Adam B. Bartoš by si za pomoci šibenic rád hrál na polovojenskou stranu

O šibenicích na demonstraci toho napsala média více než dost. Ale málokdo se pozastavil nad ideovým souzněním antisemity Adama B. Bartoše a bývalého šéfa Úsvitu, Tomia Okamury. Oba dva pánové jsou si názorově blízcí. Mají společný politický cíl, za který jsou ochotni podpořit nejhorší krajně politickou lůzu v zemi. Uprchlíci jsou pro radikály největšími nepřáteli, a proto se nadšenci věšení srocují v Praze na Václavském náměstí. Sestrojili oprátky, aby přišli slovy Bartoše pohrozit dnešní demokracii. 

Člověk si okamžitě vzpomene na čecháčkovské fašisty tolik známé z nejrůznějších filmů. Tiše sedí v hospodě za stolem, usrkávají zlatavý mok, aby mohli po hodinách mlčení hrdinsky vrazit kudlu do zad svého nepřítele. Sami nedokážou nic. Odkývají dokonce multikulty teorie, aby v jeden jediný okamžik, až budou v početní převaze, zaútočili na dlouho tolerovaného nepřítele.

Ashampoo_Snap_2015.07.03_14h01m50s_001_

Je smutné, že i po desítkách let od konce druhé světové války existují předpoklady pro taková porovnání. Bartošova Národní demokracie pod přátelstvím s Matějným a dalšími krajními radikály ztrácí punc salonního antisemitismu. Pokud chce mužík s motýlkem oslovit i ty nejhorší agronácky, musí zapomenout na slušné chování. V podnapilém stavu se zvěční s předlužencem, dorazí na oslavu jeho narozenin, aby následně společně jako jeden muž zapomněl na předchozí spory. Vedle “všudypřítomných Židů a židovlády” se Bartošovi nabízí další vděčné téma. Tím jsou uprchlíci, vláda, politický systém a především Spojené státy americké, kvůli kterým v minulosti krajně pravicový extrémista pořádal demonstrace.

bart

Je to jako v pokru. Pokud se vytasí ve správný okamžik důležité trumfy, potom krajně politická scéna, obrazně řečeno, padne k nohám. Vystoupení na Václaváku kladně kvitovali představitelé Holešovské výzvy, antimajdanisté Pavla Matějky, příznivci starého nacismu, dokonce i lidé od Tomia Okamury. A to byl také důvod celé trapnomagie Národní demokracie. Chtěli ukázat, že mají ideové spojence, jež s oprátkou v ruce pohrozí tzv. “vlastizrádcům”. Je to představení, ve kterém se testuje odolnost policie s demokracií. Radikálové si ověřují, co všechno si pokračovatelé Národního souručenství mohou dovolit. Muži s ženami zákona ignorovaly výzvy k věšení, protože ještě nikdo na skutečné šibenici nevisel. Podobné hlášky nemají nic společného s demokracií, ale o to Bartošovi nešlo, protože demokracii považuje za něco naprosto zbytečného.

Ashampoo_Snap_2015.07.03_14h27m23s_006_

Po dlouhé době je pro Matějného policie policií, a ne jenom spolek A.C A. B., proti kterému je “třeba bojovat a později zúčtovat”. To samo o sobě je důvod, proč zapřemýšlet nad postojem a chováním zasahujících policistů. Zatýkali antifašisty, zatímco se šibenic vůbec nevšimli, protože si radikálové vybrali netradiční způsob seberealizace, ve kterém Bartoš vlastní jednosměrnou vstupenku k politickému uplatnění. Období, kdy se na policejním dokumentu podepisoval pozdravem “Vlasti zdar!” je minulostí. Dnes se mužík bez motýlku netají s rasismem. Uprchlíky nazývá čmoudy a dokonce v rozhovoru pro Respekt se nebojí lidi v nouzi nazvat “černými negry”: “Je to vyjádření názoru adekvátní vážnosti situace. Když vláda souhlasí s přijetím hord negrů proti vůli vlastního obyvatelstva a zrazuje jeho zájmy, je potřeba volit silnější rétoriku“.

Adam B. Bartoš v sobě ukrývá malého kluka, který se v noci bojí z židů pod postelí, zatímco ve dne touží skrze nějakou “lumpárnu” vzhlížet k veřejnosti ze sloupků novin. Konečně se o něm někde píše a už není jen nějakým pisálkem “vyhozeným” z Eurábie, Parlamentních listů. Tak, jako většina xenofobů, chce si Benjamin dokázat, že umí mnohem víc, než jen lízat si bebíčka na hluboko ukrytých zákoutích poněkud komplikované duše. Kvůli tomu se uchyluje k tomu jedinému, co “umí”. Miluje Putina, ruský nacionalismus….rád si hraje na národovce a dost možná v opileckých blouzněných Matějného druhů vidí to, čeho nikdy nebyl schopen. Rád by slovo přeměnil v koncert svalů, které nemá. Poté, by nemusel vedle bezvlasých joudů vypadat jako pravopisná chyba ve větě.

Snem Adama B. Bartoše je velení všem krajně extrémistickým stranám a spolkům v republice. Proto sepisuje dohody, a proto ve své všeobjímající rétorice láká od stalinistů, po zaryté nácky s hákovými kříži na kůži. Předseda Národní demokracie by rád polovojenskou partaj nebo spolek přátelící se s někým s vojenským výcvikem. Proto si antisemitismem a xenofobií přesycená stranička zřídila armádní a obrannou komisi, jejíž předsedou není nikdo jiný, než dr. František Krejča, známý například v NWOO scéně přednáškami o svobodných zednářích.

narodnidemiokracie

Přináší do partaje víru o světovládné politice USA i Bruselu. Krejča tvrdí, že “vysněným cílem elit je Nový světový řád a k němu všechno jejich úsilí směřuje. Současná migrační vlna je přímým a chtěným důsledkem zhovadilé a ničemné politiky USA a EU“……človíček s konspiracemi v mysli vyplňující Solisovo jádro strany, útočí za pomoci konspiračních teorií na lidi v nouzi. Je dalším pojítkem na nacionální bolševickou klaku, jež chce Bartoš dostat na svou stranu.

Národní demokracie by ráda, pokud by se mohly v Česku srocovat domobrany…….poté by Bartoš vystupoval jako generál v zastoupení. Možná by se jako první vrhl na sluníčka, nebo pravdoláskaře.

narodnidemiokracie1

Snadnou rybkou do poloprázdného rybníčku Adama B. Bartoše je Tomio Okamura. Vyhozen ze svého vlastního hnutí zkouší politické harakiri. Spřátelí se s Bartošem a nepřímo tak dává za pravdu tvrzením, že se Okamura spojí s Bartošem, zatímco se společně budou snažit spojovat extrémistickou scénu v České republice.

Rusíni z Dašické deklarace mohou přinést banderizaci, Okamura obohatí Národní demokracii i samotného Bartoše o japonský šovinismus. Agresivita, s jakou vystupující mluvčí ze středeční demonstrace mluvili k lidem, kteří mají jiný názor, barvu pleti nebo jiné vyznání, byla skutečně srovnatelná se slovníkem japonského nebo německého fašistického režimu. Jako kdybychom se navraceli v nějakém kouzelném stroji zpět do minulosti. Bartoš zatáhl za zpětnou brzdu a na okamžik ukázal, jak by společnost vypadala, kdyby se dostal k moci.

“1. tábor lidu – DEMONSTRACE PROTI IMIGRACI! PROTI KVÓTÁM!”, jak setkání přátel xenofobie Bartoš nazval, byl skutečně smutnou podívanou. Matějný ve žlutém triku jako holohlavý Vilík poletoval po prostranství, hovořil se svým přítelem Ponertem, aby následně vážený host, Aleš Brichta, seslal v xenofobním trikotu všechny humanisty do zadních částí těla…..xenofobové hovořili kýčovitostí nesnášení, proto jim možná policisté neporozuměli a nechali mužíky s oprátkami rozšiřovat nenávist vůči skupině obyvatel, jež by si zasloužila pomoc a nikoli konopné lano, které Bartoš svíral ve své dlani.