Klímovy mediální zkratky ukazují na předsudky vlastní i předsudky ostatních čecháčků

Problematika uprchlíků se stává evergreenem všech populistů v okolí. Klíma ve svém pořadu prochází Prahou a ptá se za pomoci nastrčeného figuranta, zda by někdo uprchlíkům poskytl práci nebo ubytování. K udivení celostátní televize, nikdo ze zpovídaných spoluobčanů nepoužil vůči osobě s dotazníkem v ruce žádnou vulgaritu, a to dokonce i tehdy, když odmítl do svého domu nastěhovat dva nebo tři uprchlíky. V bulvarizujícím tématu se očekávala ostrá reakce přesně podle islamofobní rétoriky, kterou je každý Čech pravidelně ve večerních zprávách zásobován. 

Většina médií přistupuje k problematice migrace po vzoru xenofobního, ultranacionálního pohledu na svět. Pisálkové i reportéři nechtějí zvěstovat pravdu, ale podobu vlastní ideologie, podle které by měl každý dnem i nocí smýšlet. Internet již dlouhou chvíli žije z nenávisti mnoha neznajících a obávajících se spoluobčanů. Příspěvky na facebookových zdech se kupí hned třemi zázračnými větami: “Vzali by si sluníčkáři nebo politici uprchlíci k sobě domů?“, “nejdřív by se Česká republika měla postarat o chudé důchodce a nemocné a teprve potom by měla pomáhat ostatním“, “Evropa zapomněla na své anticko-křesťanské kořeny, leze do prdele teroristům, až nás všechny povraždí“.

Na iDnesu vznikají nejrůznější články vyprávějící pohádky o tom, jak v Německu hrozí občanská válka a přistěhovalci jsou proti vůli Němců strkáni do příbytku civilistů. Samozřejmě, to není pravda, ale to sdíleče podobných zpráv nezajímá, protože jsou neinformovaní a bojí se z mediálního obrazu, jež je jim pravidelně dodáván na zlatém podnose.

Jednoduché tři věty útočí na tři základní základní kameny přízemních obav. Extrémisté si větičku o přijímání uprchlíků do bytů a domů používají proto, protože do své nenávistné debaty potřebují zapojit “obyčejné” lidi, kteří z nevědomosti a nedostatku informací budou plni obav z toho, že nově příchozí se zavazadly v ruce a státním úředníkem poblíž zazvoní a a majitel nemovitosti nebo bytu je bude muset vzít k sobě ať chce, nebo ne. Využívá se Evropské unie a celospolečenské neznalosti, co Unie ve skutečnosti požaduje. Rovněž extrémisté s použitím takové rétoriky využívají neznalosti zákonů, kdy soukromé vlastnictví v demokracii znamená základ demokracie a tudíž nikdo nikoho nemůže nutit k tomu, aby svůj majetek používal jinak, než si přeje.

Především, a to je nutno podotknout, nikdo nežádá, aby si občané České republiky k sobě brali uprchlíky. Stát má mezinárodní povinnosti a závazky. Podepsal mezinárodní smlouvy, úmluvy a dohody…..proto je z pohledu mezinárodního práva Česko povinno poskytnout azyl těm, kdo splňují mezinárodně garantované podmínky. Mezi povinnost státu patří rovněž zajištění místa, kde budou žadatelé o azyl pobývat. Stát musí stanovit integrační plán i případné začlenění žadatele o azyl do majoritní společnosti. Při začleňování  nesmí být potlačována lidská práva, dokonce ani právo na  vlastní identitu i uchování vlastní kultury, náboženství……

Lidé rádi využívají výhody demokracie, ale zároveň ze strachu z neznámého jsou jim základy demokracie naobtíž. Nenávistná rétorika hýbala Českem dávno před vynálezem Facebooku. Pamětníci by mohli zalovit ve vzpomínkách a zcela jistě by se v šuplíkách paměťových receptorů znovu zahlédli zašedlé články nejrůznějších deníků popisující apokalyptické obavy z toho, co se s Československem a jeho obyvateli stane, pokud sem skutečně přijde těch několik set tisíc Vietnamců. Rétoriky se chytla skinheadská omladina společně s neonacistickými organizacemi a sdruženími. Jednu z hlavních ideologických základen tenkrát vytvářel Reflex, ve kterém Jiří X. Doležal sepisoval články o žlutých kobylkách….podobně psal své články rovněž prezidentský kandidát, Vladimír Franz i řada dalších.

Využívalo se to, co se využívá dodnes. Neznalost, nevědomost a strach z neznámé kultury. Přitom málokdo věděl o tom, jaké podmínky jsou vkládány do pobytu Vietnamců v Československu. Přísné podmínky pobytu na našem území byly dány příkazem vietnamské ambasády:

Mezi zásady patřil zákaz chození ven v jedné osobě, mohli se pohybovat nejméně ve trojicích (tato zásada platila do roku 1980). Vietnamec se nesměl stýkat s Vietnamkou. Došlo-li na koleji nebo na ubytovně k návštěvě osoby opačného pohlaví, musely být dveře otevřené, nebo byla nutná přítomnost třetí osoby. Po roce 1982 se již osoby opačného pohlaví stýkat mohly, ale žena nesměla otěhotnět. Otěhotnění znamenalo okamžitý návrat do Vietnamu. Vietnamští studenti – muži nesměli nosit dlouhé vlasy, texasky, džínové košile nebo jiné “západní” oblečení.

Přesto všechno krajní pravice za pomoci médií zkoušela poštvat majoritu vůči vietnamské komunitě. Tato samotná opatření v sobě obsahovala sama o sobě mnoho rasismu i omezování člověka na jeho základních právech. Stanovená pravidla ponižovala člověka a rovnou ho vydělovala z české společnosti. Štvavá kampaň provázela příchod Vietnamců, štvavá kampaň rozšířená o sociální sítě na internetu pokračuje také nyní u evropských kvót i přijímání uprchlíků zároveň.

Pokud nezabrala hra na ohrožení domovní svobody, pokračuje se ranou na sociální inteligenci, kdy je zcela záměrně zkreslován ekonomický stav důchodců, zdravotně postižených…..využívá se léta vytvářená neschopnost státních orgánů pečovat o nejslabší články společnosti. Ještě nedávno mnozí lidé tleskali nápadům Nečasovy vlády na snižování podpory zdravotně postiženým. Levicově ladění voliči si všímali populismu, zatímco levicová vláda pokračovala v pravicovém tažení…….i proto je tragikomické, pokud levičáci a prosociálně naladění spoluobčané argumentují slovy: “nejdřív by se Česká republika měla postarat o chudé důchodce a nemocné a teprve potom by měla pomáhat ostatním”…….je to trochu zvláštní přístup k sociální problematice. Sebezahleděnost s ochotou uvěřit demagogii je zneužívána ku prospěchu extrémního přístupu k imigrační politice státu, kdy je jediným možným řešením uzavření hranic, použití armády, policie i kriminalizace přistěhovalectví jako takového. 

Opět se v takovém přístupu nachází značná dávka naivity, hlouposti, neschopnosti vnímat realitu i svět v kontextu bez ohledu na politické preference. Uzavření hranic by nic neřešilo….pouze by způsobilo radikalizaci, jak na straně uprchlíků, tak na straně domácích nacionálů i některých extrémních levicově anarchistických organizací, jež by byly ochotné napomáhat imigraci a přistěhovalectví s pomocí nelegálních cest. Pokud stát není ochotný vytvářet efektivní politiku péče o sociálně slabé, nemůže být taková politika důvodem k odmítnutí podílet se na pomoci uprchlíkům, jež ze své domoviny utíkají z důvodů válek, hladu i dalších nedostatků. Navíc, chudoba a míra chudoby v Česku se nedá srovnávat s chudobou v Eritreji, Libyi, Somálsku, Sýrii, Iráku a dalších zemích. Chudému důchodci i zdravotně postiženému nehrozí úmrtí hladem, nehrozí mu nedostatek základní lékařské péče a nehrozí mu ve větší míře bezdomovectví. Chudý důchodce by v Eritreji byl příslušníkem středních tříd, zatímco chudý Eritrejec by v Česku našel stěží reálné srovnání.

Evropa zapomněla na své anticko-křesťanské kořeny, leze do prdele teroristům, až nás všechny povraždí…….takovou větu je možná zbytečné komentovat, protože obsahuje naprosto čistou esenci xenofobie, neznalosti i ochoty všechnydo jednoho pytle podle náboženského vyznání. Wahhábisté jsou extrémisté a ne každý wahhábista je terorista. Je několik směrů wahhábismu a ten nejradikálnější vyznává opravdu jen malá část muslimů. Evropa nemá pouze anticko-křesťanské kořeny. Má rovněž kořeny židovské, ale také muslimské……viz jih Evropy, Španělsko, kde by bez muslimské komunity byl vývoj značně pomalejší a nevynikal by nádherou stavebních slohů, jež ovlivnily architekturu po celém evropském kontinentě. Z muslimského světa bylo mnoho věcí v oblasti matematiky, přírodních i lékařských věd převzato evropskými učenci. Muslimové žijí na území Česka velmi dlouhou dobu. Už v období Cyrila a Metoděje jsou zmínky o muslimech ve slovanských zemích, v Praze pobývali muslimové a dokonce za Karla IV. došlo ke stavbě první nejstarší historicky doložené mešity na území Českého království. 

Lidem je podsouvána zkratkovitá podoba společné historie i údajně historické dělení společnosti na nepřátele a spojence ve víře. Kolik kritiků kvót ví, jak funguje přistěhovalecký systém v České republice? Kolik kritiků ví, kde přistěhovalci pobývají, co dělají, jaký program a požadavky musejí splňovat……..

Ve večerních zprávách se našinec leda tak dozví, že muslim se může dál věnovat modlení, a že může nadále rozvíjet své myšlenky………zároveň ve stejný okamžik reportér uvede, že těmi myšlenkami mohou být myšlenky na terorismus, a že uprchlické ubytovny uprchlíky nepřevychovávají, neučí je splynout s českou kulturou……dokonce si ti uprchlíci mohou na vařičích připravovat jídlo podle svého přesvědčení a chutí……. zkratkovitě je podáván příběh, že i muslimské ženy mohou v uprchlických ubytovnách nosit niqáb, hidžáb………..ihned je nepřímo podsouváno, že muslim může být pořád radikálem, i když je zapojený do projektu integrace…….

Při takových reportážích je opět zkratkovitě lidem podsouván ideál extrémismu a diktatury, kdy lidé, jen kvůli tomu, že jsou uprchlíci, musejí přijít o svou kulturní identitu i zvyky. Jsou míchány hrušky s jablky……..protože kulturní identita společně se zvyky nemají nic společného s terorismem, natož s radikalismem. I uprchlíci mají svá práva a k těmto právům náleží právo nosit co chcete, vyznávat víru, kterou chcete, aplikovat zvyky, na které jste zvyklí(samozřejmě, pokud zvyky nejsou v rozporu s právním pořádkem Česka).

Návrat k diktátům československých úřadů osmdesátých let dvacátého století je nepřípustný a odporoval by zásadám humanismu Evropské unie i samotné České republiky, jež je povinna podílet se na řešení přistěhovalecké politiky Unie.