Jiří Hrebenar: z úcty k obětem terorismu nemůžu být Paříž ani Francie

Nemohu být Francie, ani nádherná Paříž. Zároveň si na sociálních sítích neozdobím svůj profil trikolorou nebo malou Eiffelovkou. Nemohu se z ničeho nic přeměnit v pokrytce považujícího teroristický útok na jedno z evropských měst za konec světa. 

Na svou facebookovou zeď vložím Prayers for Paris, vytvořím ve Photoshopu tématickou koláž a projevím tím svou lidskou účast nad oběťmi děsivého útoku.

Ashampoo_Snap_2015.11.14_18h22m48s_005_

Nepropadám hysterii, ani záchvatům naprosté paniky, protože velmi dobře vím, že terorismus nemá žádné náboženství a odsouzeníhodný čin provedla jen hrstka šílenců nemajících s šesti miliony francouzských muslimů nic společného.

Jako občan nemůžu udělat nic víc, nic míň. Protože pouze tohle mi radí přirozená lidská slušnost. Odmítat teror a nespojovat akty nelidskosti v generální soudy nad všemi ostatními. Možná právě v tento okamžik bychom si všichni měli uvědomit, že to, co se 13. listopadu 2015 stalo v Paříži, to se zcela běžně děje na Blízkém východě i jiných končinách světa……jenom neznámými oběťmi nelidských vrahů zůstávají Asiaté, Arabové, Židé, Afričané….nikoli však Evropané, nebo Američané. Možná i proto se běžný našinec v Praze nedozví vůbec nic o dalším útoku Islámského státu v Bejrútu nebo Bagdádu na místní muslimy, kteří se podobně jako Francouzi provinili pouze tím, že se v osudný okamžik nacházeli na nesprávném místě.

Není větších, ani menších obětí teroristického šílenství. Jsou pouze oběti teroristů, jejichž smrt je stejně tragická a bolestivá bez ohledu na to, zda se jedná o Američana, Evropana, Muslima, Žida nedo obyvatele jakéhokoli kontinentu na této planetě. Neexistuje žádná omluva na vraždění civilistů – křesťanů, stejně jako neexistuje žádná omluva k vraždění civilistů – muslimů, civilistů – buddhistů i civilistů s mnoha dalšími náboženstvími, protože za tím vším se ukrývají pouze a jen lidé z masa a kostí.

Místo francouzské vlaječky nebo Euffelovky v profilovce se raději zamyslím nad tím, čím vším musejí procházet obyvatelé míst sužovaných wahhábovci z Islámského státu. Jak složité je žít pod bičem fanatiků. Jak složité je spát oblečený, protože dnem i nocí mohou přijít tyrani a za jásotu masových vrahů klidně srovnat vesnici se zemí. Neznámých obětí se nikdo nezastane. Nekonají se za ně politická prohlášení. Nepočítá se kolik nevinných obětí přišlo o život z rukou wahhábisty………..o to víc se zapomíná na civilisty povražděné z raket západních spojenců…….jen kdyby se nejednalo o neznámé Afghanistánce, ale třeba o Evropany, ihned by se změnily úvahy o třískách, když se kácí les. Terorismus v jakékoli podobě je nepřípustný, nelidský a z morálního hlediska stejně neakceptovatelný.

Je povinností každého z nás přemýšlet jako lidé, a nikoli jako jednoduché stroje uvažující podle potřeb národních vlád. Francouzské vlaječky na sociálních sítích nikoho neoživí. Nezastaví vraždící mašinérii v Sýrii, nebo Iráku. Výslovně neodmítají podíl muslimů na masovém zabíjení z pátku třináctého. Lidé by měli být stejně solidární nejen k Francouzům, ale také k Libanoncům a Iráčanům, jež v posledních dvou dnech zažili na vlastní kůži další řádění wahhábovských maniaků. Z tohoto úhlu pohledu je i můj ve photoshopu vytvořený obrázek s komentářem zčásti populistický.

Nevzpomínám v něm na ostatní oběti a trochu se za to stydím. Ale v hloubce srdce byli právě oni těmi prvními, kdo mi stanul 13. listopadu na mysl. Ihned jsem si připomněl, že to co sleduji na zpravodajské stanici ČT24, to se odehrává v bouřlivém regionu Blízkého východu s železnou pravidelností. Hlavou mi prolétly teroristické útoky v Africe a nechyběly drony tolik známé z amerického angažmá v Pákistánu, nebo hornatém Afghanistánu. Vzápětí nato rezonovali mými neuronovými spoji čecháčkovští neofašisté s nekonečnou touhou radikálů vyždímat z tragédie pro sebe co nejvíce prospěchu.

I když se to možná v tento okamžik příliš nehodí,Evropa by měla sama na sebe pohlížet sebekriticky. Není za sled událostí částečně sama zodpovědná? Byla evropská politika na Blízkém východě důsledná a rozhodovala Francie o dění ve vzdáleném regionu s náležitou důležitostí? Nejsou proklamace Francoise Hollanda o útoku na Islámský stát jen líbivými slovy populismu a nikoli racionální politiky řešení? A co teprve uzavření hranic a silná slova…….jsou takové kroky správné a neodvádějí pouze pozornost na vlastní selhání například uvnitř tajných služeb?

Co všechno se musí stát, aby například Francie se svými spojenci důsledně a humánně řešila situaci s Islámským státem? Jaká bude nyní cena za klid Francouzů? Bude urychlený útok Evropské unie a Francie znamenat více ztrát na civilistech? Co všechno bude nyní akceptovatekné? Co se skrývá pod Hollandem proklamovanou nemilosrdností?

V tento okamžik nezbývá nic jiného, než popřát upřímnou soustrast všem pozůstalým, protože nelidskost vraždila a snad další nelidskost nezasáhne ve jménu hněvu a získávání politických bodů.