Evropská unie by měla bojkotovat Izrael za osady v Palestině

Evropská komise schválila pokyny k jasnému označování zboží pocházejícího ze židovských osad. Je to dobrý směřování evropské politiky vzhledem k ochraně lidských práv. Nicméně by bylo mnohem lepší, kdyby se výrobky pocházející z okupovaných částí v Unii neprodávaly vůbec. Není možné, aby se na evropském trhu prodávaly produkty pocházející, nebo vytvořené na nezákonně okupovaném území, na kterém se okupant chová v rozporu s mezinárodně platnými pravidly. 

Rozhodnutí Bruselu vyvolalo v izrealských politických kruzích obavy, protože s označováním zboží se na veřejném prostoru otevírá cesta k debatám o politice apartheidu i toleranci rasismu ze strany izraelských, krajně pravicových vládních stran. Velvyslanec Evropské unie, Lars Faabors-Andersen, kvůli jednání evropských politiků stanul na koberečku izraelského ministerstva zahraničí, kde musel vysvětlovat počínání svých kolegů v Evropě.

Zatímco Tel Aviv prosazuje paragrafy plné diskriminace nežidovského obyvatelstva, sám jako slova odporu používá mantru plnou diskriminace, díky které nemůže být zboží vyrobené v okupovaných zónách prodáváno jako zboží izraelské. Zahraničí si dovolilo politicky vyjmout obsazené území z mocenské hierarchie, a to se politickým vůdcům nelíbí. Sionisté si navykli označovat Izrael za zemi Židů, a tak se v některých novinách objevují narážky na žluté hvězdy a jejich opětovné politické nasazení vůči zemi Davidovy hvězdy. Ale Izrael je státem jako každý jiný a nejedná se o žádný mytický domov všech židů na světě. Pohádky o mytické pravlasti všech židů vyznávají opravdu jen ti nejskalnější fandové nejtvrdší linie sionismu. Tel Aviv musí dodržovat mezinárodní pravidla jako všichni ostatní a musí také plnit role okupantů, pokud někoho okupuje.

Nacionalisticky a čistě nábožensky pojaté státy nepatří do moderních časů. Základním kamenem nejvyššího práva nemohou být liturgické listiny, protože zvyklosti v nich obsažené odporují smýšlení moderní doby a ochraně lidských práv, kde nikdo nemůže být diskriminován kvůli sexuální orientaci, sociálnímu statutu, barvě pleti, nebo náboženskému vyznání. Čistě nábožensky orientovaná Saudská Arábie a Izrael by měla konečně demokratizovat své právní listiny i ducha politiky v nich obsaženého.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu jednání Bruselu označil za pokrytecké. Z určitého úhlu pohledu měl xenofobně navoněný předseda vlády pravdu. Kdyby Evropě šlo skutečně o lidská práva, dávno by vůči izraelské vládě vyvolala ekonomické sankce i přerušila diplomatické styky. Dávno by s podobnou vervou zasáhla vůči Číně i dalším nelegálním okupantům, jež se rozhodli mezinárodní ustanovení roztrhat na kusy. Evropská unie by se skutečně ve věci mezinárodní ochrany lidských práv měla stydět. I v tom má Netanjahu pravdu, ale v dalších ohledech už pravdu nemá. Gaza i další území Palestiny jsou v dezolátním stavu. Gaza je jedním z nejlidnatějších území na světě, přesto všechno Izraelské obranné jednotky podnikají na toto území raketové i granátometné útoky.

Jeden teroristický útok Palestince díky generalizacím “odskáčou” nevinní civilisté, jež s raketou hozenou na území Izraele nemají nic společného. Izrael je v Gaze válečným zločincem. Páchá v mnohem větší míře teroristické útoky, na které je nepřiměřenou odpovědí další teroristický útok. Izrael není obětí. Izrael je součástí a hlavním aktérem cíleně směřovaného rasismu, jež nepřímo podporuje aktivity teroristů.

Mimochodem, teroristé z Lechi a Irgunu dělali totéž, co dělají teroristé z Hammásu. Dokonce vůdce a zakladatel Lechi, Avraham Stern, navrhoval spolupráci s nacistickým Německem vůči Britům v regionu: “Založení historického židovského státu na národní a totalitní bázi, vázaného smlouvou s Německou říši, by bylo v zájmu udržované a posilované budoucí německé pozice mocnosti na Blízkém východě. Vycházeje z těchto úvah, nabízí Národní vojenská organizace v Palestině (Lechi) aktivní účast ve válce na straně Německa, pod podmínkou, že výše uvedené národní aspirace izraelského hnutí za svobodu budou uznány ze strany Německé říše.” Po získání nezávislosti se Lechi a Irgun stali součástí izraelské armády. Poslední vůdce Irgunu, Menachem Begin, následně založil stranu Cherut, která se v 70. letech přeměnila koaličními spojeními na Gachal a později ve vládní Likud, ze kterého pochází také Netanjahu.

Řada ulic v izraelských městech byla po nástupu vlády Menachema Begina v sedmdesátých a osmdesátých letech pojmenována po Lechi. Zároveň byla v roce 1980 vydána stuha Lechi v barvách červená-černá-šedá-světle modrá-bílá, kterou mohou nosit bývalí členové Lechi. Další vůdce Lechi, Jicchak Šamir, byl izraelským prezidentem v letech 1983-1984 a 1986-1992. Jen pro srovnání s dnešními slovy izraelských politiků. Lechi usiloval o židovský fašistický stát.

Vraťme se ale zpátky k označování výrobků pocházejících z okupovaných částí v Palestině. Izraelské úřady krok Unie zneužívají k vyhýbání se jednání o Palestině. Nejenže IDF útočí na civilisty, ale zároveň si politici berou Palestince jako zajatce svých ekonomických zájmů. Viz slova náměstkyně ministra zahraničí Cipi Chotoveliové: “Nemůžete se účastnit jednání o tom, co se děje na Blízkém východě, když vydáváte tak extrémní rozhodnutí, jako je označování produktů… a bojkotujete nás”. Bylo by správné, kdyby Evropský unie sáhla k absolutnímu bojkotu izraelských osad…….ale možná i k tomuto v nejbližší době dojde, když americké ministerstvo zahraničí nezasáhlo vůči iniciativě Bruselu. Možná i kvůli strachu ze ztráty zaoceánské náklonnosti Netanjahu v těchto dnech zamířil do Washingtonu. 

Evropská unie neuznává přítomnost Izraelců na Západním břehu, na Golanských výšinách ani ve východním Jeruzalémě jako legální. Však také legální není podle mezinárodního, ale také národního práva. V roce 2012 zhruba 300 000 Izraelců žilo ve 124 úředně schválených osadách. Přibližně dalších 90 izraelských osad, které v té době byly na palestinském území, odporují izraelskému právu. Po uzavření Dohod z Osla se izraelská strana zavázala neformálně nestavět žádné nové osady na západním břehu Jordánu a pásma Gazy……avšak tato praxe nadále pokračuje ve stále větším tempu. Zakládání osad, zvláště legalizace nezákonných osad zabraňuje právu na palestinské sebeurčení. Izraelská strana Likud, která vehementně prosazuje zakládání osad, má zhruba 130 000 členů, z čehož zhruba 9 000 jsou obyvateli osad. Proto není divu, že dochází ke slepému přihlížení porušování zákona.

Politika Bruselu je založena na humanismu, a proto je dobře, že na zboží pocházející ze Západního břehu Jordánu a Golanských výšin bude jasně uveden původ, tedy židovské osady, a nikoli Izrael, protože okupované území Izraeli fakticky nenáleží.