Topky.sk v islamofobních řádcích očerňovaly islám

Náboženská osvěta a verbování do teroristického uskupení je pro současné novináře totéž. Výmysly a naprosto lživými tvrzeními pomáhají k bezproblémovému životu nejrůznějším druhům extrémistických postojů. Cikanofobie žila díky tučným nadpisům o nepřizpůsobivých spoluobčanech, zatímco rozlézající se rakovina islamofobie přežívá díky ideovému rovnítku mezi islámem a bandou nemilosrdných teroristů. 

Jako kdyby novináři zapomněli na svou povinnost ochraňovat křehkou demokracii. Místo toho ji rozkládají zevnitř a kvůli honbě za vyšší prodejností a čteností přetvářejí kdysi seriozní média do podobenství pomlouvačných deníků z tržnice u Děravé Lhoty. Typickým příkladem by mohl být článek slovenského zpravodajského serveru Topky.sk.  V zahraniční rubrice zveřejnili tamější novináři krátký příběh o tom, jak španělská policie zadržela ženu kvůli tomu, že verbovala mladá děvčata do Islámského státu.

Redakce několik řádků ozdobila dostatečně chytlavým nadpisem: “Polícia zatkla Španielku: Lanárila mladé dievčatá na islam“.  Je neprofesionální, pokud novinář využívá předsudků k tomu, aby z celkem nemastné a neslané skrumáže textu vytvořil zajímavé masíčko k večeři. Lanařit někoho na islám je naprosto normální a zákonné, zatímco lanařit někoho k terorismu zákonné a normální není. Ostatně, lanaření k nějaké víře je naprosto běžnou praxí ve všech druzích náboženství. Dělá to tak křesťanství, judaismus a řada dalších druhů vyznání. Křesťanské mise a misijní činnost nejsou ničím jiným, než “lanařením lidí ke křesťanství”. Je snad misijní práce kněze něčím nezákonným?

topkysk
Zdroj: screenshot Topky.sk

Islámská nadace na Slovensku se vůči TOPkám.sk zcela správně ohradila a požádala otevřeným dopisem k nápravě nadpisu inkriminovaného článku. Redakce následně výzvy otevřeného dopisu vyslyšela a nadpis upravila, ale URL adresu článku stále nechala ve stejné podobě:

Ashampoo_Snap_2015.07.07_18h05m19s_007_
Zdroj: screenshot ze stránek Topky.sk

I přes povrchní kosmetické úpravy obsahuje text spoustu nepravd. Především operuje s výrazem džihádistický, jako kdyby džihád nebyl ničím jiným, než pomůčkou teroristů z Islámského státu.

Ashampoo_Snap_2015.07.07_18h22m33s_009_
Zdroj: screenshot Topky.sk

Džihád není  krutý boj proti bezvěrcům a neznamená žádnou svatou válku světové nadvlády islámu. Samotný pojem “svatá válka” pochází od katolíků, kteří tak pojmenovali křížové výpravy proti muslimům. Slovo džihád pochází z arabského kořene Dža-Ha-DA, což v překladu znamená “Vyvíjet zvláštní úsilí”. Jazykově tedy slovo džihád znamená “Snažit se a usilovat”. Džihád je narozdíl od západního světa v muslimské komunitě vnímán jako kladný, pozitivní prvek.

Pozitivita slova džihád je patrná například v různých pozdravech, kdy studentovi vysoké školy lidé ke kladnému složení zkoušky přejí “Dělej džihád”. Takové přání rozhodně neznamená, že by student měl ve škole postřílet učitele, nebo že by dokonce měl unést letadlo směřující do Paříže nebo Londýna. Takové přání je poselství o překonání sama sebe ve snaze o lepší život.

Obecné zmínky o džihádu jsou v Koránu sporadické. Ve svaté knize muslimů nikde není v doslovném znění vůbec nic o džihádu jako o násilném šíření víry. Dokonce v 1. mekánském období se šíření víry pomocí násilí zcela vylučuje. Po odchodu muslimů do Medíny roku 622 se džihád jako šíření víry stal jedním z klíčových nařízení. Džihád je souborem mnoha povinností a skrývá v sobě také akt milosrdenství vůči zdravotně postiženým, starým a chudým lidem.

Wahhábisté a následovníci odpadlictví od Koránu považují džihád pouze jako prostředek boje vůči bezvěrcům. Samotné pojmenování džihádistická skupina vychází z předsudků a z myšlení náboženských radikálů, jež v muslimské populaci nesčítají ani více jak 100 000 lidí z celkového počtu více jak 1,5 miliardy muslimů. Název “džihádistická skupina” předem považuje džihád za něco špatného, a proto být členem džihádistické skupiny je předem považované za kriminální čin. Pokud média toto sousloví používají, chovají se stejně islamofobně jako hloupoučcí xenofobové například z IVČRN, Bloku proti islámu nebo jiného krajně pravicového spolku.

Džihádista je ten, kdo koná dobro, snaží se usilovat o lepší svět. Z této definice vyplývá, že být členem džihádistické skupiny není nic špatného, trestuhodného, tím méně odsouzeníhodného.

Média by měla informovat pravdivě. Neměla by rozšiřovat rasismy a nenávisti vůči skupinám obyvatel a už vůbec by neměla přispívat k očerňování spoluobčanů jiné barvy pleti, jiné sexuální orientace, nebo jiného vyznání.  Stejně tak by reportéři měli používat správné termíny a teroristy nazývat pouze teroristy, a nikoli názvoslovím, jímž teroristé umělohmotně kryjí svůj terorismus.

Nesnášenlivost začíná slovy a se slovy může začínat cesta k plynovým komorám nacistického režimu. Proto bychom jako společnost měli dbát na to, aby se podobné články očerňující muslimy, nebo třeba Romy, Židy, nikdy nevytvářely.