Orbán s Maďarskem by neměli zapomínat na dějiny svého národa

Přesně před rokem, 6. září 2014, Viktor Orbán v proslovu k maďarské menšině žijící v rumunském Băile Tuşnad sdělil vyděšeným novinářům svůj úmysl vytvořit z Maďarska čistě nacionální stát, ve kterém národ přestává být v pojetí Fideszu a Jobbiku součtem jednotlivců, ale sestává se z neznámé masy lidí, jež musí být řízena, posilována a rozvíjena zvrchu. Nový stát Maďarů od té doby přestává být demokracií a pozvolna se mění i pod tichým souhlasem Unie do podobenství další, Bělorusku se více blížící, diktatury. 

Důsledky a následky takové proměny můžeme vidět in natura právě v těchto dnech, kdy v politice Budapešti mizí jakékoli lidství s humanismem, protože diktátor posiluje svou moc v zemi stavbou zdí na srbsko – maďarské hranici. Miliony mizí za okny, zatímco lidé bez domova prchající před hrůzami válek v daleké Sýrii ztrácejí naději na jakékoli solidní zacházení. V dešti, za nezdarů počasí musí vysílení a žízniví směřovat k rakouské hranici, kde se konečně dočkají přívětivého zacházení.

Jako kdyby se opakovala situace z roku 1956, kdy Budapešť prožívala politickou revoluci se sovětskými tanky za zády. Političtí uprchlíci s maďarskými pasy, a dokonce i bez nich, směřovali do nejbližší demokratické země v okolí, kterou bylo mnohokrát Maďary nenáviděné Rakousko. Defilé utahaných a naprosto vysílených obyvatel země dunajské delty lákala, tak jako dnes, tehdejší novináře.

Ashampoo_Snap_2015.09.06_14h45m40s_003_
Maďarští uprchlíci utíkají do Rakouska v roce 1956; Zdroj: UNHCR

Vznikaly srdcervoucí snímky přeplněných nádraží, kde se uprchlíci z Budapešti váleli na zemi a kde kdo mohl dojít k názoru, že se místní obyvatelé chystají na novodobý exodus národů. Přeplněné vlaky, autobusy a dokonce i stovky lidí přicházejících po krajnici silnice ukazovaly závažnost politické, ale také tehdejší celospolečenské situace. Nikdo v roce 1956 nekladl politickým uprchlíkům překážky. Dokonce nikdo přicházející nešťastníky nepovažoval za kriminálníky, protože před očima viděl krev zabitých odpůrců sovětské kolonizace, jež se nesmazatelným písmem podepsala nejen na historii Maďarska.

Je velká škoda, že všichni zapomínají na svou vlastní minulost a chovají se k uprchlíkům macešsky, i když sami kdysi očekávali něco jiného. Jaké bylo štěstí, že na konci šedesátých let minulého století neexistoval internet a televizi míval v Česku jen malý okruh Čechoslováků……..Blesk, Aha s dalšími bulváry také neexistovaly, a tak nebyl nikdo, kdo by krajní pravici lezl do zadku.

Předem nikoho nenapadlo ani omylem, že by se rakouská vláda začala porušovat mezinárodní právo, jež bylo teprve před několika lety za těžkých porodních bolestí přivedeno na svět. 4. listopadu 1956 sovětské tanky vtrhly do Budapešti, zatímco každým dnem do sousedního Rakouska zamířilo na 180 000 maďarských uprchlíků. Dalších 20 000 zamířilo do Jugoslávie. Chtěla snad více jak stovka tisíc lidí okupovat Vídeň? Rakušané začali jednat a poskytovali nově příchozím péči. Začala jednání a jednotlivé státy 37 zemí světa nabídlo během deseti týdnům prvním sto tisícům azyl. Vídenští politici se tenkrát ukázali jako skuteční machři. Neodmítli pomoc, přístřešek a vedli politická jednání s představiteli ostatních států.

Orbán by si měl vzpomenout na minulost svého vlastního národa. Místo toho porušuje mezinárodní právo a kriminalizuje přechod hranic léty odnětí svobody. Liberální demokracie je nahrazována diktátorskými choutkami, kterým se musí každý jednotlivec chtě nechtě podrobit. Překonávání politické čáry mezi státy je nyní podle Budapešti trestné…..stejně tak poškozování předraženého plotu je trestným činem……kdyby se stejně před více než padesáti lety zachovalo Rakousko, na 180 000 Maďarů by bylo potencionálními kriminálníky odsouzenými až ke třem letům odnětí svobody.

Je to stejně zvláštní……stát, ze kterého prchali desítky tisíc se chová jako diktatura, zatímco země, jež poskytla azyl utiskovaným, nyní ve věci syrských uprchlíků dělá totéž. Nekriminalizuje je a snaží se k uprchlíkům chovat lidsky. Co se to s námi všemi stalo…….odhazujeme humanismus, jako kdyby se jednalo o relikvie slabosti, zatímco podpora xenofobie bývá považována za politiku budoucnosti.

Ashampoo_Snap_2015.09.06_16h24m04s_005_
Zdroj: Viktor Orbán, proslov k maďarské menšině žijící v rumunském Băile Tuşnad

Budapešť jde ve šlépějích Orbánova ideálu krajně xenobofní společnosti, ve které sedí na piedestálu diktátor s jedinou volitelnou stranou i podupaným národem. Organizace spojených národů by měla vůči Maďarsku okamžitě zasáhnout, protože Budapešť porušuje úmluvy, ke kterým se kdysi sama zavázala. Národní bohatství ve světlech plánů Fideszu vypadá dosti chudě. Je stejně bezcenné, jako představy premiéra o lidských právech.