Detence je dalším trestem pro uprchlíka v nesnázích

Evropská unie, Českou republiku nevyjímaje, si neumí poradit s problematikou nelegální migrace. Místo dlouhodobého řešení volí krátkodobé nástroje, kriminalizují imigranty, vytvářejí kodexy odporující mezinárodnímu právu a zneužívají institutu detence jako nástroje populismu vůči svým voličům. Nelegální uprchlíci se uzavřou do hlídaného areálu, zatímco ministerský úředník v přímém přenosu diváky přesvědčuje o tom, že se nic neděje a vládní řešení vyhovuje oběma stranám najednou. 

Vyhazují se miliony na vězeňská opatření, jako kdyby se předem očekávalo, že příchozí imigranti bez povolení a osobních dokladů budou páchat v Česku teroristické útoky, nebo vykrádat banku za nejbližším rohem v ulici. Policie často automaticky a necitlivě přistupuje k problematice správního vyhoštění. Vezme s sebou na šťáru reportéry z celostátní televize, aby zase jednou ukázala, jak dohlíží nad pořádkem ve společnosti. Spočítá se počet hříšníků, aby se později mohlo hovořit v tučných titulcích o tom, kolik nelegálů bylo v konkrétní den načapáno a kolik jich skončilo na policejních služebnách.

[quote_center]Když komunistické Československo opouštěli imigranti, odcházeli také bez osobních dokladů. Neměli pas, občanku, ani žádný jiný doklad, který by ulehčoval Čechoslovákovu identifikaci.[/quote_center]

Přesto všechno tehdejší imigrační předpisy s nově příchozími lidmi z Východu zacházeli podle dikce zákona. Nikdo je nekriminalizoval. Nikdo je nevystavoval hysterii a rasismu…..jak se zdá, na tohle všechno dnes nikdo nemyslí. Ekonomičtí imigranti ze staré vlasti mají punc úspěšných lidí, zatímco se zapomíná na osud tisíců, jež museli kvůli neúspěchu opustit například Spojené státy americké.

V základu není rozdíl mezi ekonomickými uprchlíky z Československa a těmi z Afriky a Blízkého východu. Vlastně, jeden veliký rozdíl tady přeci jenom je. Uprchlíci z Afriky a Blízkého východu jsou neskonale chudšími a také jsou v ohrožení života. Před očima neznalých zůstávají mediální fikce hord přistěhovalců přelézajících zdi, vnikajících do kamionů a dožadujících se vstupu do Německa, Švédska nebo nějaké další západoevropské země. Účelově se přitom zapomíná na to, že imigranti v těchto státech mají členy rodiny, nebo své krajany a mají tak snadnější cestu k zařazení se do společnosti.

[quote_center]Detence je v případě žadatelů o mezinárodní ochranu s odůvodněnými žádostmi pouze dalším příkořím, trestem za to, že uprchlík odešel hledat ochranu před pronásledováním.[/quote_center]

Zbavení svobody žadatelů o mezinárodní ochranu je bohužel běžnou praxí ministerstva vnitra. Dochází tím k porušování článku 31 odstavce 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků.

Ashampoo_Snap_2015.07.23_18h05m33s_005_

Detence neboli zbavení osobní svobody cizince je v imigračním kontextu přípustná ze dvou základních důvodů definovaných v článku 5 f) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

uprch1

Výbor pro lidská práva, nástroj OSN k dohledu nad dodržování Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, uznal za možné důvody imigrační detence obavu státu z pravděpodobného útěku cizince nebo obavu z nedostatku spolupráce cizince. Organizace spojených národů se takovým krokem zaprodala politice před ochranou lidských práv. A je to právě rozhodnutí Výboru pro lidská práva, o které se opírá Vláda České republiky. Vytasí odůvodnění, aby veřejnosti ukázala, že nedělá nic v rozporu s direktivou OSN, ale odborná veřejnost velmi dobře ví, že politici s úředníky pouze zneužívají “dodatku” k odůvodnění politiky účelové diskriminace.

V EU je problematika nucených návratů a detence sjednocena Směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008. Detenci žadatelů o azyl na úrovni EU upravuje také Směrnice Rady č. 2003/9/ES. Český Zákon o pobytu cizinců v ustanovení § 124 uvádí, že

Policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen ji­ným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Ev­ropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud

  • a) je nebezpečí, že by cizinec mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek,
  • b) že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění,
  • c) že by cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správ­ním vyhoštění,
  • d) že by cizinec závažným způsobem porušil povinnost uloženou mu roz­hodnutím o uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, nebo
  • e) je cizinec evido­ván v informačním systému smluvních států.

Detence za účelem nuceného vycestování cizince je upravena v § 124 a také v následujícím zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Za účelem správního vyhoštění může být ve výjimečných případech až 18 měsíců zadržovaný uprchlík v detenčním zařízení. Tento termín je policisty účelově vykládán a je často zneužíván i nepoctivými policisty, kteří si zahrávají v rozporu se zákonem s osudy uprchlíků. Jako příklad by mohl sloužit případ ukrajinky Oleny Beley, která usvědčila příslušníka cizinecké policie z korupčního jednání, ale pracoviště, kde policista pracoval, vydalo jako mstu za odhalení rozhodnutí o správním vyhoštění. Mnoho policistů je nakloněno krajně pravicovým myšlenkám a rozhodují tak o uprchlících z pohledu rasismu, kdy se osmnáctiměsíční lhůta ohýbá v zájmu “rasové msty”.

Cizinecká policie se nechová v některých případech standardně a s uprchlíky zachází v rozporu se zákonem. Využívají toho, že se uprchlíci v legislativě nevyznají, ale také toho, že jsou lidé v nouzi plni strachu i obav z nuceného návratu do nebezpečných podmínek rodné hroudy. Proto cizinci raději mlčí a nechají muže zákona konat, aniž by se dožadovali ochrany proti dehonestačnímu a nezákonnému jednání.

[quote_center]K zajištění cizince nestačí na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pouze samotný fakt nelegálního pobytu v Česku nebo obava, že cizinec nevycestuje po vydání rozhodnutí o vyhoštění.[/quote_center]

Na to média, ale také politici prvoplánově zapomínají. Novelizace cizineckého zákona z ledna roku 2011 nabízela policistům alternativní výklad, kdy se rozhodnutí Nejvyššího soudu obcházelo tak, aby to na první dobrou nebylo vidět. Cizinec se v zájmu hysterie zatýká a drží v detenci, i když to neodpovídá rozhodnutí nejvyšších soudů v zemi. A jak se zdá, otevíráním nových detenčních zařízení tato praxe pokračuje. Postupy, které některé odbory cizinecké policie zvolily po novele zákona naznačují, že “nové” principy zajištění jsou “oficírům” zatím neznámé. Se zavedením novelizace se skupina osob, které mohou být zadržovány, zúžila a ti, na které se zadržení nevztahovalo, měli být propuštěni. Policie často v přechodu na novelizace případy nepřekvalifikovala a cizinci tak byli zadržováni v rozporu se zákonem.

Z rozhodnutí Městského soudu v Praze(rozsudek č.j. 7 A 35/2011 ze dne 24. 2. 2011) vyplývá, že:

policie musí při rozhodování o zajištění za účelem správního vyhoštění vždy zvažovat, zda by nebylo namístě užít mírnějšího prostředku..a dospěje-li k názoru, že toto opatření by v daném případě nepostačovalo, musí své důvody vyjádřit v rozhodnutí, jímž zajišťuje cizince.

Prvotní nemá být pro cizineckou policii vyhoštění jako nejtvrdší opatření. To, co vídáme nyní v televizi ve večerních zprávách, to není nic jiného, než veřejné obcházení zákona, kdy se říká předem, že zadržení uprchlíci budou vyhoštěni. Automaticky se počítá s vyhoštěním jako s nejtvrdším řešením.

Aby české úřady žadateli mezinárodní ochranu udělily, musí běženec úspěšně projít komplikovaným procesem. Vysloví úmysl požádat o azyl, nastupuje do přijímací procedury, která zahrnuje zevrubnou lékařskou prohlídku a pohovor o tom, proč se k něčemu takovému rozhodl. Mezinárodní ochranu může podle zákona dostat jen člověk, který je ohrožen na životě, majetku či lidské důstojnosti.

V přijímacím středisku jsou žadatelé o azyl v “karanténě”……i když nic neprovedli, nemohou nikam jít. Tam stráví dva až tři týdny. Pokud úředníci nic nenamítají, přesunuje se běženec do pobytového střediska, kde panuje volnější režim. Cizinci v něm dostávají ubytování a stravu a smějí ho volně opouštět dokonce až na měsíc. V pobytovém středisku mohou zůstat týdny, ale dokonce i rok a půl.

[quote_center]Detence se špatným písmem podepisuje na psychice uprchlíků[/quote_center]

Vytváření nových detenčních center neznamená nic jiného, než zahrávání si s psychikou cizinců. Lidé nesmějí opustit zařízení a propadají do depresí a jiných nepříznivých duševních stavů. Když všechno dobře dopadne, žadatel o azyl získá takzvanou doplňkovou ochranu….v opačném případě obdrží běženec výjezdní příkaz a měl by opustit území České republiky. Není divu, že lidé často neuposlechnou a bez povolení i příslušných průkazů a dokladů nadále pobývají na území Česka. Jejich návrat není často lidsky možný. Nemají žádný majetek. Nechtějí dál žít na místě, kde se střílí nebo padají bomby….nehodlají být nadále ohrožováni hladem, perzekucemi nebo stíháním ze strany úřadů uprchlíkova rodiště.

Bylo by nejlepší, kdyby institutu detence úřady používaly co nejméně, protože uprchlíkovi nemá být nadále činěno příkoří, ale měla by mu být poskytnuta ruka pomoci.