Žadatelé o azyl nepředstavují pro EU žádnou okupaci

Česká média jsou plná uprchlické krize. Bohužel, většina prezentovaných článků vychází z polopravd, nebo propagace krajně extrémistického postoje. Novináři se ženou za vysokou čteností, aníž by se obtěžovali sháněním pravdivých informací. Přebírají jeden článek od druhého, a tak se v globálním prostoru nul a jedniček objevují pouze nepravdivá fakta, jež se díky mnohonásobnému opakování stávají neotřesitelnými pravdami. 

Loď plující na moři před třemi roky je překreslena do podobenství bárky plné uprchlíků a lidé prchající před válkami na začátku roku 2000 představují skupinku uprchlíků z minulého dne. Zpravodajská dezinformace zapomínající na novinářskou etiku podporují neonacistické, neofašistické i krajně extrémistické pohledy na svět. Jako kdyby všichni v okolí toužili po opakování chyb minulosti, jakou byl například nechvalně známý holocaust nebo obyčejná praxe přiběleného apartheidu Jihoafrické republiky.

10 prosince 2015 statistický úřad Evropské unie(Eurostat) vydal nové informace o přicházejících uprchlících. V řeči čísel je nejlépe vidět, jak velká je tzv uprchlická krize, a které státy jsou nově příchozími oběťmi válek zasaženi nejvíce. Česká republika, dokonce ani sousední Slovensko, nejsou těmi, kdo by si mohly naříkat na velký počet uprchlíků.

[quote_center]Během třetího čtvrtletí roku 2015 přišlo do Evropské unie 413 800 žadatelů o azyl[/quote_center]

Válečné tažení na Blízkém východě sílí, stávají se více a více bezohlednými, a proto není divu, že oproti minulého čtvrtletí se počet přicházejících uprchlíků téměř zdvojnásobil. Každý třetí uprchlík je syrské národnosti. Zatímco od dubna do konce června bylo na území Unie na 44 500 syrských obětí války, dnes tento počet přesahuje 130 000 dětí, starců, žen, mužů v nouzi. Místo stavby segregačních zdí je třeba poskytnout nově přichozím pomocnou ruku, protože tito lidé se nacházejí na stajné pozici, na které bývali Evropané po skončení druhé světové války.

registreu

Statistiky Eurostatu vyprávějí velmi smutný příběh selhání. Světové mocnosti sáhly k okupaci území, přinesly svou vizi demokracie, rozvrátili tamější společenství, zatímco dnes nejsou schopné zajistit bezpečnost i stabilitu nově obsazeného území. Místo diplomacie sahají “dárci svobody” po represi a za doprovodu hesla “když se kácí les, létají třísky” podnikají bezohledné útoky na místní radikály. 33 % obětí války v Afghanistánu představují civilisté. Kdo z nás Evropanů by chtěl žít ve válce? Není divu, že Afghánci opouští své domovy a míří do bezpečí Evropské unie.

[quote_center]Hon za teroristy společně se sílícími boji mají na svědomí ve třetím čtvrtletí roku 2015 dvojnásobný nárůst afghánských žadatelů o azyl(56 500).[/quote_center]

Spoluviníky tzv uprchlické krize a dokonce i nárůstu wahhábistických radikálů je Evropská unie společně se Spojenými státy americkými. S destabilizací poměrů vzniklo vakuum, ve kterém neschopnost státu zčásti nahradili extrémisté, kteří si sociálními programy a pomocí obyvatelům kupovali od místních náklonnost i toleranci vůči nabízeným pravidlům wahhábismu. Díky tomu vznikl dvojí obraz teroristů, jež pro jedny zůstali podivnými pomocníky domorodců, zatímco pro druhé dostali nálepku zákeřných vrahů. Teroristé pomáhali, ale také jako západní vojáci vraždili, když na to přišlo. Obě dvě strany si nebraly a doposud neberou servítky před civilisty, protože stovka povražděných Afghánců je něco jiného, než stovka zabitých Evropanů. Vydáni na milost a nemilost psychopatických hráčů wahhábismu a bezohledným “osvoboditelům” ze Západu raději desítky tisíc lidí opustily své domovy do bezpečí, například Evropské unie.

Syřané s Afghánci a Iráčany představují 58 % všech žadatelů o azyl:

Ashampoo_Snap_2015.12.10_18h31m08s_011_

Ze statistik Eurostatu je patrná nesmyslnost Dublinských dohod, ve kterých se problematika uprchlictví vypočítavě ponechává na jiné státy. Solidarita garantovaná unijními předpisy v praxi neexistuje. Jednotlivé členské státy jsou rády, že se uprchlictví týká hlavně Německa, severských zemí, nebo jihu Evropy. Stačí se podívat na postoj České republiky, nebo sousedního Slovenska. Více než polovina žadatelů o azyl ve třetím čtvrtletí roku 2015 zůstala v Německu, které prozatím pamatuje, na rozdíl od Prahy, na mezinárodní právo a s uprchlíky zachází jako s lidmi a nikoli jako se zločinci.

Lidskost naráží na xenofobní postoje jednotlivých členských zemí Unie. Jako zdárný příklad by  mohlo posloužit Orbánovo Maďarsko, které mezinárodní právo vzalo do svých rukou. Při hranicích rasista a extrémista ve státních službách postavil vysoké ploty, zatímco čeští policisté kolegům z Budapešti poskytují notně předražený catering. Švédsko, ve kterém toto čtvrtletí skončilo na deset procent žadatelů o azyl, doplatilo na sobeckost unijních států. Raději místní politici zavedli podivná pravidla, protože jednání o kvótách nenalezlo patřičnou popularitu.

[quote_center]V Česku za 3. čtvrtletí roku 2015 bylo 260 žadatelů o azyl. Na Slovensku jen 25[/quote_center]

Nejúsměvnější jsou kolonky zabývající se Českou a Slovenskou republikou. Ačkoli radikálové s populistickými politiky básní o uprchlické krizi, je nanejvýš jasné, že se v Česku, ani na Slovensku žádná krize nekoná.

Ashampoo_Snap_2015.12.10_19h32m26s_013_

Jinými slovy, kdybychom vzali všechny obyvatele Kraje Vysočina a Královéhradeckého kraje, tak každý čtyřicátýtisící obyvatel těchto dvou krajů dohromady by se setkal s jedním žadatelem o azyl. Vypadá snad takto nějaká uprchlická krize? Vypadá snad takto ohrožování české kultury? Řeči o vetřelcích mohou někomu připadat sexy, ale nemají se skutečností nic společného. Na údajích Eurostatu je vidět, že se o žádnou uprchlickou krizi v České republice nejedná. Naopak, počet žadatelů o azyl ve třetím čtvrtletí poklesl o pět procent.

Ashampoo_Snap_2015.12.10_20h54m59s_014_

Možná bychom se měli zamyslet nad výsledky Eurostatu. Počet žadatelů o azyl na jeden milion obyvatel jasně dokazuje, že se i přes veškerý nárůst v některých zemích Evropy nejedná o uprchlickou krizi.

[quote_center]814 žadatelů o azyl na milion obyvatel celé Evropské unie nevypadá jako nějaká kolonizace. [/quote_center]

V řeči čísel se nejedná o uprchlickou krizi. Pouze v některých státech Evropy dochází ke krizi mravní a také ke krizi neochoty dodržovat dohodnutá pravidla. V rámci Dublinské dohody dochází k projevování neochoty být solidární s ostatními členskými státy Unie. Do České republiky přichází mnohem více uprchlíků z Ukrajiny, než ze zemí Blízkého východu nebo afrického kontinentu.

Ashampoo_Snap_2015.12.10_21h38m20s_015_

[quote_center]Pouze 7,7 % žadatelů o azyl v České republice představují Syřané. 46,15 % žadatelů o azyl jsou Ukrajinci. [/quote_center]

Ukrajinci na rozdíl od Syřanů představují skutečnou bezpečnostní hrozbu. Mnoho ukrajinských spolků podporuje banderovce a velká část voličů v nedávných ukrajinských volbách na zastupitelských úřadech v Česku ukázalo své krajně pravicové preference. Syřané, ani ostatní uprchlíci pocházející z Blízkého východu nebezpečí extrémismu nepředstavují. Lidé prchající před wahhábismem wahhábismus nevyznávají. Politické hry na uprchlické krize v České republice nevycházejí z reálné situace a Sobotkův kabinet stovkami policistů na hranicích plýtvá prostředky daňových poplatníků.

Je třeba o složité situaci hovořit. Je nutné vymyslet jiné lidskoprávně nezávadné způsoby řešení otázek uprchlictví a migrace. Rozhodně by nemělo jít o násilí, ale o diplomatická řešení, ochranu lidských práv a dodržování mezinárodního práva. Je třeba posílit legální cesty migrace a zajistit bezpečnou cestu za právem azylu.