Úsvit vytváří z občanství politickou onuci

Po frontálním útoku Úsvitu-národní koalice na náboženské svobody přichází kontinuálně další facka demokracii. Radikálové s poslaneckými pasy se rozhodli využít období hysterie ke svému prospěchu, a proto podnikají nepřátelské nájezdy na institut občanství. Vyhrůžkami sedmnáctého listopadu to začíná a pokusy o destrukci svobody končí.

V období komunismu bylo možné v případě nechutí papalášů zbavit odpůrce režimu občanství. Zločiny velezrady, válečného škůdnictví, zrady, vyzvědačství, neoprávněného opuštění republiky a neuposlechnutí výzvy k návratu vytvářely z politicky nepohodlných spoluobčanů vlastizrádce. Taková politická praxe by se islamofobům líbila. Konečně by mohli každého, kdo projeví svobodnou vůli, nebo vyznává islám, vykopnout z uzavřené pevnosti Česko, o jejíž vytvoření usilují.

Možná právě proto znovu přichází Úsvit před parlamentáře s říjnovým neúspěchem požadujícím odebírání občanství ČR přistěhovalcům, kteří občanství již získali a dopustili se zločinu proti národní bezpečnosti.

Lidinský parazituje na neštěstí v Paříži. Využívá hysterii, chaos, strach i mediální generalizace ve jménu svého prospěchu. Za řečnickým pultem v poslanecké sněmovně Marek Černoch osloví ostatní zákonodárce, protože nyní bude podle myšlenek extrémistů trošku složitější ignorovat nedemokratické návrhy na vyjmutí potencionálních teroristů ze srdce národa.  Předkládané odebírání občanství je doprovázeno doposud neexistujícími paragrafy a je zároveň předstupněm k deportaci cizinců pryč z území republiky….Co bude následovat poté? Co když se parlamentáři nabaží a následně zákon přemění tak, aby bylo možné zbavovat občanství představitele opozice, lidskoprávní aktivisty, nebo třeba Romy?

Žonglování s lergislativou je velmi nebezpečné. Zločiny proti národní bezpečnosti s sebou přinášejí nepřímou ochotu účelově jednat v rozporu s ústavou i mezinárodně garantovanými lidskými právy. Terorismus je již dnes trestným činem a jeho aktéři jsou již dnes zákonem postižitelní. Není třeba vymýšlet nějaké novinky napomáhající představám xenofobních fanatiků. Jakékoli pokusy o fašizaci společnosti je nutné odmítat, protože nejhorší zvěrstva se ke své moci dostala hlavně díky demokracii a neschopnosti postavit se extrémismu, jehož představiteli jsou na parlamentní půdě zcela bezpochyby straničtí kolegové Miroslava Lidinského.

Institut státního občanství prošel dlouhým historickým vývojem, a proto bychom jej neměli nahrazovat xenofobními výmysly spolupracovníků Martina Konvičky. Samotná definice státního občanství vznikla v Česku až v roce 1994 a je obsažená v nálezu Ústavního soudu č. 207/1994 Sb.: Z obecného hlediska lze státní občanství definovat jako časově trvalý, místně neomezený právní vztah fyzické osoby a státu, který je proti vůli fyzické osoby zpravidla nezrušitelný, na jehož základě vznikají jeho subjektům vzájemná práva a povinnosti, spočívající zejména v právu fyzické osoby na ochranu ze strany státu na jeho území i mimo ně, v právu pobytu na jeho území a na právu účasti na jeho správě veřejných záležitost

Úsvitáři v jednotlivých návrzích vytvářejí dvojí občanství. Jedno, které může být z legislativních důvodů odejmuté, a to druhé, jež bude mít plnohodnotný statut ze začátku devadesátých let minulého století. Partneři Bloku proti islámu z občanství vyrobili politickou onuci, kdy je závislé na vůli zákonodárce, zda ten, či onen obyvatel bude nadále občanem státu, ve kterém žil po desítky let.

Občanství českého občana není závislé na národnosti, náboženství, sexuální orientaci nebo rasovém původu. Jenže, pokud dáme politikům možnost rozhodovat o odejmutí občanství bez ohledu na ústavu a vlivnou částí v parlamentu zůstanou radikálové, poté nic nebrání tomu, aby se z občanství stal nástroj rasové, sexuální nebo etnické segregace. Z uprchlíků páchajících činy proti národní bezpečnosti klidně mohou být v řeči zákonů Romové, komunisté, demokraté……………..

Občanství se nikdy nesmí stát objektem politických hrátek. Úsvit bez Okamury nemá žádné problémy zničit rodiny přistěhovalců, jež dostali české občanství. S pácháním trestných činů se nestáváte menším, nebo větším občanem. Za porušování zákonů musí být člověk odměněn vězením, trestem a nikoli zbavováním občanství.