Petice IVČRN je nesmysl. Česko nemůže odmítnout azyl uprchlíkům z důvodů Lisabonské smlouvy

Petice organizované facebookovou platformou Islám V České republice nechceme jsou plné populismu i touhy po skvělé reklamě. Z neználků i nepřemýšlejících nacionálů se udělají pitomci, ale to krajně pravicovým extrémistům islamofobie vůbec nevadí. Důležité je vytvořit příběh, rituální epos o hrdinech a hrdinných postojích, kde psychedelický výraz ve tváři není předpokladem psychických kolapsů, ale důkazem očekávaného úspěchu. 

Nový krajně politický populismus, kterým se vyznačuje Konvičkova facebooková platforma Islám v ČR nechceme, využívá neznalosti i hlouposti svých fanoušků, členů…….dává se přednost vyprávění ideově zabarveného příběhu s ostrými hranicemi přátel a zaručených arciďáblů, proti kterým je nutné bojovat na ostří nože. Téměř všichni alespoň náznakem vědí, že existuje nějaká Lisabonská smlouva, ale málokdo zná o čem skutečně je. Proč by se také našinec zajímal o nějaký Brusel, když kousek v Pražských ulicích má k dispozici domácí politiky s domácími extrémisty i domácími médii. Orientovat se v evropské legislativě, notabene pročítat sáhodlouhou smlouvu…….na to přeci prací překypující Čech nemá vůbec čas, a tak ve jménu lenosti spoléhá na jiné.

Uskupení Blok proti islámu dnes, tedy 10. června 2015, předalo poslaneckému klubu hnutí Úsvit petici proti povinným kvótám pro uprchlíky. Černoch ji převzal a slavnostně přislíbil, že ji nenechá zapadnout. Ani jeden z pánů, Konvička nebo Černoch, nekápli před fotoaparáty božskou. Kdyby měli nos jako Pinocchio, šťouchali by s ním novináře před sebou. Krajně pravicová partaj převzala 46 000 podpisů z rukou šéfa dalších krajně pravicových extrémistů, jež bez zarudnutí ve tváři předem oznamuje, že v případě neúspěchu bude volit jinou cestu k naplnění svých plánů, a že tou cestou nemusí být pokojné a demokratické postupy, to je z Konvičkovy rétoriky každému předem jasné.

Mnoho podpisů na petici bude pravděpodobně neplatných. To ovšem nemění nic na tom, že petice nemůže nic řešit, i kdyby chtěla. Před několika lety jsme jako stát podepsali Lisabonskou smlouvu. Ta mimo jiné upravuje společný postup v oblasti azylové politiky.

Lisabonská smlouva odstraňuje právo veta ve všech záležitostech týkajících se azylu a přistěhovalectví kromě otázek týkajících se cestovních pasů, průkazů totožnosti, povolení k pobytu a podobných dokladů. 

Lisabonská smlouva novelizovala zakládající smlouvy, tedy Smlouvu o EU a Smlouvu o založení Evropského společenství. Lisabonská smlouva byla českou republikou ratifikována 3. listopadu 2009.

Článek 78 odstavec 3 Smlouvy o fungování EU říká: “Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout ve prospěch členských států dočasná opatření. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.

Článek 79 odstavec 1 Smlouvy o fungování EU  celou věc doplňuje:” Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, jakož i předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení boje proti těmto činnostem.

Co to v praxi znamená? Komise navrhne nějaké dočasné řešení. To je předloženo Evropské radě a ta se poradí s Evropským parlamentem, jak se k navrhovanému dočasnému řešení postaví. Výsledky hlasování europoslanců se Evropská rada může do svého rozhodnutí zahrnout jako “pomocný materiál” k rozhodnutí, ale také nemusí. Teoreticky tak díky Článku 78 odstavce 3 Smlouvy o fungování EU může Evropská rada odsouhlasit navrhované změny Evropské komise i tehdy, pokud Evropský parlament s nimi nebude souhlasit a členské státy takové rozhodnutí nemohou vetovat.

To se stane, ať bude organizovaná jakákoli petice. Čeští poslanci to velmi dobře vědí. Proto slova Černocha o tom, že se postará, aby petice nezapadla, jsou naprosto hloupá a zbytečná. 

Evropská rada je jedním z vrcholných orgánů Evropské unie. Jejími členy jsou hlavy států nebo předsedové vlád členských zemí Evropské unie. Své zastoupení v ní má také Česká republika. Veškerá hlasování Evropské rady i její jednání jsou veřejná. Ke schválení jakéhokoli rozhodnutí je většinou zapotřebí tzv. kvalifikovaná většina: tedy 55 % zemí (u současných 28 členských států to znamená 15 zemí), jejichž součet počtu obyvatel představuje alespoň 65 % celkového počtu obyvatel EU. K zablokování rozhodnutí je zapotřebí nejméně 4 zemí (které představují alespoň 35 % celkového počtu obyvatel EU).

Evropská komise navrhuje jako dočasné řešení Radě Evropy vnitřní přerozdělení žadatelů o azyl v rámci EU. Je rozpočteno, kolik uprchlíků by který členský stát musel přijmout. 15 zemí v Radě Evropy by muselo muselo kvóty odsouhlasit, aby tyto kvóty začaly platit.  Vedle Česka už vyjádřily odpor vůči kvótám další státy, například Francie a Německo. Státy, “přívaly” uprchlíků nejvíce postižené, konkrétně Itálie a Řecko, volají po přijetí kvót. 

Pokud Rada Evropy odsouhlasí kvóty, bude muset Česká republika přijmout stanovený počet uprchlíků, i když Vláda ČR s takovým postupem nebude souhlasit. 

Je správné, že Česko bude muset přistoupit na kvóty i proti své vůli. Ve své podstatě není důležité jak hlasují europoslanci. Rozhoduje hlas zástupců v Radě Evropy. I proto je komické sledovat ty nebo ony poslance, jak veřejně oznamují, že oni s kvótami souhlasili, nebo naopak nesouhlasili. Europoslancům jde hlavně o zachování image. Je to docela komické divadlo, kdy dokonce někteří evropští zástupci lidu lžou. Viz. například Petr Mach ze Svobodných občanů, který se ve věci kvót zdržel a nehlasoval proti nim, jak všude tvrdí.

Otázka, kterou bychom si měli pokládat, není, proč odmítat kvóty, ale jak současnou migrační krizi řešit lépe a efektivněji.

80 % nově příchozích žadatelů o azyl dnes přichází do pouhých 6 zemí EU……a to je naprosto nepřijatelné. Ostatní státy se musejí v rámci solidarity podílet na imigrační politice. Je morální povinností, aby se Česká republika zapojila do řešení krize. Být členským státem Evropské unie, to není jen o čerpání peněz a s tím souvisejících výhod. Je to také o povinnostech. Tady není prostor na nějaký nacionalismus. Je hloupé, pokud jsou lidé v televizi masírováni demagogií o “vychcálkovství” uprchlíků, kteří si vybírají předem preferované země k požádání o azyl. Nejedná se o žádnou “arabizaci nebo pomuslimštění” vybraných zemí. Je přirozené, že uprchlík si vybírá svou cílovou zemi nejen kvůli příbuzenským vazbám, jazykovým dovednostem, ale také podle přívětivosti azylového systému. Zachoval by se tak každý, kdo by o azyl žádal. Dublinský systém stejné podmínky v jakékoli členské zemi Unie zkrátka nepřináší.

Navrhované kvóty nepřináší nic nového. Jen ulehčují jihu Evropy a zcela správně nutí ostatní státy podílet se aktivně na dané problematice.

Kvóty přicházejí v období, kdy Evropská unie nemá stanovena společná pravidla azylové politiky. Uprchlíci se v každé jiné zemi potýkají s odlišnými problémy. V tom je možná problém…..ale problematika se musí řešit, a to velmi rychle. Velmi tragický postoj je u ČSSD, která, i když s Lisabonskou smlouvou souhlasila, dnes odmítá přistoupit na kvóty…..bojí se zcela určitě o to, že přijde v ultranacionální a xenofobní atmosféře o své voliče, pokud s kvótami bude souhlasit. Právě teď by se voliči měli dívat, protože tohle je okamžik, kdy se Sociální demokracie nechová sociálně.