Ukrajina je rozpolcený stát zmítající se mezi extrémy

Ukrajina je zvláštním státem kde na jedné straně pochodují neonacisté, v kuklách a s kalašnikovy u pasu sbírají pro AZOV od lidí příspěvky na svou činnost, zatímco opodál pár metrů v kyjevských ulicích agituje aktivista za lidská práva. Často taková blízkost vyvolá střet, kdy je postávající zastánce lidských práv na ulici zbit, unesen, podřezán nebo se stane terčem slovních výhružek.

Ukrajina má k demokracii hodně daleko. Propagace extrémiosmu je na ulicích všudypřítomná. Zatímco populisté v Česku poukazují na jakousi uprchlickou kriti a vadí jim malá hrstka žen oděných do hidžábů, burek a nikábů, za hranicemi Slovenska korzují ulicemi pohrobci Štěpána Bandery. Mávají prapory a bez zásahu policie provolávají nenávistná hesla. Podoba disfunkčního státu, v parlamentu hrající si na kvaziverzi demokracie dává najevo svou existenci.

Po odstranění Janukovyče vznikl na blízkém Východě neofašistický stát paralyzovaný Ruskem, dotovaný Evropskou unií a Spojenými státy, zmítaný obrovskou mírou korupce, ovládaný oligarchy podporujícími neonacistické bojůvky uvnitř ukrajinské armády. Televizní a mediální propaganda mezi místními obyvateli udělala své. Poštvala Ukrajince proti Ukrajincům a nyní se snaží vyvolat dojem, že koexistence čistého neonacismu je to, co Ukrajinu dělá demokratickou. Neofašisté představují romantické revolucionáře bez vysoké inteligence, které si místní obyvatelé zvolili jako užitečné “idioty” pomocníčky, jež posléze, až bude všechno správně nastaveno a zkorigováno systém odsune do pozadí.

 Málokoho na ulicích napadne nesmyslnost takových úvah. Mladí nevědí takřka nic o banderovcích, natož o své vlastní historii a možná proto jim nepřipadá neonacista – banderovec až tak nebezpečný. Národovecké písně, oslava národních revolucionářů….to všechno dělá některým těžce zkoušeným Ukrajincům dobře, protože nemají čas sledovat politiku s režimem. Důležitější je přežít, mít něco k snědku, vydělat peníze a zabezpečit rodinu. V takové atmosféře se jednoduše přehlížejí černé kaňky na žlutomodrém hábitu. Navíc, v místních sílí naivní představa z parlamentních voleb, kdy sice ozbrojenci rok po majdanu jsou běžně v ulicích, ale v parlamentním klání nedostanou víc jak dvě procenta hlasů. Tak proč by se měl někdo takových extrémistů bát?

Problém fašizace nebo nacizace společnosti netkví jen ve ve volebních úspěších extrémistických uskupení. Důležité je, jaký mají přímý a nepřímý vliv. A ten je na Ukrajině vysoký. Neonacisté s neofašisty jsou součástí ukrajinské armády a ve jménu Ukrajiny bojují na váchodě země. Značná část ukrajinských politických stran je ultranacionální povahy a podporuje Pravý sektor, neonacisticky a xenofobně naladěnou politickou stranu Svoboda i řadu dalších.

Ashampoo_Snap_2015.12.11_11h38m20s_005_
Neonacistická polovojenská politická strana UNA-UNSO pochoduje Kyjevem 29.11.2015
Zatímco na veřejnosti dostává velkou podporu zrušení komunistické strany, čistě nacistické organizace jako jsou UNA-UNSO nejsou státem zakázány.
unaunso
Současný starosta Kyjeva, známý boxer Kličko, byl jednou ze součástí majdanu, financuje banderovský prapor Kyjev-1 a jeho názory jsou probanderovské. Stejně tak probanderovský je současný předseda vlády Jaceňuk, jež právě v těchto dnech “bojuje” o setrvání svého kabinetu.
Mnoho Ukrajinců si myslí, že díky Pravému sektoru jsou na tom vojensky lépe, když “neorganizované” bojůvky mohou okamžitě pálit na ruské pozice. Říkají, že kdyby nebylo Pravého sektoru, Ukrajina by dopadla mnohem hůře a byla by součástí Putinova Ruska. Jenže, opět tato tvrzení vycházejí z obecné neznalosti.  Lidé neznají statistiky mrtvých, neviděli náklaďáky plné mrtvol, nevědí jak vysoká je dezerce a už vůbec si neuvědomují, že s falešným hrdinským eposem posílají svoji vlast pod kytky. Kyborgové z doněckého letiště tolik opěvovaní státními, ale také některými zahraničními médii, nikým jiným, než neonacisty páchajícími válečné zločiny proti lidskosti. Nejednou na to upozornila lidskoprávní organizace Amnesty International.
“Generalita” šéfa Pravého sektoru Dmytro Jaroše toho času v nemocnici po zásahu ruskou protitankovou střelou
Jednotlivé prapory jako jsou Ajdar, AZOV, Donbas a další se stali součástí Národní gardy spravované ministerstvem vnitra. Dopouštějí se však krádeží, vražd, únosů, znásilnění, dezerce, nezákonného prodeje vojenské techniky:
  • Banderovský prapor Ajdar se například podílel 17. června 2014 na předměstí Luganska na smrti několika příslušníků ukrajinské milice, když na milicionáře neonacisté z Ajdaru zaútočili, zajali a následně mučili.
  • Prapor vytvořený lidmi kolem majdanu, Kyjev-1 byl financovaný starostou Kyjeva Kličkem a rovněž se podílel na útocích na civilisty.
  • Prapor Ukrajina zřízený samotným Ljaškem na přeplněném náměstí z ničeho nic do vzduchu začal střílet a došlo tak ke zranění mnoha civilistů.
Z dokumentů Ukrajinského ministerstva obrany je patrné, že blesková válka, kterou banderovci na hranicích s ruským zájmovým územím rozehráli, je velmi drahou akci, při které umírá mnoho civilistů, ale také s počtem mrtvých vojáků narůstá počet dezertérů, kteří utíkají ze služeb armády a ukrývají se před svými lidmi. Jednotlivé bataliony se díky tomuto trendu ztenčují. Zpráva ministerstva obrany z 28. ledna 2015 říká, že ze poslední dva týdny bojů ukrajinské jednotky ATO ztratily na 1 100 vojáků na bitevním poli a bylo zničeno více než 100 tanků. V Donbasu bylo několik desítek ukrajinských vojáků i důstojníků separatisty zatčeno. Prezident Porošenko i samotné ministerstvo obrany vynakládá velké úsilí k tomu, aby měnili veřejné mínění.  Vojáci jsou demoralizovaní a odevzdání, nemají žádné rezervy, vojáci, mezi nimiž je většina banderovců, utíkají přes hranice do Ruska a na Západ do Evropské unie, kde se dezertéři před úřady vydávají nikoli za vojáky, ale obyčejné civilisty a žádají o azyl. Velení jednotek ATO vydává zmatečné rozkazy.
 Kolik ještě musí zemřít lidí aby se naplnily sny jednotlivých skupin obyvatelstva? Na Ukrajině je tisíce neznámých mrtvých- Běžný Čech, Evropan se o osudech povražděných nedozví. Dostane se k němu pouze mediální propaganda, ve které ve jménu těžkého antikomunismu a nenávisti k Rusku dochází k přehlížení pronacistického smýšlení bojovníků, zatímco druhý protipól ukazuje na velké statečné Rusko bojující proti nacistům na Ukrajině. Oba dva názory jsou extrémistické a naprosto nesprávné.
Současná Ukrajina je plná absurdit a věcí, se kterými se běžný Pražák nesetká, ani kdyby stokrát chtěl. Ukrajina na konci roku 2015 je rozděleným státem, ve kterém se jedna skupina není ochotna vcítit do myšlení té druhé. Doněcko nenormálností vylidněných ulic doprovázených vojáky v ostrém kontrastu hraničí s neofašistickými a neonacistickými bojůvkami, vedle kterých žijí běžní Ukrajinci.
Válka mezi západem a východem země míří do ztracena. Lidské životy jsou zmařené, rodiny poničené, ale řešení je v nedohlednu.