Kdyby dánský Žid nezaplatil rybáři, nezachránil by si ve Švédsku život před náckem

Cesta před jistou smrtí nebo těžkými útrapami něco stojí. Bylo tomu za druhé světové války a je tomu také dnes. Zhýralá touha těžit na bezvýchodné situaci ostatních není nic nového. Zákon nabídky a poptávky může osvobodit, nebo odsoudit ostatní do pekla koncentračních táborů, rozstřílených ulic chladného města nebo náručí náboženských fanatiků. Přesně stanovená suma nabízí šanci…….naději……možnost poskytnout svým blízkým život bez obav o životy a zdraví…..to je přesně to, co Evropan 21. století nechápe. Předem vidí kriminální gangy zneužívající uprchlíka…..před očima mají bohatého nadutce zneužívajícího situace ve svůj prospěch…..jenže, ve skutečnosti všechno může být naprosto jinak. 

Pokud jde o život a zdraví, jdou byrokratické překážky stranou. Možná by nebylo od věci poučit se z minulosti, kdy záchrana za úplatu byla jedinou možností, jak útéct před nacistickým režimem. Řeč je především o severském Dánsku. Zapomeňme na nepravdivé pověsti o hrdindství dánského národa posílajícího balíčky jídla do Terezína, nebo na prášilovské povídky o králi Kristiánovi X., jež měl s Davidovou hvězdou na klopě koňmo korzovat kodaňskými uličkami. Nacistické Německo chtělo svého severního souseda bez Židů. Okupačním úřadům bylo jedno kam rasově nečistý nepřítel uteče. Gestapo s esesáky zasahovalo jen na přímé udání.

[quote_center]Chtěl-li některý se sedmi tisíc místních Židů utéct před náckem, musel si načerno koupit u některého z rybářů místo na lodi.[/quote_center]

Vysolil za každého člena rodiny v přepočtu na dnešní českou korunu rovných 100 000. Pokud je neměl, nemohl utéct do sousedního, “neutrálního” Švédska, jež se také zčásti koupalo v antisemitském tónu i částečné ochotě spolupracovalo s Berlínem. Majitelé bárek, maličkých kocábek i větších rybářských lodí za nelidsky vydělané peníze kupovali manželkám kožichy, věci do domácnosti, nové lodě, zatímco se strachem obávali z odhalení orgány celní nebo daňové správy, jež by si zcela jistě smlsla na nemalé rybářově sumě.

[quote_center]850 000 000 korun z kapes dánských Židů zmizelo “ve chřtánu” nenasytných dánských převaděčů a jejich pomocníků. [/quote_center]

69 % současného státního rozpočtu České republiky proteklo rukama tehdejších převaděčských “gangů”, s nimiž spolupracovalo několik místních odbojářských skupin. Mezi přepravovanými byla rovněž osmdesátka židovských dětí z Československa, jež rodiče v roce 1939 do Kodaně vyslali do bezpečí před Hitlerem. Děcka s náhradními rodinami utíkala, zatímco veškerý židovský majetek v Dánsku zůstával. Během války se ho ujali jiní lidé. Přijali ho za svůj a navrátivší původní majitelé často neměli v prvních chvílích kam se schovat. Vzali za vděk dočasným ubytováním. Naprostá většina dánského židovského obyvatelstva se po osvobození vrátila zpátky do své vlasti. Jen velmi malá část ze skoro pěti set internovaných v terezínském  ghettu zemřela (První transport dánských Židů v počtu 83 osob přijel do terezínského ghetta 5. října 1943. Později jejich počet vzrostl až na 466 osob. Dánští Židé byli ušetřeni transportu do vyhlazovacích táborů na Východě). I proto se možná zapomíná na to špatné a prostor se vyklízí báchorkám.

Zapomnělo se na diskutabilní chování Židů navrátivších se ze Švédska k Židům přicházejícím z Terezína……vyšuměla vina, kterou zachránění cítili vůči těm, co museli zakusit peklo koncentráku……..černé svědomí táhnoucí se jako lakmusový papírek bylo kvapíkem nahrazeno celonárodním bájeslovím, ve kterém šmahem pera tisíce odbojářů doplnily virtuální statisíce aktivních odhodlanců a odpůrců nacistické ideologie………po vyhrané bitvě vždy rostou křídla, zatímco se svědomí zahrabává hlouběji, než je to obvyklé. Na konci války to byl všeobecně rozšířený jev. Například komunistická moc v Československu upravovala příběhy známých genocidií a katastrof. Zahlazovala stopy po aktivním podílení se četníků na holocaustu Romů a někeré esesáky v zájmu ochrany stalinismu zaměstnávala jako poradce nových výslechových metod osvobozené republiky.

Co by se stalo, kdyby lidé reagovali stejně vůči dánským židovským uprchlíkům jako je tomu vůči uprchlíkům dnes? Opakovali by dnešní kritici uprchlíků oblíbené mantry o tom, že “ten Žid je bohatý a za velké peníze podporuje převaděčské mafiány“? Pokud by průměrný Evropan neměl za prdelí nácka s krutou okupační správou a koncentračními tábory smrti, zcela jistě by spustil svou oblíbenou písničku, s níž prosluli například Čechoslováci konce první a průběhu druhé republiky. Tehdy ještě náckem neobsazení předci si neuvědomovali svou malost a nízkost ve světlech kvetoucího fašismu.

V případě vážného ohrožení majetek neznamená nic a člověk se ho rád pod tlakem událostí zbaví. Tedy pokud potřebuje mnoho peněz k cestě za větším bezpečím. Možná bychom se měli ptát sami sebe, proč někteří lidé využijí každé situace k obohacení. Proč není lidský tvor ochoten zdarma udělat pro toho druhého akt nezištného milosrdenství, zvláště, pokud jde o život třeba dětí, nemohoucích. V člověku hluboko uvnitř doutná nelítostná bestie…..bohužel, má tendenci objevovat se v okamžicích, kdy by raději měla spát. Dánští Židé si za těžké peníze museli chtě nechtě kupovat lístek na život, protože si to lidská bestialita žádala……..k něčemu podobnému jsou nuceni současní uprchlíci….někdo může říct, že se jedná o něco jiného……ale buďme soudní. Nejedná se o nic jiného. Scénář se velmi výrazně opakuje a spolu s ním propadáme jako společnost do opakovaného tmářství.