Vítězná stovka byla symbolem komunismu. Je třeba ji obdivovat?

Expert na moderní měnu v Britském muzeu Thomas Hockenhull sestavil žebříček nejlepších bankovek a česká stovka z období komunismu skončila na čtvrtém místě. Rudé ideály, bipolarita soutěžící o nadvládu světa byla ohodnocena jako umělecký skvost. Je to tragikomická připomínka minulosti a zároveň svědectví o současnosti, kdy střet mezi Ruskem a Spojenými státy vytváří z Ukrajiny polofašistický region Evropy. 

Kousek platidla z větší části vytvářený v moskevské tiskárně cenin Goznak díky sloupkům z novin přispěl k slzám dojetí nejen bolševické nacionalisty, ale také zaryté fanoušky Československa. Bankovka byla vydána v době studené války mezi mocensky rozděleným světem, kde předhánění se v počtu nukleárních zbraní bylo denním chlebem politiků jak z Kremlu, tak z Bílého domu. Vyvinout bombu s co největším počtem megatun s co největším ničivým účinkem bylo ideologickou povinností a zelenkavá stovka je toho důkazem.

100_Kcs

Autorem grafického návrhu je František Heřman. Odmala se projevoval malířskými sklony. Na Moravském Slovácku se od Úprky a Frolky učil svému řemeslu. V roce 1959 se přihlásil do soutěže na novou stovku a získal odměnu. Heřmanův návrh měl velký úspěch a následně také došlo k realizaci. Bankovka byla v platnosti od 1. prosince 1962 a z oběhu byla stažena 7. února 1993.

Námět slévače a rolnice v pozadí s komplexem továren a atomovým schématem byl zhodnocen v dobovém periodiku slovy:

Nová stokoruna je skutečně socialistická svým vznikem a tematikou a její charakteristika jako peníze atomového věku je k naší veliké radosti pravdivá: je to první bankovka na světě, která nese symbol atomového věku – schéma atomového jádra s drahami elektronů. A do toho atomového jádra a věku se dívají dva mladí lidé, plni životní síly, představitelé naší socialistické společnosti.

Komentář byl silně ideologicky zabarvený, nicméně odrážel dobu, v níž stovka vznikala. Bankovka sama o sobě reaguje na aktuální problematiku každodenní reality v Československu, dosvědčuje vznik prvního malého reaktoru v polovině padesátých let v Řeži u Prahy pro výzkumné účely a dále zahájení výstavby první atomové elektrárny v Jaslovských Bohunicích v roce 1958. Mírové využití atomu v zájmu blaha lidu bylo ideologickým folklorem v zemích sovětského bloku.

Design bankovek se téměř pokaždé snaží uživateli, v tomto případě obyvatelům státu, sdělit nějakou ideu, představu i poselství a oceněná stokoruna není výjimkou. Snažila svým námětem evokovat blízkou a lepší budoucnost, kdy dva mladí lidé, slévač i rolnice hledí do blízké, sluncem a zlatými zítřky zalité budoucnosti. Páteří komunistického štěstí byli dělníci se zemědělci, jež jsou na bankovce ztvárněni nejen v podobě postav, ale také ozubeného kola se snopem obilí. Oba dva symboly dodnes používají krajně levicové i krajně pravicové spolky současnosti.

postavy_zahlavou
Ozubené kolo a obilí

Symbolika za hlavami alegorických postav nepřímo říká, jak dosáhnout slibované budoucnosti. Ozubené kolo evokuje ideu velkého společenského stroje poháněného pohybem menších ozubených kol, ve kterém malé součástky podřizují svou individualitu, v duchu skupinové dynamiky. Jinými slovy, symbolika ozubeného kola říká, že slabší se musí podřídit plánům silnějších, slabší nesmí mít vlastní vůli a stroj soukolí se pohybuje ve jménu rozkazů silnějších. Nepřímo takový přístup evokuje symboliku sebeobětování se ve jménu jedné jediné společné věci. Jsou nabízeny pouze dvě varianty přístupů. Buď souhlasíte a budete členem soukolí, nebo ne a jste jako vadná součástka vyřazeni ze soukolí. Krajní symbolika přináší krajní jednání, což je typické jak pro neofašismus, neonacismus, stalinismus i komunismus.Lány plné obilovin, přeplněné ocelárny, dostatek elektřiny i energie z rozbíjení atomů měl podle bankovky představovat světlé zítřky komunismu.

Autorem a rytcem postavy ženy se snopem a slévače  na oceňované stokoruně byl Jindra Schmidt.

Zajímavá je také pokrývka hlavy Schmidtem zobrazovaných postav. Symbolika pokrývky hlav naznačovala ideový přístup ke svobodě jednotlivce. Prvorepublikové hlavy měly na bankovkách pokrývku v podobě čapky znázorňující svobodu, v době Protektorátu Čechy a Morava byla hlava bez pokrývky jako známka potupnosti a nesvobody.

capka_satek

S příchodem nového režimu po roce 1948 byl tento námět z ideologického hlediska nepřijatelný pro připomínání starého kapitalistického státu, a tak se pokrývka hlavy s celkovým vzevřením osob blížila k symbolice lidově demokratické republiky. Nová hlava personifikující republiku dostala výraz české ženy z lidu a jako důkaz vítězství pracujícího lidu nad vykořisťovatelským kapitalismem ženě pokrýval hlavu jednoduchý šátek. Muži dostali rovněž nový vzhled. Jako symbol nadvlády dělnictva byli oděni do kšiltovek a pracovního oděvu

schmidt_jindra
protektorátní rytiny Jindry Schmidta

Na ostatních částech bankovky se rytecky podíleli Jan Mráček a Ladislav Jirka. Z laického, nenumizmatického pohledu, je spojení komunistické ideologie s Jindrou Schmidtem poněkud zvláštní. V období nacistické okupace se Jindra Schmidt podílel na mnoha projektech:

Od druhé poloviny roku 1942 nacisté v Protektorátu očekávali inspekci Mezinárodního červeného kříže v terezínském ghettu. Aby zapůsobili co nejlépe a zahladili nelidské zacházení s Židy, povolili v Terezíně poštovní styk i vydávání táborových platidel. Vydávala je fiktivní Banka židovské samosprávy. Jejich autorem byl právě zmiňovaný Jindra Schmidt.

Hlavním tématem byl portrét Mojžíše s desaterem. Schmidt Mojžíše nakreslil ušlechtile, ale nacisté donutili rytce k přepracování Mojžíšovy podoby podle nacistických představ podle toho, jak si myslí, že má “vypadat” Žid. Přepracovaný portrét s vráskami na čele utvářející vážnější tón portrétu nebyl nacisty rovněž přijat, ale kvůli časové tísni se nakonec na táborová platidla dostal. 

Schmidtovou první vyrytou poštovní známkou byla v roce 1943 známka zobrazující Adolfa Hitlera vyhlížejícího z Pražského hradu na Malou Stranu.

Jindra Schmidt byl autorem některých bankovek fašistického Slovenského štátu.

Roku 1944 nacistické vedení nařídilo, aby tiskárna vydala všechny staré tiskové desky a originální předlohy bankovek, podle kterých se bankovky tiskly.  Nacisté chtěli matrice zničit. Jindra Schmidt zůstal tajně v tiskárně od pátku do pondělí, kde zhotovil v galvanoplastické lázni z původních desek bankovek 10, 50, 50, 100 a 1 000 korun nové matrice, které schovával do konce války u sebe doma. Kdyby to neudělal, nebylo by možné po válce ihned tisknout nové bankovky Československa. Jindra Schmidt svým činem velmi významně pomohl nejen státní měně, ale také republice jako takové.

Možná bychom pro ucelenost článku měli několika větami něco říci o dalších dvou rytcích podílejících se na zelenkavé stovce. Jan Mráček byl Schmidtovým spolupracovníkem ve Státní tiskárně cenin. Zabýval se rovněž tvorbou poštovních známek i bankovek(5000 Kčs – 1945, 100 Kč – 1961, 50 Kč – 1964, 20 Kč – 1970). Ladislav Jirka vytvořil na 350 poštovních známek a rytecky se podílel rovněž na stokoruně Heřmana.

Thomasem Hockenhullem oceněná československá bankovka obdivuje komunismus, zavádí člověka do světa stalinistických snů, kde atom a bipolarita světa je alfou i omegou rozdělení časoprostoru…….měli bychom snad zapomenout na to, jaké hodnoty bankovka s Hradčany na rubu přináší? Jak bychom se tvářili, kdyby bankovka byla nacistická, nebo fašistická? Grafik, rytec možná uvidí ryzí hodnotu staré a dávno neplatné stovky, ale co si z toho vezmou běžní lidé? Nostalgii na komunismus, Československo, nebo kousek čirého nacionalismu, že i Čech dokáže vytvořit něco, co nalezne v zahraničí dobré ocenění? A nedochází oceněním bankovky k nepřímému obrušování hran, že i komunismus konce padesátých a začátkem šedesátých let mohl být pěkný?