Vojáci na hranicích symbolizují celospolečenský záchvat hysterie

Politici podléhají celospolečensky propukající hysterii. Nasadí stovky vojáků na hranice, zatímco celostátní televize usilovně informuje o tom, jak udatný voják, v tu dobu s propůjčenou funkcí policisty, postává u hraniční čáry s kulometem u pasu. Válkou zbědovaní a násilím pronásledovaní uprchlíci procházejí tu, tam skrze území Čechů, a proto se vládní letka rozhodla plýtvat penězi daňových poplatníků. 

Bezpečnostní rada státu usedá, radí se s nejvyšším radikálem na Hradě, aby ke spokojenosti všech osnatních probudila z nory pospávající nacionalismus, který se z čista jasna stává součástí státní politiky. Místo ostnatých drátů, narozdíl od maďarských sousedů, Praha nasadí několik stovek vojáků. Republika se musí bárnit virtuálním davům, před kterými dnem i nocí varují snad všechna celostátní média v zemi. Volič je blbým oslem a jako oslík v ohradě se musí cítit v naprostém bezpečí. V takovém případě nějaké miliony nehrají roli.

Politik dá hladovému davu to, po čem volá. A pokud je to extrémismus s touhami uzavřít matičku republiku pod baldachýn hnědého hadříku, potom dav dostane i to. 750 vojáků jako svědci populismu pochodují u hranic a kontrolují dopravní prostředky. S bílou páskou na rukou si hrají na policisty a dokonce v případě nutnosti poruší mezinárodní právo, protože si to lidé ze Strakovy akademie přejí. Přesně podle obrysů se kopírují situace s událostmi prvorepublikové i druhorepublikové éry, kdy Češi ze Sudet přestávali být pravými Čechy jenom proto, že požadovali pro sebe a své rodinné příslušníky bezpečí bez hrozeb zranění, únosů, znásilnění nebo smrti.

Radikalizace dostává zelenou, a proto není divu, když si extrémisté, třeba i s poslaneckými pasy, kladou podmínky, za kterých si nebudou hrát na samozvané ochránce správných Čechů. Demokracie zažívá chmurné časy. Milan Chovanec s dalími představiteli vlády zapomínají za jakou stranu vykonávají svůj mandát. Jako kdyby všichni pocházeli z Úsvitu a horentně se předháněli v tom, kdo z parlamentářů dokonaleji naplní Černochovy nebo Konvičkovy sny o republice bílých, složené ze samých křesťanů i zaručeně sprrávně rozložených rodin s tatínky i matkami dělnicemi.

Média se neptají, kolik stála akce na hranicích, a proč místo toho vládní šik nepodpořil zvyšování příspěvků poskytovaných zdravotně postiženým. Novináři se orientují na co nejdetailnější záběr tváře chyceného uprchlíka. Česko zpřísnilo ostrahu hranic. Díky tomu stát může teoreticky obrat pětici nešťastníků. Ti, co mají doklady, budou po salvách papírů propuštěni a ti ostatní poputují do některého z koncentračních center. Tam budou obráni o zbytek peněz i lidskou důstojnost. Demokracie opět ukazuje, že není demokracií, ale účelovým projektem politiků, kterým na spoluobčanech nezáleží. Český národ díky tomu dostává punc nepřehlédnutelné xenofobie, o níž nedávno německá ARD vytvořila velmi zajímavý dokument.

Čeští politici se s českými médii chovají vůči  ostatním, méně běžným jevům nepřátelsky. Je na čase naučit se tolerovat ostatní a konečně pochopit, že národ není jen společenství bílých nacionálů jedné víry.