Miloš Zeman jako idol neofašistů ukradl na Albertově 17. listopad

Miloš Zeman je idolem českých neofašistů a také jako zbožštělý symbol ke svým příznivcům promluvil. Od proslovu na Albertrově nikdo nemůže pochybovat o tom, kým hlava státu je. Belhající stařík postávající vedle Martina Konvičky sice vyvolává nadšení ve stádečku Jany Volfové, zároveň však šlape po památce zesnulých studentů, obětí nacistické agrese, jejichž památka se v osudný den také připomíná. Ukradený 17. listopad ve světlech islamofobie navrací Českou republiku hluboko před rok 1989. Účastí na demonstraci Bloku proti islámu prezident totálně zdiskreditoval svůj úřad, zneužil jeho postavení k podpoře extrémismu a zároveň zneuctil památku všech studentů, jež se o památečný den zasloužili.

Příznivci krajně pravicové politiky, usilující o rasovou čistotu, fanoušci zapomenutého Sládka, představitelé neofašistických spolků, přátelé náboženského fanatismu nyní představují dolních deset milionů, jejichž práva se přímo volená hlava státu rozhodla obhajovat. Egoista s hůlkou v ruce si zajišťuje v přímém přenosu nepřehlédnutelnost  na veřejné scéně, utišuje svůj hlad po popularitě a zároveň si vytváří cestičky pro další kandidaturu na hradní úřad. Kdo jiný by měl ve volbách vyhrát, když ne hlásná trouba neofašismu, myšlenek ultranacionalismu a všeobecného nesnášení všeho nečeského.

Ashampoo_Snap_2015.11.17_18h47m46s_004_

Radikál se ve své malosti cítí špatně, a proto se uchyluje ke staříkově mluvě, protože s ní zapomíná na své frustrace, osudové chyby i naprostou nevědomost. Někdo tak vysoce postavený jako český prezident dělá dobře na radikálově dušičce, stejně jako radikálové vytvářejí slastné pocity na Zemanově egu. Právě proto nebyli odpůrci vpuštěni na místo setkání, protože by kazili hlavě státu blažený dojem. A pokud se na Albertově objevil nesouhlasný jedinec s červenou kartou v ruce, byl ihned příznivci Zemana napaden a červený kousek papíru mu byl okamžitě odebrán. Je snad takové chování esencí svobody a demokracie?

Český prezident je účelový neofašista upínající se na amatérské informace z Holešovské výzvy a dalších rádoby národních spolků. Pamětníci boje proti nacismu by zcela jistě nevěřícně koukali na to, jaká sebranka představuje podporovatele hlavy státu.  Fanoušci panslovanství usilující o rasovou čistotu národa třímají v rukou notoricky známou vlajku českého státu, zatímco nezapomínají vykřikovat svá oblíbená hesla o vlastizrádcích i rozdělené společnosti, ve které se hradní milovník becherovky cítí nejlépe.

Proslovem na Albertově Miloš Zeman podpořil zvyšování napětí ve společnosti, neúctu k sedmnáctému listopadu i oslabení základních hodnot, na kterých je postavená každá demokracie na světě. Hradní pán je velmi špatným vzorem. Ukazuje, že je třeba chovat se tak, jak si teroristé z tzv Islámského státu přejí: “zavřít hranice, překreslit uprchlíka na teroristu a bát se své malosti, kvůli které se podpoří rasisté i vyznavači hákových křížů”. Přepisováním toho, co je a není správné, přesouváním neofašistických postojů do oblasti správných postojů se navracíme do období druhé republiky, kdy se hodnoty Adolfa Hitlera pomalu vtíraly do podobenství zchátralé republiky. Tehdy rozkvétala nenávist vůči Židům, dnes se neonacismus s rasistickými a eugenickými postoji ukrývá za mladší sestřičkou antisemitismu, médii tolik propagovanou islamofobií.

Ashampoo_Snap_2015.11.17_18h54m30s_006_

Je to zvláštní situace. Premiér Sobotka se zastává uprchlíků, “kryje” Chovancovu protilidskou politiku, zatímco Zeman uprchlíky pasuje na okupační armády ohrožující bezpečnost průměrného čecháčka. Amnesty International, Human Rights Watch se stávají díky takovým přístupům v myšlenkách prezidenta republiky ukřičenými fašisty, zatímco ukřičení fašisté dostávají punc bojovníků národa. Mloci známí z pera Karla Čapka se množí a vystrkují jazyk, zatímco se velemlok raduje z toho, jak jej mají všichni zúčastnění rádi.

Tolerance k odlišným názorům nesmí být tolerancí neofašismu. Možná by část svého proslovu mohl Miloš Zeman darovat hvězdičce protiislámského tažení, Jiřímu Černohorskému, který při svých proslovech pravidelně gestikuluje více než je zdrávo. Ukřičenost je radikálům vlastní a hlava státu je nyní klenotem všech ukřičených, před nimiž na Albertově stanula. Jediným manipulátorem okamžiku je Blok proti islámu, syn známého zpěváka, náboženský fanatik Konvička a v neposlední řadě samotný Zeman, který neváhal a v období kandidatury využil práce nejznámějšího antisemity v republice.

To, co se odehrálo 17. listopadu 2015 na Albertově, to nemá se svobodou nic společného. Zemanova politika je politikou neofašismu a příslibem na příští účasti na další neofašistické demonstraci prezident republiky pouze dokázal, že nepatří do demokratické společnosti.

Proslov Miloše Zemana na Albertově:

[embedplusvideo height=”333″ width=”540″ editlink=”http://bit.ly/1Pyk0p3″ standard=”http://www.youtube.com/v/RUHSi2tpfKc?fs=1″ vars=”ytid=RUHSi2tpfKc&width=540&height=333&start=&stop=&rs=w&hd=0&autoplay=0&react=0&chapters=&notes=” id=”ep4354″ /]