Porevoluční Tunis je doprovázen rostoucím vlivem wahhábistů z Ansar al-Šaría

Demokratický vývoj v Tunisku je v posledních čtyřech letech narušován činností wahhábských teroristických organizací. Radikálové, nemající ve skutečnosti s islámem nic společného, páchají vlnu krvavých útoků vůči turistům i nevinným obyvatelům severoafrického státu. Ve jménu umělohmotného klonu z 18. století podporovaného a udržovaného při životě Saudskou Arábií, vrazi berou do rukou nálože se samopaly. Zasadí hlubokou ránu do portmonky Tunisu a zároveň svým počinem přivádějí do frenetického jásotu stejně radikální islamofoby, jež se ve skrytu duše těší z toho, že někdo vydávající se za jediného a pravého muslima ukázal veřejnosti svou pravou tvář. 

Světlo světa spatřují říkanky o džihádistických formacích, dřihádu a nebezpeném boji proti bezvěrcům……zatímco se někde v překladu ztrácí skutečný obsah samotného slova džihád. Prozatím médiím postačuje džihád vedený mečem a krví, protože pouze tak se jednoduše divákovi přibližují události z Muzea Bardo nebo notoricky známé pláže v Sousse, na které střelec se sapíkem v ruce povraždil na mnoho nevinných lidí. Probírá se důsledek, a nikoli příčina, ve které radikálové získávají půdu pod nohama. Wahhábistům se moderně říká saláfisté a samotní saláfisté se velmi rádi ukrývají za nic neříkajícími názvy.

[quote_center]Největší a nejvlivnější wahhábistickou organizací od arabské revoluce v roce 2011 byla Ansar al-Šaría Tunisko(Stoupenci islámského práva v Tunisku, v článku dále AST).[/quote_center]

Extrémisté z tohoto uskupení využili chaotické situace v zemi, aby v nespočetných pokusech za pomocí lží a podvodů oslovili rozčarovanou revoluční mládež, jež dnem i nocí volala po nutných změnách skoncujících s nezaměstnaností i nerovným postavením chudých……..netrvalo dlouho a wahhábističtí pomýlenci dostávali stále větší prostor. Požadovali svá řešení, uzavření tuniské společnosti, ve které turisté společně se staronovou vládou i nejrůznějšími demokratizačními činovníky nejsou vítanými. Dnes je Ansar al-Šaría Tunisko postavena mimo zákon a zbývající členové jsou nuceni vykonávat svou činnost mimo zraky světské spravedlnosti……přesto všechno nedávné teroristické útoky v roce 2015 naznačují, že činnost wahhábistů je natolik silná, aby zorganizovala ozbrojené útoky prakticky kdekoli v Tunisu.

Ben Aliho tyranský režim nebyl přívětivý k lidem a jejich právům. Vykazoval nepřátelské postoje k hodnotám svobody, minoritám i právu nasvobodné vyjadřování……..formou přísné kontroly a represivních nástrojů se snažil utišovat stále sílící hlas nespokojenců. I díky tomu wahhábistická hnutí před revolucí v roce 2011 nedostávala tolik prostoru. Jakákoli formace byla často velmi brutálně potlačena. Po celosvětově známé revoluci se okovy uvolnily a radikálové začali růst.

Nahlédnout do vnitřku Ansar al-Šaría Tunisko je velmi obtížné. Vůdcem teroristického uskupení je Saifallah Ben Hassine, na veřejnosti známý jako Abu Iyadh al-Tunisi. V roce 2003 byl zatčený a následně odsouzený na základě protiteroristických zákonů ke čtyřiceti třem letům odnětí svobody. Jako starý veterán zakládající tuniskou pobočku Al-Kájdy velmi dobře ví, jak účinně rozšiřovat strach ve veřejnosti. Čas strávený za mřížemi Abu Iyadh strávil myšlenkami na založení AST. Z vězení organizoval budování sítě teroristů, jež se stala aktivní od roku 2006. Po revoluci byl Abu Iyadh s dalšími třemi sty radikály na základě amnestie z vězení propuštěn.

[quote_center]Pod rouškou euforie omilostnit všechny, kdo byli režimem odsouzeni a perzekuováni došlo k uvolnění stavidel, ve kterých mnozí z amnestií omilostněných zamířila do světa politiky.

Doménou propuštěnýcn náboženských fanatiků se stala politická strana Ennahda.[/quote_center]

Partaj sama o sobě vznikla před více než třiceti lety a v době sametové revoluce byla v Tunisu kvůli terorismu zakázána. Své politické i celospolečenské body nasbírala díky vedoucímu postoji vůči Ben Alimu a jeho politice. V říjnu 2011 vyhrála s 40procentním podílem hlasů volby. Straníci oficiálně odmítli fundamentalismus a šáriu prohlásili jako nepředstavitelný koncept pro Tunisko………přesto všechno, modrý orel s rudou pěticípou hvědou, jež má Ennahda ve svém znaku, odmítal mimo stránky novin nový politický systém. Hromadil ve svých řadách propuštěné radikály a stále více souzněl se slovy Abu Iyadha.

Revoluce, respektive porevoluční dění, dostávalo stále podivnější obrysy. Jakákoli revoluce uvolňuje okovy radikálům, jež se následně snaží využít situace. Pokud se do role jednoho z hlavních odpůrců současného režimu dostanou radikálové s pokřiveným pohledem na svět…….poté revoluce přivádí zemi z bláta do louže. Krátce po úspěchu Ennahdy ve volbách se na Facebooku objevuje 15. května 2011 stránka Ansar al-Šaría v Tunisku…….později informuje o své první koncerenci z 21. května 2015, které se zúčastnilo na 5 000 lidí. Radikálové mají před očima svůj jediný cíl……..založení islámského chalifátu i zavedení práva šária v rodící se demokracii Tuniska. Samozřejmě, radikálové, tak jak ohýbají islám podle svého, ohýbají samotnou šáriu a upravují vše tak, aby to vyhovovalo zásadám wahhábismu.

[quote_center]Média vyzobávají ze šárie co potřebují, wahhábističtí radikálové také………vzniká kult nebezpečné šárie, jež se stává hlavním stavebním kamenem wahhábistů i jejich pověstného chalifátu nemající se skutečným chalifátem a jeho fungováním pranic společného.[/quote_center]

Indicie naznačují blízkost Ansar al-Šaría s teroristy v Libyi, Egyptě a Jemenu existují, přesto všechno AST tvrdí, že jedná samostatně a s al-Kájdou nemá nic společného. Abu Iyadh vítal revoluci a dokonce děkoval revolucionářům za probuštění wahhábistických radíkálů.

[quote_center]Ansar al-Šaría se rozhodla pro svůj snadný život vyplnit mezery, na které vláda doposud neměla.[/quote_center]

Orientovala se na sociální služby a humanitární práce. Zajišťovala léky, potraviny, v sociálně vyloučených oblastech organizovala nejrůznější sociální projekty. V oblastech s vycokou mírou chudoby a nízkou úrovní vzdělání získávala sociálními službami a podporou nejchudších Ansar al-Šaría stále větší popularitu. Radikálové každým dnem ukazovali, že jsou schopnější a mnohem přívětivější, než nějaká nově vytvořená vláda. Charitativní činnost byla prokládána kázáními rozšiřujícími ideály wahhábismu. Na tržnicích a obsazených veřejných prostranstvích světlo světa spatřovaly nenávistné teorie, ideologie, jichž se chytali někteří z přihlížejících lidí…………to byl také cíl. Prokázat pomoc chudým a koupit si je takovou pomocí na svou stranu. Díky tomu se zvyšoval počet sympatizantů wahhábismu. Příslušníci Ansal al-Šaría se bojevovali v médiích…….vliv radikálů se ve společnosti stále zvyšoval.

Pokud se extrémistům dává prostor v celostátních médiích, zcela zákonitě roste jejich obliba. K něčemu podobnému dochází v Česku, kdy se rasismus s neofašismem dostává stále hlouběji pod kůži společnosti. Ne jinak je tomu v Tunisu. Samotný Abu Iyadh navštívil přes 400 mešit, kde hlásal k veřejnosti ideologii wahhábismu, nikoli však islámu, protože islám s wahhábismem nemá nic společného. Legitimitu tuniským extrémistům dodávali někteří tuniští kněží. Jedním z nich byl Shaikh Khattab Idriss. Ansar al-Šaría si byla velmi dobře vědoma své stále sílící přítomnosti v zemi. Minulý rok se dokonce hovořilo o sedmdesáti tisících příznivcích v téměr jedenáctimilionové zemi.

[quote_center]Se zvyšující se popularitou přichází násilí. Wahhábisté podnikají útoky na umělce, učitele, aktivisty, novináře. [/quote_center]

Jedním z terčů násilí bala například univerzita v Manoubě……dalším terčem byla ambasáda USA 14. září 2012. Mezi přítomnými teroristy byl podle svědků také samotný Abu Iyadh, na kterého byl vyšetřovateli vydán zatykač. Amnestovaný radikál wahhábismu byl demokratickými vyšetřovateli znovu za připravování teroristických útoků a účsti na nich zván ke zodpovědnosti. Policie však šéfa Ansar al-Šaría nechytla.

[quote_center]S rostoucí vlnou násilí, kdy umírali také samotní Tunisané, obliba radikálů u některých obyvatel severoafrického státu klesá. Stejně tak se měnil vztah mezi Ennahdou, AST a tuniskou vládou.[/quote_center]

Stalo se tak po atentátu na levicového politika Chokri Belaida v únoru 2013. Vláda o dva měsíce později zakázala AST konání výroční konference. Wahhábisté z Tunisu lákali wahhábisty ze zahraničí a ty také nejspíš využívali k atentátům na opoziční tuniské politiky, jež byli zavrazděni při svých zahraničních cestách. 25. července 2013 radikálové zavraždili opozičního politika Mohameda al-Brahimiho. Ten byl zavražděn stejně jako Belaid mimo území Tunisu. Kumulované násilí wahhábistů uvádělo zemi do dalšího chaosu. K vraždám politiků se oficiálně AST nikdy nepřiznala a nepřihlásila……přesto se tuší, kdo za vraždy může.

[quote_center]27. srpna 2013 Ennahda prohlásila Ansar al-Šaría za teroristickou organizaci[/quote_center]

Velmi populární a s Ennahdou dříve velmi zpříznění radikálové nyní mířili do ilegality. Po tvrdých represích mnozí příznivci ASL utekli do Sýrie nebo Libye, kde se přidali k dalším wahhábským radikálům. Samorný Abu Iyadh také uprchl z Tunisu a jeho místo pobytu není známé. Někdo říká, že byl zabit americkými nálety…..jiní tvrdí, že žije……..každopádně, ať je tomu tak, nebo onak nejvlivnější wahhábská radikální organizace ztratila vůdce. Vakuum neecxistence leadra je nahrazována spoluprací s al-Kájdou ze sousedních zemí.

Vysoká nezaměstnanost s frustracemi ve společnosti dává teoretickou příležitost opanovat radikalismus v Tunisu pro sebe. Také díky tomu se odehrávají teroristické útoky v tomto roce. Členové AST, mladíci propadají vlivu přeshraničních wahhábistů a podnikají útoky. Pokud Tunis něco neudělá, bude se situace znovu opakovat a Ansar al-Šaría bude znovu růst, ale tentokrát čistě pod vlivem zahraničních wahhábistů.