Nepleťme si demokracii s propagací neofašismu a extrémismu

Ach ta demokracie……zase dostává rány a krajně pravicoví extrémisté si popěvují písničku nad tím, jak je Česko demokratičtější než sousední Německo. To, co je za hranicemi považované za extrémismus, to je pod Řípem míněno jako hlavní myšlenkový proud, podle kterého by se měl řídit každý človíček v republice. Přitom mezi řádky uniká skutečný smysl demokracie, kde není možné, aby hlava státu podporovala sektářské neofašisty, a kde není ani omylem přípustné, aby radikálové útočící na základní lidská práva dostávali politické krytí od nejvyššího ústavního činitele v zemi. 

Trošku to nahrává na události konce první republiky a průběhu té druhé. V psychedelické křeči se zvětšoval antisemitismus, zatímco vláda pod pláštíkem Beneše odmítala nacismus Adolfa Hitlera, aníž by si oficiálně všimla, že se přímo pod rukama ministrů rozjíždí domácí fašismus na nejvyšší obrátky. Antisemitismus dnes nahradila islamofobie, hlavním cílem útoků zůstali muslimové a prezident není protifašistický, ale bez obtíží přichází na setkání sektářských fanatiků, jež v jedno odpoledne na Albertově přemaluje do podobenství andělů. Holohlaví syčáci před úřadem vlády za pomoci petard a dýmovnic ukázali co jsou ve skutečnosti zač. Zemanem na Albertově vytvoření národovci a vlastenci to rozbalili, zatímco Zemanovi ukřičení fašisté žasli nad tím, co je stále možné ve 21. století.

Ve skutečné demokracii mají lidé právo souhlasit s radikalismem a neofašismem. Mají také právo souhlasit s jakýmkoli politikem v republice i propagovat jakoukoili ideologii, ke které cítí náklonnost. Pokud ovšem ideologie vyzývá k likvidaci nebo utiskování ostatních, musí do celé věci vstoupit orgány státní správy, protože propagace nenávistných postojů je v demokracii nepřípustná. Nikdo nemá právo ostatním zakazovat náboženství, nařizovat sexuální orientaci, nebo vyčleňovat člověka kvůli tomu, že je odlišné barvy pleti nebo hovoří jiným jazykem. Nikdo také nemá právo odebírat druhým základní lidská práva, protože právě na jejich dodržování je demokracie postavena. Televizní společnosti, rozhlas, internetové deníky ani tisk nemohou rozšiřovat nenávist ve společnosti.

Nepleťme si otevřenou debatu o terorismu, uprchlících a ostatních náboženstvích s propagací nenávistných postojů. V demokracii je možné kritizovat téměř cokoli, ale kritika musí být opřena o fakta, nezpochybnitelné důkazy, příklady, a nikoli o hoaxy a lživá tvrzení. Kdo chce veřejně kritizovat, musí být s kritizovaným tématem přinejmenším seznámen. Zvláště, pokud se jedná o velmi citlivá a velmi osobní témata, k jakým patří například sexuální orientace nebo otázka náboženství. Nedostatek vědomostí je v Česku viditelný například v debatách o islámu, kdy politici, tzv bezpečnostní experti, a dokonce někteří novináři vycházejí z nepravd a rozšířených představ ultranacionalismu.

Demokracie je o souhlasu, nesouhlasu a především úctě vůči oponentnímu názoru, pokud takový názor není v rozporu s duchem demokracie. Mojí osobní svobodou v demokratickém zřízení je prohlásit, že Zeman je idiot a fašista, stejně jako ostatní mají právo a svobodu zastávat přesně opačný postoj. Pan prezident 17. listopadu ukázal, že nemá úctu k demokracii, protože na místo setkání nevpustil své oponenty. Postával před radikály, extrémisty a neofašisty, aníž by si uvědomil, že degraduje prezidentský úřad a spolu s ním celou Českou republiku překresluje do trikolory fašismu. Prezident má být prezidentem všech. Pokud tomu tak není, dochází k propagaci názorů a postojů úzké skupinky obyvatel. Takový postoj nemá s demokracií nic společného.

Dvacet šest let se snažíme přemýšlet demokraticky. Měli bychom demokracii pěstovat, a nikoli dusit bezešvými útoky na základní hodnoty moderní společnosti. Cesta je v porozumění, propagování lidských práv a ochotě diskutovat a nikoli rozšiřovat nespravedlnost za pomoci nejrůznějších ismů.

SDÍLET