Netanjahu politikou nenávisti vyrábí další teroristy

Benjamin Netanjahu z dlouhodobého hlediska nenabízí vůbec nic pro lepší bezpečnost Izraele. Místo toho politikou apartheidu, rasové nesnášenlivosti, stavbou segregačních betonových zdí a bouráním palestindských obydlí vyrábí budoucí teroristy, kteří ve všem izraelském vidí nepřátele na život a na smrt. Nenávist plozená v Knessetu nevytváří atmosféru přátelského sousedství. S rostoucí vládní agresí roste agrese utlačovaných a radikální uskupení beroucí si Palestince za své vazaly, vzkvétají jako houby po jarním dešti. 

Izraelská vláda reaguje na napjatý stav v zemi po svém. Nenasadí medicínu na nemocného pacienta, ale v rozporu se zásadami demokracie přidá na represi. Vydá zákazy v paleszinských čtvrtích ve východním Jeruzalémě. Povolá 1 400 záložníků pohraniční policie do nouzového stavu…..vybuduje dvojitý plot kolem pásma Gazy….vyšle studentíky vojenské školy k hlídkování do ulic hlavního města……společnost se ještě víc militarizuje, atomizuje na dva nepřekonatelné tábory. Seznam vládních opatření je obrovský. Dochází k vyzbrojování židovské části obyvatelstva. 300 vojáků je povoláno speciálně k hlídání autobusových nádraží. Domobranám se rozdávají zbraně. Ty posléze ohrožují palestince a přispívají k ještě většímu houstnutí situace.

V překotném honu za ostřejší rétorikou dochází k rychlejším protizákonně prováděným demolicím domů a vyvlastňování pozemků. Vláda ignoruje motivaci některých Palestinců k páchání “teroristických činů”. Sebevražedný akt je často projevem nezměrného zoufalství, do kterého byl Palestinec vládní politikou Tel Avivu vehnán. Izrael porušuje povinnosti okupanta a spolu s tím ignoruje mezinárodní právo……..izraelská vláda se dopouští v ozbrojených operacích terorismu, stejně jako se terorismu dopouštějí činovníci Hammásu nebo některé z dalších šestnácti palestinských teroristických organizací.

Kolektrivní trest s kolektivní vinou ordinovanou Benjaminem Netanjahuem nezastaví násilí. Naopak způsobuje nezměrné utrpení civilistům. Přispívá k vytváření dětského koncentráku v Gaze, kdy se nedospělí jedinci potýkají s nedostatkem lékařské péče, vzdělání i bezpečí. Nově zavedené přísnější tresty zaručující desetiletí v kriminále neochrání Izrael před nikým. Nebylo prokázáno, že by přísnější rozsudky s kolektivní vinou snižovaly počty teroristických útoků. Izrael s Bibim v čele vyrábí více teroristů na o bou stranách. Izraelští nacionalisté častěji berou situaci do vlastních rukou a dochází k rozšiřování již tak mohutných nůžek nespravedlnosti. Šance se chytá Hammás, který těží z napětí a stále více se obrací na civilisty, v jejichž řadách hledá nové členy. Kdyby nebylo terorismu vlády, Hammás by získal mnohonásobně menší podporu.

Pokud vláda v Tel Avivu nechce nadále vytvářet motivy i důvody k “terorismu”, poté by měla konečně zahájit dialog s palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem. Diplomacie s mírovým řešením si žádá politické ústupky a k těm 34. izraelská vláda ve jménu nenávisti není ochotna přistoupit. Jednotliví ministři mají názory blízké těm fašistickým. Kravaťáci si v zájmu svých vlastních zájmů rozparcelovali společnost na přátele i nepřátele…….stavební lobby, obchod s vodou i pozemky si to žádá. Bibi nemá v plánu mír, protože v chaosu může populisticky těžit z tužeb po jistotě bezpečí. Zbrojařská lobby roste, stavební průmysl roste, extrémisté z domobran dostávají jako hračku obyvatele okupovaných území……..jenže Izrael nemůže věčně žít z meče a krve ostatních.

Současný kabinet, stejně jako ty předchozí, posílá Izrael plnou rychlostí ze strmého srázu dolů. Kdyby se náhodlou během cesty převrhl, byla by veškerá zodpovědnost vládními papaláši hozena na Palesince, proti kterým se povede další vojenská operace mající na svědomí tisíce mrtvých. Dokud tento scénář nezmizí, tak nikdy nedojde ke zlepšení situace v Izraeli.

SDÍLET