Sláva Miroslava Lidinského stoupá i klesá s Úsvitem

Miroslav Lidinský přináší Úsvitu nádech nacionalismu i armádního patosu zároveň. Válečný hrdina s metály na prsou se pokouší za pomoci nesmyslných a protidemokratických návrhů překřičet Tomia Okamuru. Partaj potácející se na hranici nevolitelnosti využívá bratrství s Blokem proti islámu, aby posléze na sociálních sítích mohla hřímat nad tím, jak neschopní a nevlastenečtí jsou představitelé vlády a ostatních parlamentních stran. 

Miroslav Lidinský nebude před voliči vytahovat svou oslnivou kariéru handicapovaného golfisty. Na to by málokterý fanoušek českého neofašismu a totálního extrémismu zaplesal radostí. Ze svého životního portfolia vojáček ve výslužbě vytáhne angažmá v Mordoru, kvůli kterému se taktéž dostal do světel parlamentní politiky. Do vrcholu se dostal jako nezvolená schovanka a díky stranickému napojení na Janu Volfovou, vytáhl Úsvit do parlamentních škamen taktéž extrémistickou skupinku Martina Konvičky. Islamofobové s neoficiálními styky na neonacistickou scénu nyní díky politickému počinu podivné strany nestrany korzují uličkami poslanecké sněmovny, v jejíchž prostorách se rovněž účastní tiskových konferencí směřujících hlavně proti islámu a muslimům v Česku obecně.

Protiústavní mluva zapírající právo na volbu náboženství zaznívá po desetiletích opět v prostorách zákonodárství. Radikálové sličně se culící do objektivů zvědavých reportérů ukazují svou prostoru ve večerních zprávách po boku xenofobně vyjadřujícího se Černocha. Celá situace by náhodnému divákovi mohla připomínat opakující se události z prvorepublikového Československa, kdy se do parlamentu dostali zástupci henleinovců, jež se následně zuby nehty snažili prosazovat své nedemokratické a čistě nacistické požadavky. Pokaždé, když se návrhy s protičeskými účely nepodařilo procídit skrze neochotu ostatních poslanců, vznikaly letáčky i hlášky překořeněné militantní mluvou. Požadavky na mandát vlády doplňovaly vyhrůžky ozbrojeným povstáním i vyvoláváním násilí v Sudetech.

Řeč extrémismu napojeného na militantismus se nezměnila ani po desetiletí. Křik henleinovců dnes nahrazuje řev ultranacionalistů využívající islamofobii ke svému vzestupu. Miroslav Lidinský představuje muže činu, jež neváhá a za hodnoty evropské civilizace je ochoten obětovat i vlastní život. Hlavně pro samotrný příběh osobní statečnosti byl Lidinský v Úsvitu posazen do role předsedy. Neohrožený a rázný šéf obrozeného svítání podpoří německou Pegidu, protože kromě hry na vlastenectví, představuje hnutí pookamurovské éry parlamentní schovanku islamofobie, kde neschopní, holohlaví malíři oken v popředí představují pouze detail na kráse budoucí ohavnosti.

Zatímco poslední počin Lidinského nepřekonal v senátních volbách ani tři procenta, předsednická funkce s Konvičkou za zády přináší mnohem více popularity……tedy, alespoň v oblasti internetu, kde se extrémisté předhánějí ve sdílení nejrůznějších hlášek úsvitářského mámení. Kdyby možná již tenkrát v období senátních voleb kvetla ve společnosti neopodstatněná hysterie z uprchlíků, byl by Lidinský senátorem a na nějakou podporu Pegidy by se vykašlal, protože konírny za státní poskytují mnohem více soukromí, než neustálé pokusy o intoxikaci paragrafů vlnou nenávisti obalené do vlastenectví.

Na strachu z islámu a z přílivu uprchlíků si staví Úsvit-národní koalice svou existenci a s ní stoupá i padá jednoužitkové předsednictví, s nímž vojáček ve výslužbě spojil svou politickou existenci. Dokud bude uprchlík v médiích vyvolávat rozčarocání, bude mí Úsvit s Lidinským zaručený úspěch. V opačném případě se z parlamentářů stane supernova tiše skomírající ve stínu ostatních. Ledaže by překotní nacionalisté svůj repertoár rozšířili například o nějakého akademika, jež by dokázal vize hnutí  rozšířit mnohem dál, než k nejbližší mešitě, o níž by si partajníci mobhli utřít své zablátěné nohy. Tim akademikem samozřejmě není Martin Konvička. Mužík z Jihočeské univerzity je zaslepený svou obsesí a rozhodně nedokáže nic jiného, než básnit o zlotřilých muslimech a ještě zlejších uprchlících.

To, co nenabízela Janečkova militantní a stejně radikální strana, to přináší Úsvit a jeho jednoaktovkový scénář, ve kterém se Miroslav Lidinský cítí jako ryba ve vodě……inu, jak zněla mediálně přetřásaná zpráva o toleranci extrémismu v armádě? Možná bychom její podobenství v určitém úhlu pohledu spatřili také v projevech Miroslava Lidinského, jež svého času působil také vde speciálních jednotkách v dálekém Afghanistánu. Demokrat by nikdy nebrojil proti někomu s jiným vyznáním, rasou nebo sociálním původem. Demokrat by rovněž neodhazoval principy demokracie, protože se to právě hodí. Demokrat by nebrojil proti svým ideovým souputníkům za pomoci hoaxů a nesmyslných polopravd. Demokrat by rovněž neživil svými slovy a projevy extrémisty, protože by extrémismus veskrze odmítal.

Miroslav Lidinský nahradil Okamuru a spojil svůj politický osud s jednoúčelovým subjektem, s nímž stoupá i klesá sláva jednoho jinak průměrného veterána z Afghanistánu i nadprůměrně dobrého golfisty zasnoubeného za nevěstku islamofobie.