Znásilněná jezídka je buď členy rodiny zabita nebo se jí rodina zřekne

Jezídové odjakživa patřili k velmi uzavřenému společenství. Věří v Anděla Páva, mají své zvyky a dokonce i svébytný přístup ke spravedlnosti a lidským právům. Věří v reinkarnaci a představa Anděla Páva se dokonce shoduje s islámskými představami o ďáblu či satanovi. I proto si je muslimové zvykli označovat jako vyznavače ďábla.

Pokud v blízkosti jezída řeknete slovo satan, je takový prohřešek považován za urážku na cti a teoreticky vás může jezídský muž klidně zabít. Postavení jezídských žen je méněcenné. Hierarchicky výše je postavený muž a dokonce, pokud je žena znásilněna, je takový prohřešek dáván za vinu ženě, protože se v mysli jezídů nechala znásilnit a tím také pošpinila čest rodiny.

V dobách míru, kdy v blízkosti nehartusili vrazi Islámského státu, byla znásilněná žena často zabita, protože zneuctila celý rod i velmi rozsáhlou rodinu. Smrtí zneuctěné do rodu navrátila ztracenou čest.

Vraždu znásilněné ženy dokonal její otec, bratr, nebo strýc.

Jezídové jsou náboženskou minoritou uprostřed Kurdského národa. Představují zvláštní společenství s kastovním systémem, kdy se dívka nebo muž z jedné kasty nesmí vdávat nebo ženit s příslušníkem kasty jiné.

Pokud k tomu dojde, je takový akt vnímán jako pošpinění cti rodiny a dívka zamilovaná do muže z jiné kasty může být ve jménu uchování cti rodiny svým otcem, bratrem, nebo strýcem veřejně ukamenovaná k smrti.

Stejně tak žena může být členy rodiny zabita, pokud si začne vztah s někým jiným mimo jezídskou komunitu.

Amnesty International ve svých zprávách často ukazovala na takové události. Upozorňovala na porušování lidských práv uvnitř jezídské komunity. Jako příklad by mohlo posloužit ukamenování jezídské ženy v roce 2007. Sedmnáctiletá Dua Khalil Aswad byla v dubnu 2007 veřejně ukamenována ve městě Bahzan blízko severoiráckého Mosulu. Dua Khalil Aswad měla ale vztah s muslimským chlapcem. Před svou smrtí strávila jednu noc mimo domov. Dívka byla zabita skupinou mužů, mezi nimiž byli i její příbuzní, kteří tak vykonali “vraždu ze cti”.

Podobné případy jsou zdokumentované z Gruzie, nebo Arménie, kde jezídové také žijí. V období před běsněním Islámského státu jsou známé také případy, kdy se milenecký pár raději ukrývá v nejezídských městech či vesnicích, protože velmi dobře vědí, že by v případě návratu zamilované ženě hrozila smrt. Takto jsou oba dva jenom “vyobcováni” z jezídského společenství a rodina se jich zřekla

Dnes, kdy vrazi Islámského státu zabíjejí a znásilňují , se zneuctěné ženštiny “pouze”  navrací do uprchlických táborů a rodiny s nimi nechtějí mít nic společného, protože se “nechaly” znásilnit a tím poškodily rodinnou čest.

Počty jezídských žen znásilněných a unesených příslušníky Islámského státu jsou obrovské. Jedná se o stovky, tisíce……..jezídové sami utíkají před terorismem Islámského státu a uchylují se často do uprchlických táborů, kde by zcela jistě vraždění znásilněných žen “neprošlo”.

Nebezpečí války, nutnost ukrýt se v uprchlických táborech obrušuje v uzavřené komunitě ostré hrany tupých zvyků i principů každodenních řádů.

Jezídské ženy znásilněné hrdlořezy z Islámského státu nejsou vyštvávány mimo uprchlické tábory ani zabíjené otci, bratry, nebo strýci, protože výjimečná situace přirozeně přispívá k liberalizaci prostředí, ve kterém se vedle jezídů nacházejí rovněž ostatní komunity ohrožované válečným násilím v oblasti.

Samotné znásilněné ženy v uprchlických táborech jsou nerady, pokud jsou veřejně za znásilněné označovány. Proto jsou jejich tváře často novináři zahalovány, protože oběť násilí se obává msty z řad vlastní rodiny, kterou by klidně v táboře teoreticky mohla potkat. V očích jezídů se znásilněná dopustila pohany, není obětí, ale iniciátorem veškerého dění.

Za tiché ignorace médií tak dochází k vytváření velkého počtu vyobcovaných lidí, kterých se zřekla vlastní komunita a se kterými rodina oficiálně přeřezala všechny svazky.

To je velmi vážný problém a doposud nikdo veřejně neřekl, co se znásilněnými ženami a jejich vykořenění pryč z komunity, bude. Vzniká velmi vážný humanitární problém. Kapacita uprchlických táborů na území Iráku a Sýrie je často nedostačující, a tak dochází k obsazování nedostavěných a rozestavěných budov, ruin uprchlíky. Viz například hlavní město Kurdistánu, Erbil, kde se do rozestavěných budov uchylují nově příchozí uprchlíci….velmi často znásilněné jezídky využívají situace a raději se v nedostavěných budovách samy oddělují od zbytku uprchlíků. Ženy se ukryjí před veřejností, ale zároveň ztrácejí v anonymních domech šanci na humanitární pomoc. Nejsou humanitárními organizacemi registrovány, a tak jsou odkázány na dobrovolnickou pomoc místních starousedlíků.

Znásilněné ženy nechtějí být registrovány v uprchlických táborech a raději volí ubytování mimo registr, protože se obávají, že by je mohli podle zaregistrování najít členové rodiny……je to začarovaný kruh, o kterém se v televizi nemluví.

Média zcela správně popisují hrůzy válečných zločinů islamistů, ale zapomínají informovat veřejnost o tom, jaká pravidla panují v jezídském společenství a především s oblibou sobě vlastní zapomínají na kulturní rozdílnosti, kdy krevní msta se ctí představují alfu i omegu Islámským státem pronásledovaných jezídů.

Novináři si navykli o vrazích Islámského státu vyprávět jako o muslimech, přitom ze slov samotných Kurdů, nebo iráckých komunistů bojujících na válečných frontách, vyplývá, že zabití příslušníci Islámského státu žádnými muslimy nebyli. Měli u sebe alkohol, drogy a rozhodně se neřídili Koránem ani Islámským kodexem boje. Proč se nehovoří o budoucnosti znásilněných žen? Proč se nehovoří o tom, že nemají kam jít, protože se jezídská komunita od nich distancuje? Módnější je vytvářet ostré hrany demagogie, kde muslim je vrah a ostatní jsou oběti. Nerozlišuje se mezi muslimem a kriminálníkem, jež se za muslima pouze nazývá.

Jezídská společnost je z pohledu Evropana sektou, jejíž pravidla jsou v rozporu s mezinárodně garantovanými lidskými právy. Mezinárodní společenství by mělo znásilněným jezídkám poskytnout pomoc, protože jsou v reálném ohrožení, jež plyne zejména ze strany jezídského společenství. Stejně tak by mezinárodní organizace měly odmítnout genocidu páchanou Kurdy na arabském obyvatelstvu v oblasti.