Rozdělování uprchlíků podle státní příslušnosti je v rozporu s mezinárodním právem

Evropa se doslova v přímém přenosu chová tak, jak požadují wahhábističtí teroristé z tzv Islámského státu. Staví se zdi, ploty, navyšuje se vliv krajně extrémistických uskupení, zatímco politici přemýšlí, jak to udělat co nejlépe, aby se uprchlíci nedostali do členských států Unie. Ohýbá se demokracie a spolu s tím i mezinárodní ustanovení, jež ve světlech populismu ztrácejí na důležitosti. Starý kontinent se zmítá ve spirále nenávisti. 

Terčem zla se stávají uprchlíci, Evropská unie, muslimové a v neposlední řadě také všichni, kdo volají po dodržování lidských práv. Starý kontinent ztrácí vlídnou tvář humanismu, zatímco do popředí vystupují čistě nelidské hodnoty, jež před mnoha desetiletími dopomohly k továrnám na smrt.

[quote_center]V boji s wahhábismem a terorismem jde především o naši vlastní identitu i budoucnost jako takovou.[/quote_center]

Bude Evropa nacionalistickou slátaninou, nebo se Starý kontinent přemění na státy humanismu, porozumění a ochoty pochopit ty ostatní? Na jakékoli účelové boje usilující o nadřazenost kultury, právo na jedno jediné vyznání, není v moderním světě čas ani prostor. Politici se po pařížském masakru chystají zakousnout do “panství” Abú Bakra, aniž by se zamysleli nad tím, jestli pozemní, ale také letecké akce budou mít žádaný výsledek.

[quote_center]Hlavním nástrojem je chuť po pomstě a spolu s ní dochází k nevhodným přešlapům, které v zásadě vyhovují pouze teroristům hrajícím si před Západem na překotné muslimy, jimiž ani na vteřinu nejsou.[/quote_center]

Svět se i přes velké a neodpustitelné chyby nepoučil z neúspěchu v Afghanistánu a Iráku. Američané Bagdád dobyli během několika dnů, přesto nebyli schopni zemi stabilizovat a předat do rukou místních obyvatel. Sny o importování západní kultury nikdy nefungovaly, přesto mnozí velmi vlivní politici chtějí v zápalu “hry” vyjít vpřed právě touto cestou. Velmi smutné je chování Francie, ve které dávno neplatí okřídlené Liberté, Égalité a Fraternité. Lidská práva se v rukou Elysejského paláce stala politickou metličkou nejdříve na místní Romy, poté na náboženská práva a nyní pod rouškou stavu ohrožení dochází k porušování článku 15 Evropské konvence o lidských právech.

Evropa by neměla dělat nedomyšlené kroky. Slovinsko, Chorvatsko, Makedonie a Srbsko v posledním týdnu ukazují nelidskou tvář svého bytí. Tyto státy přijaly novou taktiku na omezení počtu uprchlíků směřujících skrze balkánské země do hlubin Evropské unie. Lidé ohrožovaní terorismem, lidé nenávidění wahhábismem sektářů jsou pranýřováni a segregování za to, že touží po míru, bezpečí a životě bez válek. V rozporu s mezinárodními konvencemi se rozlišuje, jaké války jsou pro Evropu válkami a jaké jen neviditelným konfliktem, před kterým by zodpovědné úřady měly raději zavírat oči.

[quote_center]Veřejné uznání dostaly konflikty ze Sýrie, Afghanistánu, Iráku, zatímco zvěrstva v Bangladéši, Íránu, Pákistánu, na Srí Lance a Súdánu zůstávají mávnutím politického peříčka doslova neznatelnými.[/quote_center]

Příkazy nutící Bangladéšana k návratu do své domoviny odsuzují nepřímo válkami ohrožovaného uprchlíka k trestu smrti. I když Íránec může být ohrožovaný na životě stejně jako Syřan, úřady z obou uprchlíků vytvořily dvě různé a naprosto odlišné utečence před válkami. Ten první dostane nálepku ekonomického nelegála, zatímco ten druhý na Balkáně dostane statut uprchlíka. Není divu, že takový stav vyvolává napětí mezi uprchlickými skupinami a dochází k demonstracím, hladovkám, nejrůžnějším formám sebepoškozování. Neefektivní a hlavne nehumánní postup politiků podporuje nelegální převaděče, protože takový Íránec nebude čekat, až jej evropská direktiva pošle do míst, z nichž před několika týdny a měsíci unikl.

Chování Makedonie i Srbska je z určitého úhlu pohledu pochopitelné. Relativně chudé, nacionalismem políbené země nezvládají bez pomoci osmadvacítky počet žadatelů o azyl. Obávají se o bezpečnost na svém území, a proto sahají k porušování pravidel mezinárodní ochrany přicházejících lidí v nesnázích. Opět se tu podepisuje alibismus Evropské unie, kvůli které nepřímo dochází k plnění scénáře fanatiků, teroristů a wahhábských zvrhlíků, jež si nepřejí nic jiného, než aby nevěrný uprchlík dostal to, co mu z pohledu extrémismu patří.

[quote_center]Neschopnost EU dosáhnout dohody na sdílení zátěže ve věci uprchlíků způsobila změnu chování Švédska, které nyní uzavírá dveře před oběťmi válek.[/quote_center]

Současný stav je ostudou nejen Bruselu, ale především každé členské země Unie. Státy si díky Dublinským dohodám navykly nechat starost o uprchlíky na někom jiném. Například takové Česko. Přijímá dotace z Bruselu, zatímco bez obtíží podpoří nepřímo stavbu plotů v Maďarsku a dokonce poskytne na ostrahu hranic české vojáky.

Z nedávného vyjádření Bohuslava Sobotky vyskakuje na čtenáře militarismus, pobřežní stráže i podpora Orbánova řešení:”Česká republika od počátku migrační krize trvala na tom, že existují bezpečnostní rizika a že je jim třeba se věnovat. Požadovali jsme bezpečnostní prověrky, trvali jsme na fungování schengenské hranice, navrhli jsme zřízení společné evropské pohraniční a pobřežní stráže, podpořili jsme opatření Maďarska či Slovinska a poslali jsme tam naše policisty. Vláda je celou dobu schopna zajišťovat veřejný pořádek, dodržování zákonů i schengenských pravidel a nabídnout pomoc lidem, kteří ji potřebují.

……je to opravdu tragikomické a velmi smutné. Zatímco předseda vlády vzkazuje na Hrad, že uprchlíci nejsou teroristy, potichu podporuje Chovancova protizákonná opatření. Jak může vládní kabinet prohlašující sebe sama za ochránce lidských práv podporovat Slovinsko s ostatními státy na Balkáně, když je na první pohled jasné, že zde dochází k nepřiměřené, nespravedlivé a nezákonné reakci na výzvu uprchlíků.

[quote_center]OSN společně s UNHCR navrhují, aby všichni lidé bez ohledu na jejich státní příslušnost byli posuzování podle stupně individuálního ohrožení, a nikoli podle politicky motivovaných scénářů, jež odporují Všeobecné deklaraci lidských práv a Evropské úmluvé o lidských právech.[/quote_center]

Proč se politici nebojí o porušování zásad moderního světa? Protože jednají účelově a dělají jen to, co chtějí slyšet potenciální voliči. Podle nejnovějších statistik, necelá čtvrtina všech nedávno příchozích v Evropě pochází z jiných zemí než z Afghánistánu, Iráku a Sýrie.

K dispozici je také velmi významné riziko, že lidem, jejichž životy a svoboda jsou v rodné zemi v ohrožení,  bude odepřeno ochrany, kterou potřebují, a na kterou mají nárok podle mezinárodního práva. Podle nejnovějších statistik, necelá čtvrtina všech nedávno příchozích uprchlíků v Evropě pochází z jiných zemí než Afghánistánu, Iráku a Sýrie. Možná proto zákonodárci souhlasí s postupem balkánských států, protože tím napomáhají laxnímu postoji osmadvacítky.

[quote_center]Neexistují “dobří, špatní – legální a nelegální uprchlíci”. Jsou pouze uprchlíci a nic víc.[/quote_center]

Rozdělování žadatelů o azyl podle státní příslušnosti přispívá pouze k lživým prohlášením, kdy se uprchlík, přicházející skrze Balkán, snaží za pomoci nepravd vejít do evropských kolonek toho správného “tábora” ohrožených.  Slovinsko, Chorvatsko, Makedonie a Srbsko velmi hrubě narušují integritu mezinárodní ochrany práv. Zatímco Německo a Švédsko přiznalo velmi neúměrný počet nově příchozích, další země vyjádřily velmi malý zájem o přesídlení uprchlíků a relokační programy.

Český premiér, dokonce ani německá kancléřka Merkelová, nenabízejí akceschopné alternativy. Brusel místo obhajoby mezinárodního práva najednou dává balkánské státy za vzor možných řešení. Zatímco děti uprchlíků i nadále umírají v úzkém vodním úseku mezi Tureckem a řeckými ostrovy, nebylo doposud dosaženo žádného pokroku v zavádění bezpečných a legálních cest do Evropy. Místo toho se poukazuje na virtuální nelegály, protože právě tak dochází k nejrychlejšímu sběru politických hlasů.

Dokud se nenalezne dostatečně účinný společný plán osmadvacítky jdoucí ve stopách mezinárodního práva, tak do té doby bude docházet k obětem na životech ze strany uprchlíků, růstu extrémistické scény v Evropě i nárůstu napětí ve společnosti.