Česko by mělo ochraňovat uprchlíky a nikoli je trestat přísnou legislativou

Opět se ukazuje malost českého národa, kdy se přikrčený lvíček obává stát se lvem se ctí a ochotou pomáhat ostatním. Díky příspěvkům ve večerních zprávách a populismu politiků dochází po letech k fašizaci české společnosti. Zatímco čtvrtinu obyvatel Libanonu tvoří přistěhovalci, v Česku se lidé hádají kvůli tisíc tři sta lidem v nouzi. 

Zdůrazňuje se ekonomická situace v republice společně s kulturními rozdíly, zatímco se ve stejném okamžiku zapomíná na desítky tisíc Čechoslováků, jež v období komunismu mířili na Západ. Nebyli odmítnuti. Byli zařazeni do uprchlických programů a nikdo ani na okamžik neuvažoval nad tím, že by nově příchozí z komunistických zemí začali ve svých nových domovinách rozšiřovat zkázu komunismu. Uprchlíci opouštějí své domoviny kvůli válce. Bojí se Islámského státu i zkázonosné síle wahhábismu……proč by tedy tito lidé měli v hostitelských zemích rozšiřovat, nebo dokonce podporovat wahhábismus? Takové uvažování je nelogické a naprosto demagogické.

[quote_center]Právě nyní, ve Světový den uprchlíků bychom si měli uvědomit malost sebe sama.[/quote_center]

Mnozí z Čechů se zahleděli do sebe. Někteří zapomněli, že sami pocházejí z uprchlických vln, kdy se otcové nebo matky usadili v zemi praotce Čecha, aby zde studovali, nebo zapustili alespoň na čas své kořeny. Ti bývají často jedni z nejradikálnějších, jako kdyby sami před sebou bojovali s vlastní identitou i nedostatkem, jež je řadí do stejné škatulky s uprchlíky. Vůdcem islamofobní rétoriky je potomek řecké komunistky. Dalším velmi významným svorníkem na poli xenofobie je čtvrtinový Čech, Korejec a Japonec zároveň. Ucítili příležitost a využili strachu z neznalosti i zakořeněný sklon uvěřit lžím.

[quote_center]Policie, složky státní moci se chovají často rasisticky. [/quote_center]

Muži i ženy zákona s pomocí pravidel rasové segregace odlišně nahlížejí na pachatele přestupků i trestných činů……..svědkové z řad majority jsou považováni za důvěryhodnější, než ti svědkové z řad Romů, či ostatních skupin minorit. To všechno je pravda a je to smutný fakt stavu české společnosti. Rasově zabarvené bývají rozhodnutí soudů, kdy jsou tresty přísnější v případech odsouzených Romů a příslušníků z řad majority……

Česko má velmi vážný problém a ten je nejvíce viditelný v nastávající uprchlické krizi. Přesto všechno je nesprávné tvrdit, že díky nepřipravenosti a vysoké nezaměstnanosti je nemožné přijímat uprchlíky. Česká republika uprchlíky potřebuje. A to nejen kvůli obsazení některých pracovních pozic, o něž nemají ostatní zájem. Tento národ potřebuje zatřást hlavou, aby si uvědomil podstatu národa, která není závislá na rase, barvě kůže, kmenové příslušnosti nebo náboženských zvycích. Tato země potřebuje vypustit konečně z mysli zápach socialistické jednotvárnosti.

Do konce roku 2014 se počet uprchlíků ubytovaných v přijímacích a pobytových střediscích snižuje. V současnosti nejpočetnější skupinu tvoří Ukrajinci. Další v řadě zůstávají Vietnamci a Syřané.

uprch_prum
Zdroj: Správa uprchlických zařízení

Uprchlíci obohatí Českou republiku. Přispějí k  více barvám a přinesou s sebou další zvyklosti i kulturní rozmanitost. Nežijeme v uzavřené báni….máme zodpovědnost za celosvětové dění, a to nejenom proto, že se podílíme kroky vlády na řešení problémů pomocí válek.  Česko přistoupilo v roce 1989 do rodiny demokratických států Evropy a již od července roku 1990 přestala být země pod horou Říp pouhým producentem uprchlíků. Měli bychom si to uvědomit. Zkusme o uprchlících přemýšlet, jako kdyby oni byli námi. Jak bychom se zachovali? Kolik z kritiků by řeklo uprchlíkům vystupujícím z lodí do očí: “vypadni, nejsi tady vítán?”. Našinci si zvykli komentovat nacionálně situaci ze svých obýváků. Nemusejí sledovat vysláblé uprchlíky, jež po dlouhé měsíce putují, aby našli lepší místo k životu.

[quote_center] České zákony týkající se uprchlíků a přistěhovalectví patří k jedněm z nejpřísnějších v Evropě.[/quote_center]

Dokonce ani chystaná novelizace nepřinesla žádné zjemnění. Azylové řízení trvá v Česku příliš dlouho a je velmi přísné. Na jednu stranu se vláda ČSSD snaží tvářit přívětivě k lidským právům, obsadí majoritářem post ministra pro lidská práva, aby následně ukázala, že proti lidským právům stojí podobně jako mnoho z krajně smýšlejících kabinetů Evropy.

azyl_zadatele
Zdroj: Ministerstvo vnitra

Jako příklad by mohla sloužit statistika z roku 2012, kdy o azyl požádalo na 753 lidí, zatímco jej obdrželo jen 49 z nich.  V řeči čísel bylo před třemi roky úspěšných pouze 6,58 % žadatelů o azyl. Za celou dobu samostatné České republiky nebyl azyl udělen více jak patnácti procentům žadatelů. V minulosti uprchlíků do Česka  mířilo na tisíce, dnes jsou to stovky. Vláda s médii jednají účelově a populisticky.

[quote_center]V roce 2001 uprchlíků do naší země přišlo na 18 094….přesto média nepsala nic o uprchlické krizi a politici nevyvolávali krizová jednání ve Sněmovně a žádná iniciativa neorganizovala petice.[/quote_center]

Končila tzv. druhá čečenská válka a dozníval konflikt v Kosovu a Makedonii……….neexistovaly organizace požadující odsun Makedonců, Kosovanů, Čečenců, Rusů………i to ukazuje na trapnost současnosti. Současní odmítači uprchlíků uviděli objekt svého nenávidění nejvíc tak v televizi….dokonce ve valné většině ani nevědí, čím musí uprchlík v Česku projít a v jakém duševním rozpoložení se nalézá.

lidé v nouzi přijedou do nového prostředí, mají za sebou často strašné zážitky, kdy se museli ukrývat, aby vůbec přežili. Zbavili se veškerého majetku, sbalili celou rodinu, případně se rodiče museli rozhodnout a své dítě v naději poslali za bezpečím do neznáma. Ztratili svůj denní rytmus a musejí se v uprchlických střediscích podřizovat pravidlům. Když se dostanou uprchlíci do přijímacího střediska, celý den jen sedí a nic nedělají. Takový člověk o sobě najednou v ničem nerozhoduje, rozhodnutí o něm dělají jiní a on neví, co s ním bude. Žije v nestálém prostředí, kdy se obává z návratu do války, nebo do dalších nejistot. Uprchlíci propadají velmi často do depresí, či jiných úzkostných stavů.

Již z uvedené tabulky je patrné, že tuzemské úřady nejsou příliš ochotné udělovat azyl. Rakousko uděluje azyl asi deseti procentům žadatelů,

[quote_center]Česko za 22 let dlouhou historii samostatného státu v průměru poskytne azyl jen 6,58 procentům žadatelům o azyl.[/quote_center]

Za prvních pět měsíců roku 2015 bylo podáno na 679 žádosti a pouze 3 byly kladně vyřízeny. Aby české úřady žadateli mezinárodní ochranu udělily, musí běženec úspěšně projít komplikovaným procesem. Vysloví úmysl požádat o azyl, nastupuje do přijímací procedury, která zahrnuje zevrubnou lékařskou prohlídku a pohovor o tom, proč se k něčemu takovému rozhodl. Mezinárodní ochranu může podle zákona dostat jen člověk, který je ohrožen na životě, majetku či lidské důstojnosti.

V přijímacím středisku jsou žadatelé o azyl v “karanténě”……i když nic neprovedli, nemohou nikam jít. Tam stráví dva až tři týdny. Pokud úředníci nic nenamítají, přesunuje se běženec do pobytového střediska, kde panuje volnější režim. Cizinci v něm dostávají ubytování a stravu a smějí ho volně opouštět dokonce až na měsíc. V pobytovém středisku mohou zůstat týdny, ale dokonce i léta.

[quote_center]Čím déle trvá pobyt v pobytovém středisku, tím je větší naděje na udělení azylu. [/quote_center]

Je to zvláštní. Takto nastavený systém pouze přispívá k ohrožování psychiky uprchlíka. Když všechno dobře dopadne, žadatel o azyl získá takzvanou doplňkovou ochranu….v opačném případě obdrží běženec výjezdní příkaz a měl by opustit území České republiky. Není divu, že lidé často neuposlechnou a bez povolení i příslušných průkazů a dokladů nadále pobývají na území Česka. Jejich návrat není často lidsky možný. Nemají žádný majetek. Nechtějí dál žít na místě, kde se střílí nebo padají bomby….nehodlají být nadále ohrožováni hladem, perzekucemi nebo stíháním ze strany úřadů uprchlíkova rodiště.

Neposkytnutí dostatečné pomoci je neomluvitelné a nehumánní. A Česká republika se chová nehumánně i populisticky. Policisté provádějící šťáry v mezinárodních rychlících doprovázení reportéry pouze napomáhají k vyvolávání strachu a obav z uprchlíků. Příčiny příchodu uprchlíků do Česka jsou celá léta stejné.

uprch3
Hlavní důvody přichodu uprchlíků do Česka

Všechny tyto důvody jsou normální a velmi závažné. Není důvod, proč jsou socioekonomické rozdíly a důvody mediálně a následně politicky bulvarizované. Lidé ohroženi chudobou(nutno vnímat, že chudoba v Africe nebo Asii narozdíl od té v Evropě skutečně může zabíjet) mají právo na migraci i na zajištění lepší budoucnosti pro členy své rodiny. Značná část Vietnamských, mongolských i dalších migrantů přišla do Česka právě ze socioekonomických důvodů. Opustit Československo v letech 1948–1989 se rozhodlo až půl milionu lidí, což představuje 3,5% obyvatelstva. a značná část československých uprchlíků emigrovala z ekonomických a nikoli pouze z politických důvodů…….byli snad tito uprchlíci méněcenní?