Rasismus i fašismus druhé republiky se jako přes kopírák objevuje ve slovech islamofobů i extrémistů

Rasismus promlouvá ke svému okolí stále stejným jazykem. Má osvědčené nástroje, s nimiž vyburcuje nevzdělané a nízkopříjmové skupiny obyvatel. Vypíchne předsudečně zkreslené vlastnosti a dokonce vyvine vlastnosti nové, se kterými by se mohli nenávidění více ponižovat a potencionálně segregovat. V tomto ohledu nezáleží na tom, zda se xenofobní nenávist rozvíjí jako plíseň ve 30. a 40. letech  20. století, na konci roku 1989, nebo v demokratickém Česku roku 2015. 

Rétorika zůstává stejná, pouze oběti nenávisti se podle “módního výstřelku” mění. Kdysi to byli Židé, poté Vietnamci, aby nyní na pomyslné oprátce zůstávali uprchlíci často personifikovaní do esence zákeřného muslima usilujícího o zničení těžce vybudované civilizace. Pamětníci by se třásli hrůzou a strachem nad tím, co se objevuje v médiích a co politici veřejně říkají.

Sociální demokraté se s hrdostí sobě vlastní odkazují na svou prvorepublikovou existenci a prohlašují, že jsou pro lidská práva, zatímco jednotliví straničtí ministři vystupují jako kdyby obhajovali partajní plány krajně pravicových subjektů. Místo, aby odmítli xenofobní plýtvání penězi maďarských daňových poplatníků, přidává se ministr Chovanec k protiuprchlické rétorice. Není divu, že se na pomyslná vrata mysli dobývá trochu za vlasy přitažená paralela: “českoslovenští četníci dohlíželi na masakr Romů v Letech u Písku, zatímco dnes bude dvacítka českých policistů dohlížet na porušování mezinárodního práva ve jménu zaprděných předsudků“.

Ashampoo_Snap_2015.07.27_19h59m51s_007_
Zdroj: Twitter

Ministr vnitra takovým přístupem podporuje xenofobii ve společnosti. Na základě podobných veřejných prohlášení dochází ke vzniku zahnědlých článků, televizních reportáží i přeplňování internetu písmenky nacionalismu. Jako kdyby žurnalisté čerpali ze zažloutlých listů deníku Venkov z 12. října 1938

venkov38

Nepřipomíná vám to něco? Stejný text, tentokrát útočící vůči uprchlíkům – muslimům, “krášlí” přední stránky celostátních médií. Politici se vyjadřují v podobném duchu, kdy několik uprchlíků je pokládáno za ohrožení Evropy. Jako národ máme tolik příkladů z minulosti, ze kterých bychom se mohli bleskurychle poučit.

Ohrožováni nacistickou ideologií jsme museli jako společnost řešit celkem tři uprchlické vlny, kdy lidé prchali ze Sudet ohrožování nákazou hákového kříže. V těšínském případě docházelo k přemísťování Čechoslováků až po polskou okupací území. Copak jsme na to zapomněli?

uprchmni

Ve své neskonalé hlouposti si ani neuvědomujeme, že v Sudetech byli ohroženi na životech  Češi, židé i antifašisticky naladění Němci. Zapomněli jsme na antisemitismus, kterým byla první i druhá republika nasáklá jako stará houba na školní tabuli. Stát nebyl na evakuace připravený a sociální pracovnice dokonce odmítaly ubytovat přicházející uprchlíky z pohraničí. Zvedla se mezi politiky vlna rasismu proti vlastním obyvatelům. Stalo se to nejhorší, co se mohlo stát. Lidé po Hitlerově proslovu spontánně opouštěli pohraničí a proti tomuto konání byl 16. září 1938 Zemským úřadem v Praze se souhlasem ministerstva vnitra vydán dokument, který nabádal místní úřady v Sudetech k zabránění spontánního opouštění území. Lidé pořádali sbírky na pomoc uprchlíkům, organizovali dodávku potravin, ubytování atd….to vše se dělo prakticky bez rozdílů na národnost. Pomoc dostal i díky dobovému tisku Němec i Čech bez rozdílu. 

[quote_center]Zatímco první i druhá uprchlická vlna ze Sudet byla novinami komentována kladně a prchající němečtí antifašisté byli oceňovaní za svou odvahu nesouhlasit s Hitlerem, třetí se nesla v docela jiném duchu. [/quote_center]

Všichni příchozí uprchlíci ze Sudet byli pokládáni za dočasné a po konání plebiscitu se měli vrátit zpátky – proto také víceméně kladný přístup.  V pomnichovské době, kdy začala třetí uprchlická vlna a společnost si začínala uvědomovat, že nejde o dočasné uprchlíky, docházelo ke změně  názorů i nárůstu rasismu. Výzvy k třetí imigrační vlně se v médiích neobjevovaly.

Lidové listy začaly zprvu v článku “Národní solidarita v duších, srdcích i činech” obhajovaly, že pomoc má být poskytnuta jen Čechoslovákům a těm co byli pro československou myšlenku, tedy také demokratickým Němcům. Soucit s takovými Němci nazývaly Lidové listy “národní solidaritou”. O několik dní Lidové listy otočily a požadovaly pomoc jen pro Čechoslováky: ” Ostatní emigraci, která nemá naši státní příslušnost, budiž hospodářská činnost zamezena a emigrace vykázána nebo repatriována do svých domovů. Náš národ – toto není žádný rasismus – nesmí chudnouti na účet těchto přistěhovalců, protože by to bylo brzo politicky neúnosné pro náš stát a nevyhnuli bychom se těžkým otřesům. V prvé řadě musí být uspokojen náš lid.

venkov
deník Venkov, 12. října 1938

[quote_center]Rétorika Lidových listů se podobala rétorice dnešních islamofobů a xenofobů. Rasismus rovněž účelově nebyl považován za rasismus.[/quote_center]

Nacionalismus zvítězil a tisk požadoval generální mstu nad německým obyvatelstvem za Mnichov.  Národní politika nabádala vládu k tvrdému postupu vůči přítomným Němcům ve vnitrozemí. Nikoho nezajímalo, že jde o antifašisty, kteří by návratem přišli o život. Sílil antisemitismus ještě větší měrou, než tomu bylo dříve.

poledni_list
Polední list, 18. listopadu 1938

Polední list v atmosféře pomnichovské zrady napsal: “Žádáme ochranu před invazí cizího živlu.”, čímž myslel židy s demokratickými Němci, kteří do vnitrozemí uprchli.  Češi měli i za použití násilí zabránit útěku Němců s pomnichovského územíPolední list obsahem svých článků horoval pouze pro stát Čechů, Slováků a Karpatorusů. Pro emigraci z Hitlerovského Německa nemělo být v ČSR místo, stejně tak i pro uprchlíky z pohraničí německé a židovské národnosti. Němci prchající před Hitlerem, stejně jako ostatní národnosti měly být okamžitě navráceny zpátky bez ohledu, co s nimi bude.

Ostřeji a více antisemitsky než Polední list vystupoval Expres. V prvních říjnových týdnech se vyjadřoval pro návrat demokratických Němců a židů do okupovaného pohraničí.

expresantisemitismus
EXPRES, 28. LISTOPADU 1938

Tenkrát, v období druhé republiky byla protiimigrační politika médií podpořena touhou pomnichovské msty  na Němcích, špatnou hospodářskou a ekonomickou situací mnoha lidí, dlouholetým neřešením klíčových otázek, nárůstem počtu českých fašistů a nenávistí vůči židům. Dnes, v roce 2015 je protiimigrační rétorika podpořena nárůstem nacionalismu, špatnou hospodářskou a ekonomickou situací mnoha lidí, dlouholetým neřešením klíčových otázek, nenávistí vůči muslimům a islámu. Ty důvody k protiimigračním postojům si jsou i přes vzdálenost více jak sedmdesáti let velmi podobné.

[quote_center]Z Mnichovské dohody vyplývalo právo přihlásit se k občanství. Československo nevědělo, kolik lidí se v Sudetech ještě přihlásí k československému občanství, a tudíž se ani nevědělo, kolik přistěhovalců do vnitrozemí přibude.[/quote_center]

I proto ze strachu z nepřesného počtu uprchlíků většina médií vedla kampaň, ve které se neměl raději přijímat nikdo, snad kromě hraničářů. Docházelo, tak jako dnes, k výmyslům a očerňování obyvatel Sudet, kdy každý měl představovat vlka v rouše beránčím, a proto neměl být preventivně přijímán. Pohlédněme dnešní situace. Extrémisté také v roce 2015 říkají, že se neví, kolik uprchlíků bude nakonec přijato, a proto by neměl být přijímaný vůbec nikdo. Tenkrát v období druhé republiky média razila teorii nepřijmout nikoho, i kdyby to byl Čechoslovák.

[quote_center]Demokratický, protihitlerovsky naladěný Němec byl pokládán, tak jako dnes muslim žijící v Česku, za spící bombu, která slouží v zákulisí tehdy Hitlerovi, dnes Islámskému státu. [/quote_center]

Demokratičtí Němci byli v pomnichovském Československu ve velmi svízelné situaci,. Noviny jim podrážely nohy a chtěli je emigrovat, podobně mluvila společnost s některými politiky, ale Rudé právo se k nim stavělo kladně: “Ze svých domovů byli vyštváni – uprchlíci demokratičtí Němci a čeští hraničáři. Jsme k těmto lidem zavázáni velkými díky a máme k nim po vinnosti. Prchající demokratičtí Němci, kteří neohroženě bojovali v prvních řadách obrany republiky a nepodlehli ani teroru, ani výhrůžkám, že s nimi bude krvavě zúčtováno, až přijde onen den. S nimi prchají také čeští hraničáři, kteří s nimi bránili pozice republiky.

Vracení německých a židovských uprchlíků komentovaly 23. října 1938 Večerní Národní Listy v článku “Košile bližší než kabát” jako jediné východisko, neboť by vnitrozemcům “ubírali chléb”: “„Usilují-li úřady, samospráva o to, aby německá a židovská emigrace vrátila se zpět tam, odkud přišla, jako nevítaná společnost, pak mají důvodné podezření, že tito lidé ubírali chléb našim příslušníkůmNení jiného východiska. Není to nezdvořilost k nim, ale je to prostý pud sebezáchovy, který velí starati se především o chléb a práci našim lidem, kteří se osvědčili v okamžicích nejhorších, jako lidé, kteří jsou na svém místě … V každém případě je košile bližší kabátu, třebas byl sebehonosnější a třebas by se po stiženými dobře platil.

Stejný názor, jaký Večerní Národní Listy mají krajně levicoví i krajně pravicoví extrémisté, když vykládají o víčkách od petek pro české postižené a dostatku peněz pro uprchlíky.[quote_center]

Vznikaly fámy, že němečtí uprchlíci chtějí své německé školy a požadují po vedení měst dodržování německých zvyklostí. Také se tvrdilo, že židé s německými uprchlíky dělají ve městech bordel, přepadávají, kradou a přepadávají “poctivé české dívky a ženy”.

Ale totéž se děje dnes u muslimů a přistěhovalců, kdy se také rozšiřují fámy, polopravdy a lži[/quote_center]

List německých sociálních demokratů “Sozialdemokrat” vydávaný němeci v Československu na fámy reagoval 5. října 1938 v článku “Die Option” takto:

uprchlíci mají jiné starosti, než aby chtěli v Poděbradech německou školu. Nechceme nic jiného než mít střechu nad hlavou a kousek chleba.“ Navíc by Češi si měli být této skutečnosti zvláště vědomi a to v době konání plebiscitu v pohraničí. Když bude český tisk stavět všechny Němce na jednu linii a když se bude demokratickým Němcům říkat, že pro ně nejsou existenční možnosti, potom ohrožuje redaktor Národní Politiky výsledek plebiscitu, potom nejedná v zájmu státu!“84 Němečtí sociální demokraté požadovali stejná práva jako všichni ostatní. Žádáme jedno duše naše práva. Žádáme, aby se o demokratické Němce staralo stejně, jako se musí starat o věrné občany republiky.

Dr. Egon Schwelb psal o nároku německých antifašistů na česko slovenské státní občanství. “Morální nárok našich ze sudetoněmeckých oblastí vyhnaných soudruhů na další uchování si československé státní příslušnosti nepotřebuje zdůvodnění.”

Národní obnova 26. listopadu 1938 na straně osm otiskla článek o tom, že židé jsou tady s demokratickými Němci pouze hosty, zatímco Češi jsou tady hostiteli židů a Němců:

My jsme národem a židé jsou také národem, přičemž my jsme hostitelé a oni jsou hosté, a to hosté nijak vítaní. Nemohou vládnout, mohou být jen trpěni. A na tomto místě budiž též řečeno, že je jedním z nejnaléhavějších úkolů našich, aby vystěhovalectví Čechů ze státu bylo z důvodu zachování českého národa energicky zabraňováno, naopak, aby z důvodů populačních byla věnována všemožná péče zabezpečení českých utečenců uvnitř dnešního území státu.

Stejně reaguje Konvičkův Islám v ČR nechceme s Blokem proti islámu. Žida nahradil uprchlíkem, případně muslimem.

[quote_center]Židé s Němci, stejně jako dnes muslimové, byli umělohmotně vyklešťováni, jako kdyby nikdy nepatřili k české kultuře a národu, i když zde žijí po stovky let.[/quote_center]

Republikánská strana vydala 3 října 1938 usnesení o politické a hospodářské situaci s názvem: “Vypovězení uprchlých Němců a židů, pro národní stát zbavený parazitů, stát se musí postarat o všechno důstojnictvo a délesloužící v armádě, rovněž tak o všechno četnictvo, státní policii, příslušníky Stráže obrany státu, finanční stráž a úřednictvo z pohraničí – hraničářům zajistit existenci.

[quote_center]Židé i s Němci jsou názýváni jako parazité……stejně nazývají současní islamofobové s extrémisty muslimy i přistěhovalce[/quote_center]

Opět se ukazuje, že se opakuje minulost. A to je velmi nebezpečné. Fašismus se prolíná do dnešních názorů. Odmítá pomoci těm nejpotřebnějším. Je upřednostňován nacionální egoismus před čímkoli jiným. Tak jako tehdy, i dnes je rasismus vydáván jen za názor, na který má xenofob právo. Vláda by skutečně měla změnit kurz a konečně volit lidská práva před populismem.