Volby v Barmě nebyly demokratické. Vyjde vstříct Su Ťij buddhistickým radikálům?

Nedělní parlamentní volby v Barmě vyhrála s osmdesáti procenty hlasů Národní liga pro demokracii nositelky Nobelovy ceny za mír Do Aun Schan Su Ťij. Západní média jsou z této zprávy nadšená, ale ve skutečnosti výsledky ve volbách nemusejí pro velmi zkoušenou zemi a její lid znamenat vůbec nic. Vládnoucí partaj sice přiznala porážku, ale junta starých pořádků skálopevně drží dění ve svých rukou. Pozemky, důležité podniky i úřednické posty jsou rozděleny podle zájmů junty. Ve hře jsou miliardy, vliv a také moc, již oblíbená Su Ťij postrádá především.

Když tato dáma byla naposledy na návštěvě Evropy, zuřila na severozápadě země v Rakhinském státě genocida. Tisíce lidí umíraly, zatímco západní politici chválili režimem propuštěnou aktivistku za propagaci lidských práv i propagaci demokracie ve své domovině. Bylo to tragikomické divadlo, u kterého člověk nevěděl, jestli se má smát nebo začít plakat. Politická postavička se profilovala v evropských parlamentech jako zachránkyně juntou zbídačené vlasti, zatímco v Barmě zuří po více jak 67 let nejrůznější občanské války.

Ta “nejčerstvější”, v režii neonacisticky zaměřené buddhistické sekty Hnutí 969, má již čtyři roky na svědomí genocidu místních Rohingů.  1,8 milionu lidí je v ohrožení životů i na pokraji existence.

Buddhistický mnich Ashin Wirathu, nazývaný médii také jako barmský Hitler, si předsevzal vyhladit všechny muslimy v Bengálském zálivu. Veřejně vyzývá ke zřizování koncentračních táborů, spalování těl muslimů, zabíjení dětí i těhotných matek. Veškeré násilí vzplálo v červnu 2012 z rukou buddhistických mnichů. Ti začali rozšiřovat nepravidvou zprávu o holčičce znásilněné muslimem. Hoax se rozšiřoval po Rakhingském státě a buddhističtí mniši slivobali odplatu. Nejprve na autobusové zastávce zavraždili 11 muslimů, až se v zápětí násilí rozlilo po celé zemi. Do vraždění se připojily barmské vojenské jednotky NASAKA, které bez jakéhokoli důvodu po boku mnichů pokračovaly v započaté genocidě. Muslimové byli a stále jsou stříleni v mešitách, případně jsou mnichy zabíjeni mačetami, unášeni a posléze v lese povražděni.

Nikdo z politiků předávajících květiny, dárky i Nobelovu cenu fotogenické Su Ťij nepoukázal na násilnosti, neodsoudil buddhistickou sektu, a dokonce se veřejně ani nezeptal, jak příchozí host hodlá celou situaci řešit. Veškeré obavy z reality byly nahrazeny úsměvy i nereálnou pohádkou o nadpozemském hrdinovi – “herci” zahraničního angažmá. Ve střetech, oběťmi nějakého druhu násilí je v Barmě na 16 etnických menšin. Nejedná se zdaleka “jen” o muslimy.

Nejrůznější zvěrstva genocidií se odehrávají na mnoha místech. Rozpolcený stát se zmítá ve vnitřních válkách. Zhruba 7 etnických skupin( Karen, Kachin,Karenni,Chin, Mon, Rhakine,Shan, Wa)  v Barmě povstalo proti vládě se zbraní v ruce. Nejznámějšími jsou svými boji především Karenové, kteří se zbraní v ruce bojovali za svou nezávislost už od roku 1949 se svou Karenskou národní osvobozeneckou armádou. Tato armáda existuje dodnes. I když s vládou podepsala příměří a ústřední vláda uznala samostatnost Karenského státu v rámci federace, dochází stále k násilí.

K tomu dochází také vůči Karenům a Kachinům. Dochází k velmi závažným humanitárním krizím, kdy statisíce lidí zůstává uprostřed barmských pralesů bez přístřeší, jídla, lékařské péče i práva na bezpečí. Barmská vojska dělají z kachinských dětí dětské vojáky. Minomety střílí do kachinských vesnic. Stejného zločinu vytváření dětských vojsk se dopouští kachinská povstalecká armáda. Se Shany v roce 2011 barmská vláda uzavřela příměří. Armáda etnické skupiny Wa je vedle Karenské armády nejsilnější v zemi a je hlavně financována prostředky z Číny.  V roce 2015 vláda podepsala mírové dohody s devíti etnickými minoritami. Nicméně, i zde platí to, co je popisováno o řádky výše. Příměří je porušováno a boje znovu kralují.

Nezměrné peklo na zemi má za následek desítky tisíc mrtvých. Přibližně 480 000 lidí je bez domova v nebezpečí uprchlických táborů uvnitř Barmy. Kdykoli je může napadnout ta, či ona strana konfliktu. Často jsou z takových táborů unášeny děti, ze kterých bojující skupinky vytvářejí dětské vojáky závislé na opiátech a drogách., kvůli kterým se dětský voják stává tím nejbestiálnějším tvorem v konfliktu.  1 190 000 lidí se díky bojům nachází na pokraji existence. Nemají co jíst, jsou bez základních prostředků nutných k životu. 810 000 muslimů – Rohingů je bez státní příslušnosti a zachází se s nimi jako s cizinci nejnižšího řádu. Část z nich na vratkých lodích opustila svou rodnou vlast. Mnozí zemřeli na moři a někteří se v Malajsii a Indonésii dostali do uprchlických táborů.

Situace je opravdu velmi vážná a žádá si mnohem víc, než jen zářící aureolu Su Ťij za hranicemi Barmy. Prozatím se na Západě sahá k populismu, kdy nesvobodné volby dostávají neexistující punc svobody. Kdyby se v Evropě konaly volby a židé by se jich nemohli zůčastnit, nazvali bychom tyto volby také svobodnými? Svoboda v tomto podání dostává podivný nádech. Muslimové se nemohli voleb v Barmě zůčastnit. Byli předem vyšachováni z veřejného reozhodování, i když jsou oběťmi genogidií. Skoro milion Rohingů  s řadou dalších muslimů nemohl hlasovat, nebo kandidovat ve volbách. Přesto evropští politici křepčí nad tím, jak to volení po čtvrt století probíhalo demokraticky.

Pro fetiš disidentství a zajímavý příběh domácí vězenkyně se zapomíná na pět procent obyvatel Barmy. Ko Ni, známý muslimský právník, tvrdí, že Národní liga pro demokracii podlehla tlaku radikální buddhistické sekty Hnutí 969 a na 1000 muslimských kandidátů vyškrtla z kandidátních listin. Je snad pro Su Ťij takový přístup znamením legality, demokracie a cesty do nových zítřků? Co by se stalo, kdyby například v Česku ve volbách strany lustrovaly kandidáty podle toho, zda jsou židy? Zvedla by se zcela správně vlna nevole a volby by skončily trapným fiaskem nad neústavními praktikami kandidujících partají. Proč jsou volby považovány v Barmě za demokratické, když muslimové nemohli kandidovat ve vládních ani opozičních stranách?

Neexistence muslimských kandidátů ukazuje úctu k populismu a nikoli k demokracii a svobodě obecně. Politické subjekty vycházejí pravděpodobně vstříct rostoucím ultranacionalistickým náladám buddhistických mnichů, které Su Ťij, podobně jako ostatní předsedové stran, nechce poštvat především proti sobě. Bude následující politika Národní ligy pro demokracii poplatná náladám buddhistických radikálů?