Globální humanitární pomoc je založena na nerovném postavení organizací

Za posledních čtrnáct let se četnost mimořádných události desetinásobně zvětšila. Roste počet válečných konfliktů. Dochází k ekologickým nevratným škodám, kdy se z přírody vytrácí podzemní voda a spolu s tím roste ohrožení místních obyvatel hladem i žízní. Díky umělohmotnému a často překotnému honu za domnělým terorismem roste počet extrémistických uskupení, jež jsou kvůli své ideologii ochotny vyhladit území od místních obyvatel. 

Radikálové útočí na slabé, bezbranné, jinověrce, ideově méněcenné a počet na životě ohrožených lidí roste doslova raketovou rychlostí. Plní se uprchlické tábory. Lidé jsou vnitřně vysídleni, nebo v naději za lepším osudem utíkají do jiných krajin. Stále více se ukazuje, že současný svět není ochotný řešit nejpalčivější problémy. Místo toho volí krajně populistickou politiku, ve které se veškerá vina hodí na uprchlíky a lidi v nouzi, protože zodpovědní evropští zástupci nechtějí, aby se obyvatelé Starého kontinentu zabývali konkrétními problémy.

Hra na nacionalismus rozvazuje politikům ruce k propagaci rasismu, osvobozuje dávno zapomenuté nenávisti, zatímco vesele v rytmu mediálních tamtamů nacionalizování napomáhá k zavedení nových forem fašismu, nacismu i léty prověřeného bolševismu.

[quote_center]Léta se v odborných kruzích hovoří o tom, že je třeba posílit práva imigrantů, uprchlíků i změnit pravidla tak, aby nedocházelo ke kriminalizaci práva na azyl.[/quote_center]

Je veřejným tajemstvím, že financování humanitárních projektů je primárně v globálním měřítku přerozdělováno obřím organizacím, zatímco ty malé, operující přímo v ohrožených oblastech nedostávají dostatek prostředků k poskytnutí pomoci konkrétně ohroženým lidem.  Globální humanitární oblast je založena na nerovném postavení bez ohledu na připravované projekty. Známí a velcí mohou nabídnout pomoc ale nejsou schopné projekty “upéct přesně tak, jak to vyhovuje vesničce v jižním Súdánu, nebo hladomorem trýzněným lidem konkrétně v konkrétním místě válkou zbídačeného Somálska.

V globálním prostoru se vytváří monopol, který nevpouští ostatní organizace k “veslu”. Informuje o tom nevládní organizace “Local to Global Protection“.  V roce 2013 tři velké mezinárodní agentury obdržely více než 50 % všech dostupných prostředků na humanitární projekty.

[quote_center]Současný globální systém humanitární pomoci je nastaven tak, že dvě třetiny finančních prostředků využívá pouze jedno procento humanitárních organizací.[/quote_center]

V roce 2013 pouze 0,2 % všech vyplacených finančních prostředků, slovy peněz 49 milionů dolarů, obdržely místní humanitární organizace. Problematika místních konfliktů se prohlubuje. Rozrůstají se válečné, kmenové i nábožensky motivované konflikty, zatímco místní organizace v globálním měřítku dostávají stále méně na svou humanitární činnost. Takový stav je nevyvážený a ohrožuje především lidi v nouzi.

[quote_center]Pokud chce svět řešit hladomor, bezdomovectví, uprchlictví, nedostatek pitné vody, chudobu, nedostatek přístupu ke vzdělání a zdravotní péči, musí primárně podporovat místní humanitární organizace, které nejlépe vědí, jak co nejefektivněji pomoci potřebným.[/quote_center]

Příští rok se v Istanbulu koná Světový humanitární summit, na kterém by se i za doprovodu politiků měla vést debata o změně financování. Možná dojde i na podporu národních, místních subjektů v jednotlivých státech světa. Peníze v rámci humanitárního systému obvykle proudí přes několik subjektu, přes něž je realizována pomoc lidem v nouzi.

Hlavními zdroji financování humanitární pomoci jsou:

  • mezinárodní dárci a různé fondy
  • mezinárodní nevládní organizace, agentury OSN, Červený kříž/Červený půlměsíc
  • místní neziskové organizace, organizace minorit, diaspor

V první linii stojí organizace, agentury OSN, poté následují nevládní mezinárodní organizace, které často spolupracují s OSN nebo s Červeným křížem, či Červeným půlměsícem. Jak jsme si již ukázali, jen malý zlomek finančních prostředků od dárců je přijímáno napřímo národními, nebo místními nevládními humanitárními organizacemi. Organizace spojených národů často pomoc poskytuje skrze subdodavatele a financování jednotlivých projektů se díky tomu stává značně nepřehledné. Je takřka nemožné vysledovat, zda se pomoc dostala k těm, ke kterým měla.

V letech 2012 a 2013 bylo podle statistik na mezinárodní humanitární pomoc vyplaceno na 17,3 miliardy a 22 miliard amerických dolarů. Pouze velmi malou část z výše uvedené částky, v roce 2012 0,3 % a v roce 2013 0,2 %, využívaly místní, regionální humanitární organizace k financování velmi důležitých projektů. Nepřehlednost celého systému dokládá například fakt, že u 30 % finančních prostředků vyplacených v roce 2012 na mezinárodní humanitární pomoc není možné zjistit, kdo tyto peníze použil a na jaké projekty. Následující rok se počet neznámých “uživatelů” prostředků na humanitární pomoc snížil “jen” na 11,6 %.

70 % všech přímo financovaných mezinárodních nevládních organizací pro rok 2013 představují fondy Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí. 10 % darů poskytnutých Výboru pro rozvojovou pomoc pochází z České republiky. Země pod horou Říp se díky tomu stává velmi důležitým pomocníkem na globálním kolbišti s humanitou. Obrovskými příjemci globální humanitární pomoci jsou tři největší organizace OSN: Světový potravinový fond, Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a UNICEF. Zvláště ta první organizace, Světový potravinový fond, je neustále podfinancovaná. Je to díky rapidně zdražujícím se potravinám a používání zemědělských plodin do biopaliv. Politici, zvláště ti evropští nebo američtí, neřeší stoupající ceny rýže, brambor, pšenice.

Světový potravinový fond dlouhou dobu volá po změně financování globálního financování humanitární a rozvojové pomoci. Politici si hrají na slepé a hluché. Místo toho raději v Evropské unii zaútočí vůči uprchlíkům, aby nemuseli svým voličům vykládat, proč nechtějí zpřehlednit a narovnat tak potřebnou věc jakou je pomoc hladovějícím a lidem v nejrůznějších těžkých podmínkách.

Změní se někdy globální humanitární systém k lepšímu? Debata o humanitární pomoci by se neměla stočit na obvyklá klišé: “nemůžeme organizacím dát finanční prostředky, protože nemůžeme zajistit transparentnost přerozdělování peněz“. Všichni na této planetě neseme zodpovědnost a úplné zastavení nebo omezení globálně poskytované pomoci by se podepsalo na nás všech. Debata by se měla stočit na hledání cest. Hledání možností, jak systém za běhu udělat transparentnější a jak do něj vpustit co největší množství místních nevládních organizací. Není možné, aby procento z celého počtu poskytovatelů humanitární pomoci dostávalo tři čtvrtiny finančních prostředků a ostatní jen paběrkovali například při pomoci obětí znásilnění, válek, chudoby i přírodních katastrof.

Důležizé by mělo být katastrofám předcházet. Podporovat místní organizace, které mohou mnohem lépe podchytit regionální ohrožení hladomorem, nedostatkem vody nebo válečným konfliktem. Důležití by měli být lidé a nikoli pouze peníze.