Svět médií selhává stejně jako za druhé republiky

Televizní zprávy se podobají úchylné hře pravidelných hejtů na uprchlíky. Průměrný divák s nulovým povědomím dostane dávku demagogie, kdy se dozví o válce na srbsko-maďarských hranicích a ke slovu se dostávají nacionální bolševici, protože jsou ochotni tzv bránit hranice státu.

Co na tom, že se jedná o neofašisty volající po republice i národu složeného čistě ze Slovanského obyvatelstva. Češi 21. století nepoznali genocidu, a tak si zcela naivně myslí, že daleko cupitající kostřička budoucích obětí je hodně daleko……..a kdyby přeci jen přišla blíž…..nebude se týkat většiny, ale pouze části obyvatel, o kterých stejně v médiích  dnem i nocí vznikají nejrůznější hejty…….ve své naivitě si vůbec neuvědomujeme, že se chováme stejně, jako před sedmdersáti lety, kdy nacismus hejtoval Židy a považoval je za viníky všeho špatného.

Židé se v účelových článcích dopouštěli těch nejhorších činů, a dokonce nechyběla obvinění ze znásilnění malé holčičky, nebo přepadení křesťranské a zaručeně slovanské babičky. Národ se utápěl v obnoveném svatováclavském kultu, pavézy husitů dodávaly tón velkoleposti národa, zatímco poslanci přemýšleli o tom, jak lépe a dokonaleji koncentrovat alespoň na začáítku všeho zlého ty kočující Romy, proti kterým se ve dvacátem sedmém roce začínajícího století vyslovil tatíček národa, Tomáš Garique Masaryk. Češi, jež se sami v období nacistické okupace stali obětí Hitlerem organizované genocidy, nyní sami od sebe chystali genocidu novou……..řada lidí tehdy ponižování Romů přecházela a dokonce s ním souhlasila, protože v národě existovaly zlidovělé předsudky, kvůli kterým je správné, pokud se chce národ před “špatnými živly” bránit.

Stejné předsudky ve Spojeném království do Noci křišťálových nožů mohou za zbytečnou smrt Židů z nacisty okupovaného Polska. Tehdejší, ale také dnešní britská společnost v sobě má zakořeněnou nenávist k “těm z Východu”…..tedy alespoň britský bulvár s krajně pravicovými politickými stranami a sdruženími extrémistů. Květnatě komentují nové imigranty z Česka, Polska i Maďarska……podávají hysterizující svědectví o tom, jak jsou imigranti hluční, dělají bordel a ohrožují Brita na každodenním životě. Ostrovní společenské zřízení zatím takové projevy odmítá a politik, jež je usvědčen z očerňování cizinců, je veřejně vyzýván k abdikaci a politický život pro něj de facto končí……..i když……..popularita nositelů radikálních názorů je ve Spojeném království díky klesající ekonomice stále vyšší. Ne nadarmo si například takový UKIP dělá choutky na úspěch v dalších volbách.

Ostatně, Československo první i druhé republiky nebylo dlouho demokracií. Setkání pátečníků na Hradě…….vytvoření vyvolených reportérů majících nadstandartní přístup do médií……to všechno naznačovalo tomu, že československá demokracie není zrovna demokracií v pravém slova smyslu. Demokracie demokracií ve skutečnosti nebyla, ale byla jí ve smyslu ideologickém, kdy pátečničtí novináři a spisovatelé vytvářeli dojem, jež byl následně přenášen dál v povědomí náruživého, ale také občasného čtenáře běžně dostupných periodik.

Média mají velkou moc překreslovat současný stav do podobenství něčeho, co ve skutečnosti není. Pokud uznávaný deník, zpravodajské servery na internetu, rozhlas něco tvrdí, je takové tvrzení předem považované za pravdivé, i když pravdivým není. S pádem komunismu jsme si z vlastní pohodlnosti navykly pohlížet na novinářskou obec jako na uskupení profesionálů, jímž stavovská čest a kodex profesionála nedovoluje zneužívat své postavení k rozšiřování neofašistických, neonacistických, nebo dokonce nacionálně bolševických ideí.

I novináři jsou jenom lidé a mají své slabosti. Jejich práce je ovlivňována šéfredaktory i potřebami vedení mediálních magnátů. Bylo tomu za druhé, první republiky. Bylo tomu za komunismu a je tomu i nyní. Novinář může odmítnout, že nebude psát o tom či onom. Může říct, že nebude natáčet reportáž v Maďarsku a nebude ve večerních pořadech hovořit o uprchlících jako o hordách okupantů……..jenže, pokud odmítne……může o práci přijít. A jelikož ho vyhodila společnost s celorepublikovým dosahem a značnou pověstí, dostane rebelující novinář další práci jen ztěží. Novináři dneška jsou motivováni klesající a zvyšující se čteností, sledovaností a zájmem budoucího publika.

Hejty na Primě, Nově vůči uprchlíkům a Romům jsou zárukou kontroverze a s tím spojeného úspěchu. Druhorepublikové Československo se radikalizovalo, a tak se média ve stále větší míře opírala o ŽIdy. Protože i tenkrát sledovanost a čtenost byla velmi důležitou. I když situace v mediálním prostoru byla oproti dnešku jinou, tak zápas o ideologii v médiích probíhal tehdy a probíhá také nyní. Na konci první republiky a v průběhu kratičké druhé republiky díky vládou a systémem preferované ideologie vstupovali stále více do veřejného prostoru proideologicky píšící novináři. Zradili morálku……zradili profesionalitu, za to se stali veřejně známými a nejvíce zveřejňovanými.

Skupinka redaktorů dodávala tón a byla žhavými koňmi v zápasu médií…….tedy alespoň do okamžiku, kdy cenzura nedosáhla takového rozsahu, že psát mohli jen novináři s proideologicky orientovaným smýšlením a k dostání byl jen povolený segment novin. Tzv “uprchlická krize” přivádí svět žurnalismu do podobného postavení, v jakém se nacházel na konci první a v průběhu druhé republiky. Extrémistické spolky vyhledávají spřátelené duše v nejrůznějších všeobecně uznávaných “zprávařských” společnostech, protože neofašismem ovoněný novinář vylíčí nacionálně bolševický spolek v krásných barvách, zatímco nezávislý, by musel poukázat na skutečnou podstatu, jež není pro diváka vůbec lákavou.

Je veřejným tajemstvím, že spřátelení lidé s islamofobními spolky, neofašisty a nacionálními bolševiky píší a působí například v Lidovkách, krajských redakcích Deníku.cz, na Nově i v rozšířené edici na Primě. Zejména Prima FTV poslední dobou selhává a přibližuje divákovi pohled na svět ze sedla neofašisty, případně nacionálního bolševika. Jsou to především Janotka s Roubem, kdo ve věci uprchlíků neinformují, ale přispívají ke skandalizaci problematiky, rozšiřování hejtů a “zdomácnění” nesnášenlivého postoje nejen vůči uprchlíkům, ale také multikulturalismu jako takovému.

Když se lež objevuje stále častěji, stává se pravdou. Tento přerod do náruče nehynoucí pravdy usnadňují ti, pro něž je informace určena. Jednoúčelovým informacím a dezinformacím nejsnáze věří lidé s nízkým stupněm vzdělání, k pochopení všech souvislostí je třeba mít patřičný rozhled. Čtenář nebo divák inklinující k extrémismu je často nositelem nízké sociální inteligence, kvůli které není schopen dostatečné empatie. Své potíže a životní neúspěchy pokládá za chyby jiných, a proto je takový člověk rád, když může za ztrátu zaměstnání vinit třeba uprchlíky, protože ti dostávají od státu větší podporu, než on sám. A pokud existují reportáže útočící vůči někomu kulturně a společensky odlišnému………tím líp.

I v tomto ohledu se opakuje starý scínář z druhé a konce první republiky. Žid mohl za to, jak se měl nevzdělaný Čech špatně a Žid mohl také za nezaměstnanost………dnes, kdybychom ve starých neofašistických hláškách zaměnili výraz Žid za uprchlík, nic by se ve významu neměnilo a proextrémisticky naladění spoluobčané by pozměněné větičky kladně přijímali tak, jako kdysi před více než sedmdesáti lety.

Je velká ostuda, že se staré nenávisti stále opakují, a že je svět médií ochotný stále stejně přisluhovat k rozšiřování špinavostí minulosti, jež může sama o sobě skončit dalším lidským selháním, naptříklad holocaustem, nebo koncentračními tábory.