Polští židovští uprchlíci a syrští uprchlíci: jiná doba, stejná nenávist

Kdyby lidé nezapomínali na události z vlastních dějin, zcela jistě by nastávající události komentovali jinak, než je tomu nyní. Politici se senzace chtivými médii rádi poukazují na to, že syrští uprchlíci pouze přes Česko migrují do nedalekého Německa, ale oba dva zapomínají, že v podobné situaci byli v nedalekém Polsku například tamní Židé, jež nechtěli žít nadále ve své zemi kvůli opakujícím se pogromům, jako byl například ten v Kielcích z 4. července 1946.

Tehdejšímu řádění útočníků podlehlo na 42 lidí. Mezi oběťmi byly také děti, ženy i staří lidé. Policie v poválečném a značně poničeném státě nebyla schopna a částečně také ochotna ochránit své židovské spoluobčany.

[quote_center]Sověty pronásledovaní, unášení a často v gulazích týraní se díky tomu stali obětí nejrůznějších útoků a pronásledování.[/quote_center]

Těžká, lehká zranění, znásilnění, nebo vyhrožování ublížením na životě, či na zdraví se množily doslova geometrickou řadou. Situace polských Židů byla velmi obtížná a zároveň těžko řešitelná.

Bylo několik měsíců po válce, ale to samo o sobě nazaručovalo žádné větší bezpečí. Od nejrůznějších gangů, bojůvek, i některých starousedlíků nebylo možné očekávat nic pěkného. Válka, jak se  zdá, některé spoluobčany naučila krutosti, nikoli slitování, porozumění a jakékoli touhy pomoci druhým. V zemi vládla enormní chudoba a nedostatek prakticky čehokoli. Ovšem, to samo o sobě není překážkou k projevům lidskosti. Běžný školák, a spolu s ním z celkového pohledu také veřejnost, neví skoro vůbec nic o poválečných dějinách a co následovalo poté.

[quote_center]Židé v roce 1946 prchali z mírového Polska před nebezpečím i ohrožením vlastních životů a zdraví. Za svůj cíl si vybrali tábory pro bezdomovce v západních okupačních zónách Německa a Rakouska, odkud doufali v další cestu za azylem například do USA, Kanady nebo některého z dalších států světa.[/quote_center]

Na 200 000 uprchlíků cestovalo vlaky do jimi předem vybrané oblasti(pro srovnání, do EU přišlo celkem zhruba na 384 000 uprchlíků a jen velmi nepatrné množství z nich překročilo hranice Česka za cestou do skandinávie nebo Německa). Kdyby se polských uprchlíků v roe 1946 zeptali novináři, zcela jistě by židovští uprchlíci, stejně jako ti uprchlíci dnešní doby, říkali, že chtějí do Německa. Kdyby v poválečné Evropě existoval bulvár, zcela jistě by odpovědi uprchlíků upravil podle svého, do sexy podobenství neofašistických klišé ukrývajících se za mantrou dokonalého vlastenectví.Komunisté nebyli nadšeni z migrujících Židů, protože se většinou jednalo o navrátilce ze sovětských gulagů.

[quote_center]Lidé, jež pocítili vroucí náruč Stalinova režimu, nelegálně přecházeli československé hranice.[/quote_center]

Opět se tu nabízí paralela s dneškem. Uprchlíci tehdy i dnes neměli doklady…..případně měli své doklady v takovém stavu, že se staly naprosto nepoužitelnými. Jak již bylo řečeno, na 200 000 lidí přicházelo do poválečného Československa a tehdejší vláda si s přílivem uprchlíků neuměla poradit. V tomto ohledu je současná situace s uprchlíky trošku jiná. Nepřichází jich na stovky tisíc a vláda nemá problém s nově příchozími. 27. července 1946 československá vláda přijala usnesení o pomoci běžencům prchajícím před událostmi v sousedním Polsku.

[quote_center]Polští uprchlíci byli považováni, tak jako ti dnešní, za šiřitele a roznašeče nebezpečných nemocí, teroristy narušující řád ve společnosti a podvodné obchodníky, jež nechtějí nic jiného, než okrást kolemjdoucího Čechoslováka[/quote_center]

Dobový tisk se plnil nejrůznějšími štvavými články a úvahami, jako kdyby druhá republika neskončila a antisemitismus nadále ovládal veřejný prostor. Bylo to velmi smutné, protože se takovým přístupem šlapalo po 3,5 milionech polských Židech, kteří byli nacisty během druhé světové války povražděni. Svobodné poválečné Polsko oficiálně podle statistik evidovalo jen na 250 000 Židů. Antisemitismus s myšlenkami extrémismu nezahynul ani po zániku Hitlerovy říše.

[quote_center]Komunisté v Polsku pogromy na Židy bagatelizovali, zatímco českoslovenští soudruzi odmítali zřídit v příhraniční oblasti u Ostravy tábor pro uprchlíky. [/quote_center]

Provádění dvouletého plánu vyžaduje, aby na Ostravsku byl klid, aby dělnictvo nebylo zneklidňováno možností rozšíření nemocí!………komunisté ve svých projevech podle dobových svědectví reagovali podle jednoduchosti antisemitismu. Ostatně, přístup komunistických zákonodárců vůči uprchlíkům není o moc lepší. Stačí si vzpomenout na některé ze zasedání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Tam dokonce komunističtí poslanci ve veřejně přístupných interpelacích rozšiřují lži a hoaxy o tom, že uprchlík dostává víc peněz, než “našinec” s minimální mzdou. Dokonce přichází  z ulice Politických vězňů čas na rozpravy o “zdravotní závadnosti” putujících uprchlíků. Jak se ta historie neustále opakuje i se svými závadnými jevy………bohužel, nenávistnou slinou trpí také jedinci z ODS, ČSSD……..

Krajně pravicoví extrémisté dávají ve věci současných uprchlíků prostor antisemitismu a na sociálních sítích bez obtíží navrhují, aby uprchlíci byli ubytováni v prostorech koncentračních táborů. I v tomto se situace opakuje.

[quote_center]Docházelo ke zpochybňování důvodů, proč uprchlíci utíkají ze své domoviny a sílila snaha totálně izolovat židovské uprchlíky od ostatního obyvatelstva[/quote_center]

Vládní, ale také regionální úředníci považovali polské uprchlíky za lháře a zpochybňovali, že by nově příchozí byli oběťmi násilí, nebo ohrožení ve své domovině, protože vláda osvobozeného a samostatného Polska se k událostem, například v Krakově a dalších městech, staví zdrženlivě a popírá jakékoli pogromy v poválečné historii státu.

[quote_center]Úřední šiml dokonce navrhoval polské Židy umístit do již existujících internačních táborů pro Němce.[/quote_center]

To samo o sobě říká, jaký postoj společnost ve věci uprchlictví zastávala. Režim nechtěl, aby přibližně 200 000 lidí zůstalo v Československu, Bylo to znát na rétorice, s jakou úředníci věc komentovali: “Kdo má ručiti za to, není-li to jen záminka, aby se zde v ČSR roztrousili a byli dále na obtíž“. Děsy a běsy minulého nesnášení jsou de facto stejné s těmi současnými.

Kalich lidskosti zakaloval stále rostoucí sionismus, jež v diasporách evropských zemí vyrostl a následně si nárokoval, ve snaze překonat antisemitismus okolního prostředí, stále více místa zvláště mezi židovskou omladinou, jež často viděla v Palestině cíl svého putování.

Sionisty ve Svaté zemi podporovali také Židé ze Spojených států amerických……ti sice podporovali kulturní cíle sionismu, ale nepodporovali politické cíle sionistů uznat Židy jako národ bez domova. Američtí Židé sionisty v Palestině podporovali nejspíš jen díky neznalosti. Hlavní iniciátor jednání o vzniku státu Židů v Palestině, Chaim Azriel Weizmann, se k americké podpoře vyjádřil se slovy: “Ti bohatí Židé,  kteří se nemohli úplně zbavit pocitu odpovědnosti vůči svým lidem,  avšak nemohli se současně ztotožnit s nadějemi mas,  byli připraveni pomáhat asi v tom smyslu,  že jejich pravá ruka nevěděla,  co dělá levá.  Pro ně byla zamýšlená univerzita v Jeruzalémě filantropií,  která je nijak nekompromitovala,  pro nás to bylo národní obrození.  Oni dávali se zapřením,  my jsme přijímali s výhradami

Odpůrci sionismu byli proti vytvoření jakéhokoli židovského státu, protože jejich slovy: “Židé jsou a pravděpodobně také dlouho zůstanou menšinou obyvatelstva Palestiny, a proto by se mohli dostat do sporů se svými sousedy jiných ras a jiného náboženství, což by vážně ohrožovalo jejich vlastní vývoj“. Sionisté se na Blízkém východě a v některých evropských zemích dopouštěli terorismu, bombových útoků i ůnosů zejména Britů na území dnešního Izraele.

[quote_center]Radikální nacionalismus některých mladých židovských uprchlíků z Polska, projevující se například polovojenskými cvičeními v uprchlických táborech v Náchodě a Broumově, vyvolával v úřednících a společnosti obavy z  terorismu. [/quote_center]

Radikální nacionalismus není nikdy dobrý, protože volá po krajních řešeních, jakými může být genocida, nebo ochota k aplikování reasismu, či eugeniky jako pomocníka k zachování “čistoty” rasy. Problematika sionismu není hlavní součástí tohoto článku, proto se jím nebudeme blíže zabývat. Mohli bychom zmínit například závěry Kingovy a Craneovy vyšetřovací komise vůči sionistickému programu na Blízkém východě: “Žádný britský úředník,  s kterým komisaři jednali, nevěří,  že sionistický program může být uskutečněn jinak,  než silou zbraní. Jen velmi zredukovaný sionistický program by měl být vyzkoušen a předložen na mírové konferenci a pak jen velmi pomalu zahájen

[quote_center]Nikdo z tehdejších polských uprchlíků se nedopustil na území Československa teroristického útoku[/quote_center]

I zde bychom mohli najít podobné paralely. Politici, úředníci se obávají teroristů z Islámského státu, stejně, jako se poválečný státní šiml obával terorismu sionistů, jež se nepokrytě hlásili k teroristickým organizacím jako byla Hagana, Irgun, nebo Lechi. V uprchlických táborech se objevovaly vlajky se symbolikou těchto organizací. Terorismus přináší smrt a v tomto ohledu je jedno, jestli jde o terorismus sionismu nebo wahhábismu.

Obavy z terorismu byly československými úředníky nesmyslné a často zbytečně živené například tím, že nacionalisticky cítící omladina hovořila hebrejsky. I v tom je možné vidět další paralely s dneškem. Přicházející uprchlíci roku 2015 hovoří arabsky, a proto jsou pro některé spoluobčany teroristy, protože vrazi ze Sýrie hovoří stejným jazykem jako uprchlík. Je to další rasismus napojený na kulturní šovinismus, islamofobii a nedaleko postávající antisemitismus.

Některá faktografická data o polských uprchlících v Československu byla čerpána z archivu vizuální historie USC Shoah Foundation. Pokud chceme hovořit o současnosti, měli bychom vědět o minulosti, protože pouze tak jsme schopni předcházet genocidě, rasismu a nenávisti vůči těm, co potřebují pomoci.