Žádná petice ani referendum neumožňuje vystoupení z Unie…..a je to tak dobře

Je komické, jak lidé skáčou extrémistickým demagogům na petice za vystoupení z EU. Před neználka se hodí Lisabonská smlouva, Ústava ČR na pozlacený háček a tak jako rybář čeká na tučný úlovek, čecháčkovský ultranacionalista doufá v co nejtučnější úlovek souvěrců, jež by v období voleb mohl jinak núspěšné tragedy poslat do lavic poslanecké sněmovny. Ve svém důsledku na tom není nic divného. Krajně pravicové, stejně jako krajně levicové spolky jednají podle předem zajetého programu.

Když není “dostupný cikán”, přichází na řadu Vietnamec, nebo třeba muslim, islám a v neposlední řadě tolik vděčný uprchlík, o kterém se za pomoci starých fotografií z nejrůznějších severoafrických a blízkovýchodních krizí tak dobře lže a vůbec bájeslovně píše. Vlastenecké noviny, Parlamentní listy a další brak extrémistických luhů a hájů nalézá své odbytiště, zatímco političtí matadoři na poli nesnášení zkoušejí v hypotetických světech pekelných bran zapalovat slaměného panáka s eurovlajkou na krku. I když je k dispozici internet a kde kdo si může cokoli na vlastní oči ověřit……stále ještě existuje šance na informační šum zejména v oblasti sociálních sítích, kde je extrémistická obec nejaktivnější.

Téměř nikoho ani v nejmenším nenapadne, že není možné formou petic rozhodovat o otázkách mezinárodní politiky státu. Lisabonská smlouva sice dává možnost vystoupení z Unie, ale ukončení členství je možné pouze tehdy, pokud v členských státech existuje zákonná cesta k projevení vůle obyvatel státu odejít ze společné integrace, ke které se jmenovitě Česká republika dobrovolně přihlásila. Celé to vzdáleně připomíná politickou krizi Velké Británie v roce 1975, kdy Londýn chtěl zasažen sociálními bouřemi a politickou nestabilitou vystoupit z Evropského společenství. Politici potřebovali úspěch, vsadili na nacionalismus a tím doufali, že odvedou oči voličů od skutečně vážných problémů, s nimiž jakákoli integrace nebo účast v mezinárodních organizacích nemá nic společného.

Státy, které chtějí vystupovat ze společného prostoru, hrají jednoaktovku na slepého i hluchého, kdy si politici jsou velmi dobře vědomi toho, že není jiná, stejně kvalitní a stejně demokratická alternativa k současné Evropské unii. Volání po vystupování je velmi často doprovázeno nějakými paradoxy, jež jsou docela nešikovně skrývány před náhodným pozorovatelem. Tak například, Velká Británie otevřela otázku svého vystoupení v EU v době, kdy Unie uzavřela řadu jednání o zónách volného obchodu s anglicky mluvícímio zeměmi. Díky těmto jednáním nebude pro Británii v oblasti obchodu s anglicky mluvícími zeměmi představovat žádné výrazné omezení. Jinými slovy, proces integrace a ekonomické svobody pro členské státy přináší výrazné výhody, kterých by samy nebyly schopny.

Vystupovat z Evropského společenství chtělo pro Evropana téměř neznámé Grónsko, a dokonce i socialisté z krachujícího Řecka, jež po léta nebylo schopné využít potenciálu, jehož se zuby nehty chytilo například Španělsko nebo Irsko. Jihoevropská kolébka evropské civilizace navíc “doplatila” na rozšiřování Unie, a to především tím, že se část peněz, které mělo dostat Řecko, přerozdělila mezi nově příchozí státy, mezi kterými byla také Česká republika.

Zcela nepopiratelnou pravdou zůstává neschopnost Bruselu v postoji vůči neúspěšným regionům evropského prostoru. Mělo by se společenství k neúspěšnému outsiderovi zachovat jako Spojené státy americké k Portoriku, nebo by měly být prioritními zájmy bank států, jež v krachující ekonomice mají své ekonomické zájmy? Měl by se dát kapitál k dokončení promeškaných ekonomických reforem, nebo se bude tlačit na neúspěšného tlačit ve víře v zázrak? To všechno jsou velmi důležité otázky…..nicméně není to důvod k odepsání Bruselu, protože potíže mají mnohem hlubší a složitější důvod, historii průběh.

Populističtí extrémisté hrají s Čechy hru ve vabank, protože velmi dobře vědí, že to stát nedokáže bez eurodotací. Nebýt Unie, nestavěly by se silnice, neopravovaly železnice, neplatily by se projekty v oblasti sociální………lidé jako Okamura mají ústa plná slov o vystupování, ale zároveň nic neříkají o alternativách, protože velmi dobře vědí, že ruské společenství by Česku nepřineslo žádná výrazná pozitiva. Svobodní nadávají na Brusel, ale sami mají europoslance, jež se chová přesně tak, jak se od radikála s kravatou očekává. Spojil se s extrémisty z Velké Británie, bere pníze za svůj mandát a ve schizofrenním rozpoložení zvažuje, zda svou partaj ve jménu ochrany před Hamplem nezavést do starých vod, díky nimž se beránci stali nevolitelnými.

Formou petice není možné rozhodovat o otázkách mezinárodní politiky. Neexistuje zákon o petičním právu, který by hlasování o peticích tohto rázu povoloval a podle slov parlamentářů ani nic takového v budoucnu není v plánu. A je to samozřejmě dobře. Referendum nesmí zasahovat do sféry mezinárodních vztahů, lidských práv i ústavou garantovaných zvyklostí v demokraciích zcela běžných.

Extrémní český nacionalismus projevující se neofašismem přebarveného náckovství Adolfa Hitlera s  čechoslovakismem vidí záchranu v Rusku a v Evropské unii spatřuje třecí plochy namířené proti Kremlu Se zvyšující se mírou extrémismu a nestability ve společnosti dochází ke zvyšování hlasů po ukončení nejrůznějších forem integrace, protože například integrace na evropském kolbišti přináší odklon od starých ismů i vyznávání táborů MY a ONI. Utvářejí se jednotné recepty jak na extrémismus, jak na posílení lidských práv…..nacionalisté ztrácejí živnou půdu pro své aktivity a vznikají nejrůznější snahy o lidové hlasování, vládu lidu…….zatímco nikdo nemá ani potuchy o tom, jak by v rámci demokracie taková vláda zespodu měla vypadat. Vláda lidu je dalším přiblížením společnosti k autokracii a velmi nebezpečným ismům přivádějícím nejrůznější omezení svobod doposud garantovanou ústavou, evropským i mezinárodním právem. 

Evropská unie má svá bolavá místa a o změně mnoha věcí by se mohlo diskutovat………..nicméně Evropská unie je nejúspěšnějším integračním společenstvím v historii a nesrovnávejme ji se snahami Jiřího z Poděbrad, který integraci v období 15. století vnímal jako politickou formaci islamofobie, hysterie, jež tehdejší svět zasáhla. Současná Unie je založena na odlišných principech, ve kterých je zakotvena mimo jiné také náboženská svoboda……což by v případě “husitského krále” možné zcela jistě nebylo……..jak by také mohlo, když husitství bylo samo o sobě založené na náboženském fanatismu, představách o jediné správné víře, jež často neměla s Biblí a slovy Krista pranic společného.

Evropská unie hledá cestu k přerodu papírové solidarity do podobenství skutečných kroků, ve kterých bude s uprchlíkem napříč osmadvacítky zacházeno stejně. Nyní není důležité, že to bylo právě Německo s Francií, kdo nejvíc horoval pro Dublinskou dohodu přehazující vše na hraniční oblasti v Schengenského prostoru. Mnohem důležitější je neporušovat lidská práva a pomoci potřebným. Čerpání dotací s polečně s podílem na zbrojení ve válečných zónách si žádá převzetí zodpovědnosti například přijetím uprchlíků, péči o ně……stejně tak by se Česká republika měla zajímat o vytvoření reálných plánů na to, jak změnit svět k lepšímu. Není čas na myšlenky o vystupování…….je čas na vytvoření světa, kde lidská práva neznamenají jen písmenka na papíru.