkne Boha a je tím pádem vůči komukoli nedotknutelný, uvedeno v uvozovkách, svatý. A právě tato podstata byla jednou ze součástí sporu Mistra Jana Husa s tehdejší církví i papežem.

Husovi oponenti tvrdili, že jestliže je kněz vysvěcen na kněze, tak pokud zhřeší(souloží, hraje karty, krade, pije), není zasažen samotný akt při mši svaté, protože tu mši vysluhuje Kristus. Jinými slovy, někteří kněží si mysleli, že mohou hřešit, protože veškeré úkony spjaté s jejich funkcí dělá Kristus a nikoli oni samotní. Hus, podobně jako před ním Viklef, tvrdil, že hřešící kněz mši nevysluhuje a neměl by vykonávat nic, co je s kněžským úřadem spojeno, protože je zasažen, jak kněz, tak služba jím vykonávaná, smrtelným hříchem. 

Hus také ve svých spisech několikrát nazval papeže antikristem. Tím ideově vyčleňoval papeže z dějin spásy, řekl, že je nejvyšší představitel církve zatracen a tudíž neručí svým životem za své poddané. To bylo tenkrát velmi nebezpečné, protože slovo bylo považované za posvátné a kdo jiný by měl být spasen, když ne papež. Jedním  z tří bodů, jež zlomily Husovy vaz, byl lex Christi. Existuje totiž Bible psaná, jasně viditelný text, do něhož je vložen ideově zákon Kristův(lex Christi) skrze Ducha písma svatého……z toho vyplývá, že není možné brát Písmo vždy v doslovném znění a naopak někdy je to třeba.

Husův přítel, Jakoubek ze Stříbra, lex Christi vnímal tak, že cokoli, co tradice vymyslela jako “nadpísmo” je v podstatě falešné. Dočetl se v Bibli, že Ježíš podává na poslední večeři chléb a víno. Přitom 4. lateránský koncil v roce 1215 zakázal podávat při mši víno v době Husově a Jakoubka ze Stříbra. Podobně je tomu u transsubstanciace…..Jakoubek se ptá, kde se vzalo učení o tom, že se chléb přeměňuje v tělo Kristovo a víno v jeho krev, když Bible nic takového neobsahuje……Ježíš sice říká: “toto je moje tělo”, ale přesné určení, že chleba je tělo a víno krev vzniklo až v roce 1215……Jakoubek ze Stříbra říká, že zavedená pravidla jsou pravidla vytvořena lidmi a nikoli v období života Ježíše Krista. V názorech je patrný Viklefův pohled na tehdejší víru. Jakoubka ze Stříbra nezajímá, že transsubstanciace vznikla na základě učení jednoho z největších učenců středověku, Tomáše Akvinského. Husův přítel byl velmi radikální a je to Hus, kdo ho ještě z Kostnice vyzývá k umírněnosti.

Nicméně, je to také Hus, kdo přebírá Viklefovi názory a navrací se ve svých dílech ke koncilu z roku 1215, kdy polemizuje se transsubstanciací a přebírá názory Viklefovy o tom, že církev by měla být chudá a chříšníci by neměli vykonávat kněžský úřad. Jakoubek ze Stříbra i Mistr Jan Hus v sobě živí představu, že Konrad Waldhauser je henoch prorok(jeden z potomků Adamových) a Konrádův přítel Jan Milíč z Kroměříže byl prorok Eliáš. Oba dva ve svých představách vidí, že se v českém království naplňují apokalyptické vize a věří, že se navrací biblická doba, ve které vystupuje Jan Hus jako “reinkarnace Boha”, jež je předurčena k přeměně církve a zabránění apokalypsy visící nejen nad Prahou. Jan Hus v sobě vidí boží poslání, se kterým v letech 1412 až 1414 propadá do největších depresí štván z místa na místo, ztratí podporu Václava IV., ztratí podporu vysoké šlechty, jeden stíhací dopis následuje druhý, má za sebou klatbu nad Prahou a mění se ve štvance…….v tomto období se připodobňuje v traktátu De ecclesia ke Kristu

Arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazemburka nechává roku 1405 prozkoumat Husovi “Wilsnacký zázrak”, kdy se na hostiích objevují červené skrvny. Doba očekávající příchodu Mesiáše měla pocit, že skvrny jsou Kristova krev. Hus na případ napsal traktát Krev Kristova, kde píše, že když Ježíš vstoupil na nebesa, vstoupil na ně i s celým svým tělem a tudíž zde nezůstaly ani vlasy, ani vousy, ani krev Kristova a tudíž skvrny na hostiích nemohou být krví Kristovou. Podobný názor k transsubstanciaci zastával Mistr Jan Hus. Před soudem neskončil pouze kvůli kritice církve, ale kvůli tomu, že špatně učil “vykládal” o poslední večeři Páně a následně byl obviněn z Viklefismu.

Po krátkém výkladu o Husovi a jeho oponentním postoji k “výsledkům” 4. lateránského koncilu nyní můžeme pokračovat s tématem antisemitismu v období středověku. Přerod hostie a vína do Kristova těla a krve byl nástrojem pro další, doslova zničující hrůzu antisemitismu. Vznikala nejrůznější obvinění, pomluvy o znesvěcování hostie. První z nich vznikaly v Německu. Židovské obyvatelstvo bylo nařčeno z toho, že se úkladně zmocnili hostie, aby znotu “tupili Krista”. Nejčastěji se obvinění týkala toho, že Židé hostii bodají, pálí nebo jinak trýzní. Takové pomluvy přivedly Židy do plamenů zničujícího ohně, kdy lidé umírali s označením na hrudi na hranici z plamenů. Fámy o znesvěcování hostií se rozšiřovaly po celé Evropě.

Je to podobné, jako s islamofobií. V obou dvou případech dnes i ve středověku byly vymýšleny nejrůznější hoaxy, lži o tom, že muslimové, Židé ohrožují kulturu a znesvěcují ultranacionálmí cítění, dříve přenášené do náboženství. “Kristovy” hostie byly důvodem, k rozšiřování protižidovských nálad. Hostie měly padat Židům z rukou a údajně se měly v rukou Židů přeměňovat v motýly, jež následně létaly pryč.  Od 13. století bylo běžné, že docházelo k mnoha zinscenovaným procesům, kdy dav lidí kvůli znesvěcování hostií útočil na židovské čtvrti. V roce 1338 lži o znesvěcování hostií vedly v Kouřimi k protižidovským pogromům. Židé měli na oblečení viditelně rozlišovací symbol….klobouk, sukni, puntík, šátek…….útočníci věděli velmi dobře koho napadnout a následně zavraždit. 

Historie ve středověku, za nacistického Německa jasně ukazuje, že je pouze krůček od toho někoho označit, segregovat a následně povraždit. Nikdo by neměl být pronásledovaný kvůli etnické, náboženské nebo sexuální odlišnosti. Proto je třeba odmítat snahy o debatu nad tím, jestli by se muslimové museli nějak označovat. Jako společnost bychom neměli dovolit kralování antisemitismu, islamofobie, homofobie ani jiných dalších nenávistí, jež se rodí jako houby po dešti.