Šária má v Česku své místo, stejně jako hasbara nebo kanonické právo

Šaría je náboženské právo a platí jen pro muslimy, obdobně jako se talmudická halacha vztahuje pouze na židy. Oba dva druhy práva nabízejí v trestně právních otázkách stejně nelidské tresty, jež do současnosti nepatří, přesto se šária díky mediálním zkratkám a rostoucí vlně islamofobie neprávem stala v očích Evropanů popelkou i otloukánkem zároveň. Partičkáři z Primy srší vtipy na zvolání “alláhu akbar”, zatímco se na politické scéně pokoušejí čeští fašisté s dalšími extrémisty o prosazení politiky nenávisti.

Stařičký antisemitismus, tentokrát v převleku své sestřičky – islamofobie, pohlcuje společnost do svých pařátů. Děje se tak se stejnou kadencí i naprostou neznalostí, s jakou před desetiletími zahájili nacisté tažení vůči židům. Jen role vůdců zaujímají jiní a hnědé košile nahradila lvíčata bíločervenomodré trikolory. Tyto samozvané vlastence nezajímá, že židé a křesťané v muslimských zemích nebyli nikdy šaríí vázáni a řídili se vlastním právem. Pohrobci starých časů nevědí nic o dějinách, natož, aby se zajímali o cizí kultury a ostatní náboženství.

Průměrný radikál vychází z neznalosti a zaručeně nestranných faktů, jež jsou na sociálních sítích k dispozici jako žížaly po dešti. Martin Konvička si přečetl několik blogísků, dokonce při jedné z cest projížděl Tureckem, a tak z rukávů sype jedna moudra o islámu za druhými. Ve světlech masokostní moučky se na ulicích českých měst objevují požadavky na pranýřování muslimů, zákaz jejich náboženství, protože pro neználky jsou v rámci generalizací všichni teroristé. Starý žid s pejzami pil krev dětí, zatímco stejně starý muslim touží uprostřed noci o tom, jak uřízne bezvěrci hlavu. Obě dvě představy jsou naprosto totožné, protože vycházejí z předsudků i naprosto stejné nenávisti.

I když málokdo ví, co šária je a co ve skutečnosti hlásá, předem se neznámý “kodex” zužuje na všeobecně rozšířené předsudky, ve kterých trestní právo ze sedmého století představuje hlavního strašáka, před nímž by se měl mít každý na pozoru. Přitom trestní právo v šárii není součástí většiny muslimských zemí a v otázkách trestně právních vynášejí rozsudky světské soudy podle světských paragrafů. V otázkách rodinného, dědického a finančního práva je šária přínosná a mnohem více prospěšná, než světské paragrafy běžně užívané napříč Evropou. V dobách, kdy evropské rodinné právo hledalo cesty k předmanželským smlouvám, šária už dávno takový institut obsahovala. Šária rovněž pamatovala na finanční zajištění žen v manželství i po rozvodu, zatímco evropské právo na nic takového nenabízelo.

V otázkách rodinného, dědického i finančního práva šária nabízí mnohem více, než současné právní předpisy světských kodexů. Muslimové si ve Velké Británii mohou vybrat v oblasti rodinného práva, zda se budou řídit šáriou nebo světským zákonodárstvím. Není na tom nic špatného, protože židé mají v Anglii od 19. století podobnou možnost.

Nevzdělanost i poblouzněná média ve jménu generalizací nutí ostatní ve veřejných projevech hovořit v podobném tónu. Jakmile člověk řekne, že by se muslimové měli řídit šáriou, je ihned pranýřován za to, že schvaluje bičování žen, i když to není pravda. Pokud někdo řekne, že schvaluje hasbaru, také to neznamená schvalování krevní msty,  nebo zabíjení žen za to, že se zamilovala do křesťana……..z určitého úhlu pohledu je chování některých muslimských organizací tragikomické. Ve jménu zažitých generalizací a téměř zlidovělé islamofobie odvracejí na veřejnosti zrak od šárie. Nechtějí být předem pokládáni za potenciální teroristy házící kameny na nebohou ženštinu, protože přesně to si nevzdělanci pod šáriou představují.

Měly by skutečně muslimské organizace klesnout na slovník a uvažování plná generalizací? Je přesně takový přístup správným mostem ke společnému soužití? Mohamed Abbas v lednu 2015 v televizi prohlásil, že by chtěl, aby se muslimové v Evropě a v České republice mohli řídit právem šaría. Není na tom nic špatného. Zástupci minorit by neměli svou mluvu a vystupování korigovat podle křiku českých neofašistů nebo islamofobních extrémistů. Mohamed Abbas posléze otočil a následně si protiřečil. Muslimové, ani šária nemají nic společného s teroristy, nebo snižováním práv žen. Pan Abbas měl místo otočení názoru, raději vysvětlit svůj postoj. Obhájit, proč by šáriu měli muslimové v Česku využívat. Poté by zcela jistě přišla debata na detaily, kdy by bylo jasné, že se ani omylem nejedná o aplikaci šárie v trestně právní oblasti……to není možné, protože paragrafy a další nařízení nesmí být v rozporu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod a dalšími platnými zákony.

Šária má v Česku své místo, stejně jako hasbara nebo kanonické právo. Česká republika je demokracií a ve jménu demokracie by nemělo docházet k ostrachizaci jiných náboženství a právních “nauk” k těmto náboženstvím se vztahujících.