Zástupci ombudsmanky, Stanislavu Křečkovi, se líbí Ortel

Tomáš Ortel byl jedním ze zakládajících členů neonacistické kapely Conflict 88. Svého času se pokoušel dokonce bratříčkovat s dnes již zakázanou Dělnickou stranou. S pocitem národoveckého bujení prokládá lebkou ozdobený ortelák svou hudbu sadou nahořklého koření. Xenofobie si podává ruce s islamofobií, zatímco opodál v dalším šlágru na posluchače vykukují na hranici zákonnosti balancující pobídky k násilí vůči muslimům. 

Coververze na Orlík 90. let dělá radost zastydlým extrémistům z Holešovské výzvy, neofašistům i nejrůznějším ztraceným milovníkům nahnědlého tónu české společnosti. Burani z kindernáckovských nalévaren zamáčknou slzu v oku, zatímco si přátelé Projektu Československo zastesknou nad tím, jak ten Ortel zpívá krásně, mužně, zkrátka národovecky. Malost českého národa je za pomoci kulhavé berličky narovnávána sadou čecháčkovského fašizování, ve kterém existuje pouze jedno náboženství, jedna velká, opět spojená republika i jedna jediná povinnost odmítat minority všech možných barev i sexuálních orientací.

Za halasného skandování spoludemonstrantů předvedl Tomáš Ortel na protiromské demonstraci v roce 2013 neschopnost tolik typickou pro české neonacisty, neofašisty a vůbec všechny příznivce krajně radikálního směru. S vlajkou naruby pochodoval Plzní, zatímco před očima zažíval svůj dávný sen zakletý do lebky s lvíčkem uprostřed.

Návrat k bílé rase i nové republice je nabízen v popěvcích čtvrté cenové kategorie. Plzeňské defilé tolik známé z nejrůznějších internetových diskusí skončilo, nebo možná snad začalo českou vlajkou naruby. On totiž ten svět Tomáše Ortela je totálně vzhůru nohama. Navrací se do časů druhé republiky a možná tajně cupitá v představách za kroky československých četníků iniciativně vraždících Romy v Letech u Písku.

Rádoby vlastenecké odrhovačky sdílí lidé necítící se dobře ve své národní malosti. Potřebují něco navíc, aby si připadali důležitějšími a hlavně ohroženějšími v sepětí společných ideálů, ve které nezlomně věří. Možná jedním z nich bude bývalý komunista a současný poslanec za sociální demokraty, Stanislav Huml. Při pohledu na zákonodárcův facebookový profil musí nejednomu extrémistovi krevní tlak vylítnout radostí do závratných výšek. Co příspěvek, to návrat k nacionalismu. Hoaxy útočící na muslimy jsou doprovázeny štvavými články a tu a tam se objevuje hošík s názvem “kapely” ve jméně.

Už složení přátel na sociálních sítích napovídá, jakého že bude socan i bývalý policajt vnitřního rozpoložení. Nechybí neonacista Jaromír Pytel, bývalý člen DSSS Miloslav Jandík, krajně pravicový lžisociolog Petr Hampl a v neposlední řadě také zástupci Holešovské výzvy: Pavel Matějka s hysterizující “ochranitelkou” Zemana, Věrou Řezníčkovou.

Není divu, že Stanislavu Humlovi připadají popěvky spoluzakladatele neonacisticky laděné kapely dostatečně silné. Komické vystoupení připomínající nevydařenou párty sadomasochystů, nebo anonymní karaoke postávajícího školáka kdesi na rohu ulice, našlo v zákonodárcově mysli své pravé místo. Takový Janeček z OK strany by měl z poslance radost. Vlast, patriotismus i zbraně se objevují v jeden jediný okamžik. Kdo by to očekával od sociálnědemokratického politika………i když dnes je možné naprosto cokoliv.

Ashampoo_Snap_2015.11.09_15h53m56s_005_

Jak ve svém příspěvku řekl Stanislav Huml. Má pět dětí a nemůže jednat jinak. Není Charlie Hebdo, dokonce ani multikulty……..možná se zákonodárce s růží na klopě nakazil z Holešovské výzvy nic neříkající “vlastenecky” procítěnou mluvou. Umění je věc ošemetná, ale proč se Humlův příspěvek líbí zástupci ombudsmanky Stanislavu Křečkovi? Není takový postoj v rozporu s funkcí, kterou v ombudsmanském úřadě vykonává? Stanislav Křeček se čas od času projevuje jako hloupý rasista. Za připomenutí stojí dubnový příspěvek z letošního roku, ve kterém zástupce ombudsmanky nepřímo říká: “Ta Anglie je přeci jen padlá na hlavu, když oceňuje Roma, zatímco Romové v Česku dělají bordel

Stanislav Křeček svým příspěvkem narážel na Roma, který v Anglii obdržel Řád britského impéria za pomoc menšinám. Generalizující komentář zástupce ombudsmanky nepřímo označující všechny Romy za asociály a hulváty je naprosto nepřípustný a Stanislav Křeček by měl za svá slova nést odpovědnost, například odchodem ze své funkce. Ale to bychom po českém úředníkovi chtěli až moc. Prozatím setrvává nadále tam, kam byl jako politický handl dosazen. Ostatně, není to poprvé, co se Stanislav Křeček choval v rozporu se zásadami ombudsmanského úřadu. Mohli bychom vzpomenout případ ze září minulého roku, kdy se zástupce ombudsmanky projevil jako zastydlý islamofob, když v rozporu s Listinou základních práv a svobod souhlasil se zákazem nošení šátku na školách. Za svůj přístup si Křeček na sociálních sítích vysloužil dokonce od islamofoba Ivana Běhounka z Islámu v ČR nechceme výzvy ke spolupráci a facebookový guru, Zdeněk Škromach, virtuálně rozdupal Šabatovou za zcela opačný přístup.

krecek_prisp

Stanislav Křeček vyhovuje islamofobům i extrémistům zároveň. Má totiž velmi podobné smýšlení i názory neslučitelné s pozicí, v jaké se nalézá. Erudovanost ochrany lidských práv stála v období jmenování zástupce ombudsmana až na posledním místě. Politici si dosadili člověka, který neví pravděpodobně ani omylem co se všechno na ombudsmanově úřadě dělá. Je to další stranická prácička po poslancování. Dobře placený džop, ve kterém se dá ledacos ovlivnit. Kandidát ombudsmana, odborník na správní právo Filip Dientsbier, mezi poslanci tehdy neprošel. Obyčejnému občanovi zbývá pouze hořekovat nad tím, proč se zástupce ombudsmana snaží v jednotlivých poklescích dohánět neofašisticky vyjadřujícího se Miloše Zemana.